Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 4643/2018Usnesení NS ze dne 30.04.2019

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4643.2018.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 178 IZ.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 4643/2018-169

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, proti žalovanému Ing. Zdiradu Svobodovi, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice E. D., zastoupenému JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, PSČ 160 00, za účasti M. D., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Neštickou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Ječná 550/1, PSČ 120 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 160 Cm 16/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. D., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2018, č. j. 16 Cmo 3/2018-137, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 238,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 22. prosince 2009 se žalobce (J. S.) domáhal u Městského soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) vůči žalovanému (Ing. Zdiradu Svobodovi, jako insolvenčnímu správci dlužnice E. D.), určení, že jeho pohledávka za dlužnicí v části představované částkou 2 139 498,97 Kč je po právu.

Usnesením ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 160 Cm 16/2009-87, insolvenční soud zastavil řízení o určení pravosti popřené pohledávky (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1/ Usnesením ze dne 24. září 2009, č. j. MSPH 60 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužnice E. D., prohlásil konkurs na její majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.

2/ Přihláškou ze dne 19. října 2009 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 116 800 090,71 Kč, jež byla v části jistiny a smluvní pokuty, tj. v částce 114 660 591,74 Kč, vykonatelná a v části příslušenství, tj. v částce 2 139 498,97 Kč, nevykonatelná.

3/ Žalovaný celou pohledávku žalobce popřel při přezkumném jednání konaném dne 26. listopadu 2009.

4/ Rozsudkem ze dne 18. února 2016, č. j. 10 Cmo 10/2015-373, Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č. j. 191 Cm 1/2010-347, kterým tento soud určil, že vykonatelná část pohledávky ve výši 114 660 591,74 Kč není po právu. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. května 2016. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce (J. S. v postavení žalovaného) dovolání.

5/ Usnesením ze dne 31. května 2016, č. j. MSPH 60 INS XY, insolvenční soud přihlášku pohledávky žalobce ve výši 2 139 498,97 Kč odmítl podle § 178 insolvenčního zákona, s tím, že právní mocí tohoto rozhodnutí se účast žalobce v rozsahu odmítnuté přihlášky pohledávky ukončuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. června 2016.

Na tomto základě odvolací soud uzavřel, že následkem pravomocného ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení je zánik účasti věřitele v incidenčním řízení o určení (popření) pohledávky, čehož důsledkem je zastavení incidenčního řízení podle § 107 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

Proti usnesení odvolacího soudu, a to „v celém rozsahu všech jeho výroků“ podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek hmotného i procesního práva, které v rozhodovací praxi dosud nebyly vyřešeny, uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudu obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

„Otázkou zásadního právního významu je podle žalobce především to, zda má přednost formální aplikace ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. (a obdobně § 178 insolvenčního zákona) před aplikací zásady hospodárnosti řízení vyjádřené (mimo jiného) v ustanovení § 6 o. s. ř.“

Konkrétně dovolatel namítá, že řízení by mělo být přerušeno, dokud Nejvyšší soud nerozhodne o jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2016, č. j. 10 Cmo 10/2015-373 (jenž byl vydán v řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. 37 Cm 237/2009, resp. sp. zn. 191 Cm 1/2010).

Dovolání proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Směřuje totiž proti výrokům o nákladech řízení, proti nimž není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).

Dovolání proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí pak Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. V důsledku okolností nastalých po vydání rozhodnutí odvolacího soudu se totiž dovolání stalo bezpředmětným (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).

V posuzované věci bylo o dovolání dovolatele (v procesním postavení žalovaného) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. února 2016, č. j. 10 Cmo 10/2015-373, rozhodnuto tak, že jej Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. února 2019, sp. zn. 29 Cdo 979/2017. Za této situace je nadbytečné řešit, zda mělo být řízení v této věci přerušeno do skončení dovolacího řízení.

Dovolatel ostatně ani nezpochybňuje závěr, z něhož vyšel odvolací soud a podle něhož platí, že řízení o určení pohledávky v insolvenčním řízení má být zastaveno, jestliže žalobce, o jehož pohledávku jde, přestane být věřitelem v insolvenčním řízení. Pouze „žádal“ vyčkat do skončení dovolacího řízení (vedeného pod sp. zn. 29 Cdo 979/2017), očekávaje v tomto řízení vydání pro něj příznivého rozhodnutí.

Pro úplnost zbývá dodat, že o správnosti závěru, že pro účely aplikace § 178 insolvenčního zákona se jednou pohledávkou rozumí souhrn jistiny a příslušenství pohledávky (což dovolatel zpochybňuje v doplnění dovolání ze dne 18. prosince 2018), není v judikatuře Nejvyššího soudu pochyb (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 75/2016, uveřejněné pod číslem 57/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 46/2017).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému a vedlejšímu účastníku řízení tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení žalovaného i vedlejšího účastníka různými advokátkami, sestávají u každého z nich z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření žalovaného k dovolání ze 4. července 2018 a vyjádření vedlejšího účastníka k dovolání ze dne 16. července 2018) z částky 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, která podle § 7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Dovolání však směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím „ve věci samé“, proto těmto účastníkům náleží odměna pouze ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 1 písm. k, odst. 2 písm. c/ a odst. 3 advokátního tarifu; dále srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), tj. částka 1 550 Kč. Spolu s režijním paušálem za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a s připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 388,50 Kč jde o částku 2 238,50 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému i vedlejšímu účastníku k rukám jejich advokátek (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 4. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru