Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 4638/2018Usnesení NS ze dne 31.08.2020

HeslaŽaloba vylučovací (excindační)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.4638.2018.1
Dotčené předpisy

§ 19 odst. 2 ZKV


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 4638/2018-566

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce OYSTER Invest a. s., se sídlem v Pavlově, Okružní 71, PSČ 273 51, identifikační číslo osoby 25792369, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, PSČ 266 01, proti žalované Ing. Evě Mikulčákové, bytem XY, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 340/21, PSČ 110 00, o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Cm 6/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2018, č. j. 16 Cmo 2/2018-469, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.776 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 58 Cm 6/2015-343, jímž Městský soud v Praze (dále též jen „konkursní soud“) zamítl žalobu o vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitostech blíže označených v rozsudku (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

[2] Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 19 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) – dospěl ve shodě s konkursním soudem k závěru, že žaloba o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce byla podána opožděně.

[3] Přitom zdůraznil, že v nyní projednávané věci jde již v pořadí o druhou vylučovací žalobu týkající se sporných nemovitostí, přičemž řízení o první vylučovací žalobě (vedené konkursním soudem pod sp. zn. 51 Cm 303/2001) sice bylo zahájeno, aniž by byl žalobce k podání žaloby vyzván konkursním soudem podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV, tato výzva však byla žalobci dána v průběhu řízení, čímž nastal následek předvídaný § 19 odst. 2 ZKV.

[4] Vzhledem k tomu, že první vylučovací žalobě nebylo vyhověno (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2010, č. j. 51 Cm 303/2001-211, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010, č. j. 15 Cmo 126/2010-256, byla první vylučovací žaloba jako nedůvodná zamítnuta s tím, že nejpozději po doručení výzvy žalované ze dne 5. srpna 2010 byly splněny podmínky vymezené ustanovením § 27 odst. 5 ZKV pro soupis sporných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce) a současně již také uplynula lhůta určená výzvou konkursního soudu k podání žaloby podle § 19 odst. 2 ZKV, brání úspěchu nové vylučovací žaloby její opožděnost, a to bez zřetele k tomu, zda zde jsou případně nějaké nové skutečnosti, jež by jinak odůvodňovaly vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

[5] Na podporu své argumentace odvolací soud poukázal rovněž na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 28. února „2005“ (správně „2007“), sp. zn. 29 Odo 12/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 106, jakož i v usneseních ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 3147/2011, ze dne 25. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 177/2011, a ze dne 22. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 2302/2014.

[6] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví.

[7] Dovolatel polemizuje se závěrem o opožděnosti vylučovací žaloby, argumentuje, že výzvou žalované ze dne 5. srpna 2010 byl založen nový důvod k podání vylučovací žaloby, čímž mu zůstala zachována lhůta k jejímu novému podání.

[8] Žalovaná ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout, majíc napadené rozhodnutí odvolacího soudu za plně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

[9] Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[10] Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.

[11] Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

[12] Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (výslovně z ní vychází), podle níž:

1/ Vylučovací žalobu lze, přestože jde o tentýž právní vztah mezi týmiž účastníky, za určitých podmínek podat znovu (opírá-li se nově uplatněný nárok o jiné skutečnosti, které tu nebyly v době původního řízení a k nimž došlo až později). I v případě nové vylučovací žaloby je jedním z předpokladů jejího úspěchu to, že byla podána ve lhůtě soudem určené (§ 19 odst. 2 ZKV) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 1838/2007].

2/ U další (nové) vylučovací žaloby nebude dán důvod pro její zamítnutí z důvodu opožděnosti (jen) tehdy, byla-li první žaloba podána, aniž k tomu byl žalobce vyzván konkursním soudem podle ustanovení § 19 odst. 2 ZKV (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3147/2011 a sp. zn. 29 Cdo 177/2011).

3/ I výzva k podání vylučovací žaloby, učiněná soudem (až) v průběhu řízení o vylučovací žalobě, podané žalobcem bez předchozí výzvy, vyvolává účinky podle § 19 odst. 2 ZKV (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2302/2014).

4/ Důvody pro sepis majetku do soupisu konkursní podstaty lze odstranit i následně (po uplynutí lhůty dle § 27 odst. 5 ZKV), a to i v průběhu řízení o vylučovací žalobě [k (ne)možnosti přivodit zánik účinků soupisu po marném uplynutí lhůty k podání vylučovací žaloby srov. např. rozsudek sp. zn. 29 Odo 12/2005].

[13] Ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že učinil-li konkursní soud výzvu k podání vylučovací žaloby sice až v průběhu řízení o první vylučovací žalobě (podané žalobcem bez předchozí výzvy), vyvolala taková výzva přesto účinky dle § 19 odst. 2 ZKV. Jestliže pak první vylučovací žalobě nebylo vyhověno (žaloba byla pravomocně zamítnuta), brání úspěchu nové (po uplynutí lhůty podle § 19 odst. 2 ZKV podané) vylučovací žaloby zjevně – jak správně uzavřely soudy obou stupňů – její opožděnost.

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalované její účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 15. ledna 2019 a jeho doplnění ze dne 27. dubna 2020). S přihlédnutím k době započetí obou úkonů právní služby přísluší advokátu žalované odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „advokátní tarif“).

[15] Incidenční spor o vyloučení majetku z konkursní podstaty úpadce je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 35.000 Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.500 Kč za jeden úkon právní služby (celkem 5.000 Kč). Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (celkem 600 Kč) a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.176 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) tak činí náhrada nákladů dovolacího řízení celkem 6.776 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 31. 8. 2020

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru