Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 5036/2009Rozsudek NS ze dne 20.01.2011

HeslaIncidenční spory
Konkurs
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.5036.2009.1
Dotčené předpisy

§ 20 odst. 3 ZKV ve znění do 31.12.2007


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 5036/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Mona

a. s. v likvidaci, se sídlem v Benátkách nad Jizerou, Pražská 614, identifikační číslo osoby

46357416, zastoupené JUDr. Petrem Tandlerem, advokátem, se sídlem v Liberci 3, Barvířská 125, PSČ 460 01, proti žalovanému Ing. J. C., jako správci konkursní podstaty úpadkyně SYCHROV 94 a. s., identifikační číslo osoby 61325465, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 46 Cm 10/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 15 Cmo 205/2008-97, takto:

I. Dovolání proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2008, č. j. 15 Cmo 205/2008-97, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 22. února 2008, č. j. 46 Cm 10/2005-74, Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o určení, že žalobkyně má za úpadkyní SYCHROV 94 a. s. pohledávku ve výši 4,521.875,20 Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:

1/ Žalobkyně přihláškou ze dne 9. března 2001 přihlásila do konkursu vedeného

na majetek úpadkyně pohledávku v celkové výši 4,521.875,20 Kč; přihláška neobsahuje vylíčení rozhodných skutečností, o něž se daná pohledávka opírá, ale právní důvod vzniku pohledávky popisuje slovy „postoupená pohledávka“.

2/ Žalovaný dopisem ze dne 6. září 2001 vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 30 dnů doplnila přihlášku o listiny prokazující vznik přihlášené pohledávky. Žalobkyně však přihlášku nedoplnila.

3/ Žalovaný na přezkumném jednání konaném dne 6. listopadu 2002 pohledávku žalobkyně popřel.

Na tom to základě soud prvního stupně uvedl, že výzvu k odstranění vad přihlášky ze dne 6. září 2001 nelze považovat za řádnou výzvu dle § 20 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), neboť je místy nečitelná. Podanou žalobu proto zamítl jako předčasnou; dle jeho názoru bylo nutné nejprve přistoupit k řádnému odstraňování vad přihlášky, a poté případně k jejímu novému přezkumu.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud oproti soudu prvního stupně měl za to, že žalovaný žalobkyni (řádně) vyzval k odstranění vad přihlášky, ta však na výzvu nereagovala a přihlášku pohledávky nedoplnila. K přihlášce proto podle něj s ohledem na § 20 odst. 3 ZKV není možné přihlížet, což je i důvodem pro zamítnutí podané incidenční žaloby. Popření pohledávky na přezkumném jednání totiž za této situace nemohlo vyvolat zákonem předvídané procesní účinky.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka namítá, že soudy rozhodly proti subjektu, který není pasivně věcně legitimován, když žalovaný je správcem konkursní podstaty úpadkyně „SYCHROV 94 a. s.“

a subjekt s firmou „SYCHROV 94 a. s. v likvidaci“ (jenž je označen v záhlaví rozhodnutí soudů obou stupňů) neexistuje.

Podle dovolatelky pak také nemůže obstát závěr odvolacího soudu, podle něhož nemá být k její přihlášce pohledávky přihlíženo, byla-li na přezkumném jednání prokazatelně přezkoumána. Poukazuje rovněž na to, že výzva k doplnění přihlášky ze dne 6. září 2001 je právně bezvýznamným úkonem, neboť byla shledána „nedostatečnou“.

Napadené rozhodnutí podle přesvědčení dovolatelky porušuje i její právo na spravedlivý proces, neboť popřením závěru soudu prvního stupně, podle něhož je třeba přihlášku žalobkyně znovu projednat, ztratila možnost „svá občanská práva ve věci uplatnit“.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání rekapituluje skutkový stav věci a navrhuje dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

Nejvyšší soud nejprve podotýká, že k podání ze dne 15. března 2009, jež má být dle vyjádření žalobkyně považováno za doplnění dovolání ze dne 12. března 2009 sepsaného advokátem JUDr. Petrem Tandlerem, nepřihlížel; nehledě na to, že dané podání jménem dovolatelky učinil J.Š. jako „obecný zmocněnec“, aniž by z obsahu spisu vyplývalo, že by mu k jeho sepsání byla dovolatelkou udělena plná moc, podání není sepsáno (ve smyslu též podepsáno) advokátem (srov. § 241 odst. 4 o. s. ř.), přičemž prohlášení, že toto podání má být považováno za doplnění dovolání ze dne 12. března 2009, by mohl učinit pouze JUDr. Petr Tandler, nikoliv dovolatelka sama (srov. obdobně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1127/2004, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., a to v intencích závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 52/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V projednávané věci totiž odvolací soud posoudil práva a povinnosti účastníků jinak než soud prvního stupně.

Nejvyšší soud se věcí zabýval nejprve v rovině dovolacího důvodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.

Námitka, podle níž soudy o věci rozhodly ve vztahu k subjektu, který není ve věci pasivně legitimován, není důvodná. I když je označení obchodní firmy úpadkyně v záhlaví rozhodnutí soudů obou stupňů chybné (místo správného „SYCHROV 94 a. s.“ je zde uvedeno „SYCHROV 94 a. s. v likvidaci“), jde o zřejmou chybu v psaní, která nevzbuzuje jakékoliv pochybnosti o osobě úpadkyně (a to i ve spojení se správným identifikačním číslem osoby). Účastníkem řízení nadto není úpadkyně, nýbrž nezaměnitelně identifikovaný správce konkursní podstaty úpadkyně.

Vadou řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není ani dovolatelkou namítaná skutečnost, že odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu závěru oproti soudu prvního stupně. Tímto postupem - jenž výslovně předvídá i ustanovení

§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. - dovolatelčino právo na spravedlivý proces porušeno být nemohlo, což platí tím více v situaci, kdy vady přihlášky a způsob jejich odstraňování tvořily těžiště sporu již v řízení před soudem prvního stupně.

Jelikož vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), se nepodávají ani ze spisu, Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.

Právní posouzení je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S ohledem na okamžik, kdy žalovaný vyzval žalobkyni k odstranění vad přihlášky,

je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném k 6. září 2001, tedy naposledy ve znění zákona č. 368/2000 Sb.

Z ustanovení § 20 odst. 2 ZKV vyplývá, že přihlášky pohledávek se podávají u soudu dvojmo. V přihlášce je třeba zvlášť uvést důvod a výši každé přihlášené pohledávky.

K přihlášce je třeba přiložit kopie listin, z nichž jednotlivé pohledávky vyplývají. Jde-li

o pohledávku v cizí měně, je třeba ji přepočítat podle kursu vyhlašovaného Českou národní bankou ke dni prohlášení konkursu. Jde-li o peněžitou pohledávku neurčité výše nebo o jiný nepeněžitý nárok, musí být jeho hodnota odhadnuta a vyjádřena v penězích. Jde-li

o pohledávku vykonatelnou, je třeba to prokázat listinou opatřenou potvrzením o její vykonatelnosti nejpozději při přezkumném jednání, jinak se pohledávka pokládá

za nevykonatelnou.

Dle § 20 odst. 3 ZKV jestliže přihlášenou pohledávku nelze pro neúplnost nebo jiné vady přezkoumat, vyzve správce věřitele, aby přihlášku do 15 dnů od doručení výzvy doplnil nebo opravil; současně jej poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. K pohledávkám, jejichž přihlášky nebyly ve stanovené lhůtě řádně doplněny nebo opraveny, stejně jako

k nevyčísleným pohledávkám, se nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel správcem poučen.

Již v rozsudku uveřejněném pod číslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 76/2002“) Nejvyšší soud vysvětlil, že ve sporu o pravost, výši nebo pořadí do konkursu přihlášené a správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů popřené pohledávky musí být součástí právního posouzení věci soudem vždy závěr o splnění předpokladů, za nichž se soud může důvodností nároku uplatněného tzv. incidenční žalobou vůbec zabývat.

Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá rovněž závěr, podle něhož právním důvodem vzniku přihlašované pohledávky (jenž je dle § 20 odst. 2 ZKV obligatorní náležitostí přihlášky) se rozumí skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), stejně jako závěr, že vada přihlášky nemůže být důvodem pro popření přihlášené pohledávky (srov. opět R 76/2002).

Výzva žalovaného ze dne 6. září 2001, byť psaná vlastní rukou žalovaného, je čitelná

a jednoznačně vymezuje, komu je určena, jakou vadou podaná přihláška trpí a jakým způsobem má být uvedená vada odstraněna; nechybí ani poučení o tom, že nebude-li přihláška ve stanovené lhůtě uvedeným způsobem doplněna, nebude k ní přihlíženo.

Lze proto uzavřít, že žalovaný žalobkyni řádně vyzval k odstranění vad přihlášky, a jelikož tato na výzvu nijak nereagovala, nastaly marným uplynutím předmětné lhůty účinky předvídané § 20 odst. 3 ZKV, tedy, že k pohledávce dovolatelky se v konkursu úpadkyně nepřihlíží.

Ani skutečnost, že žalovaný přesto přihlášku přezkoumal (a přihlášenou pohledávku popřel), nemohla změnit účinek popsaný v § 20 odst. 3 ZKV (tedy to, že k /vadně/ přihlášené pohledávce se pro účely jejího uspokojení v konkursu vedeném na majetek úpadkyně již nepřihlíží) a závěr odvolacího soudu, podle kterého je z tohoto důvodu žaloba neopodstatněná, je tudíž správný.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. ledna 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru