Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 4571/2010Rozsudek NS ze dne 31.01.2013

HeslaAkcie
Cenné papíry
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.4571.2010.1
Dotčené předpisy

§ 81b odst. 1 předpisu č. 591/1992 Sb. ve znění do 11.07.2002


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 4571/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ing. D. L., proti žalovanému JUDr. J. S., jako správci konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a.s., identifikační číslo osoby 60917601, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem, se sídlem v Loděnici, Chrustenice 208, PSČ 267 12, za účasti Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 912/10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26715287, jako vedlejšího účastníka na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, o vyloučení akcií ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 42 Cm 83/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2010, č. j. 15 Cmo 43/2008-246, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2010, č. j. 15 Cmo 43/2008-246, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 30. listopadu 2007, č. j. 42 Cm 83/2005-88, zamítl Krajský soud v Hradci Králové žalobu, jíž se žalobce domáhal vyloučení 76 zaknihovaných akcií společnosti ČEZ Praha a. s. (dále též jen „sporné akcie“) z konkursní podstaty úpadkyně KTP Quantum, a. s. (dále jen „úpadkyně“).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1/ Žalobce a pozdější úpadkyně uzavřeli dne 19. prosince 2001 komisionářskou smlouvu, jíž se pozdější úpadkyně zavázala vlastním jménem na účet žalobce obchodovat s cennými papíry (dále též jen „komisionářská smlouva“).

2/ Pozdější úpadkyně koupila za finanční prostředky svěřené jí žalobcem sporné akcie. Tyto akcie jsou v Centrálním depozitáři (dříve Středisku cenných papírů) vedeny na jejím účtu.

3/ Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. března 2002, sp. zn. 43 K 6/2002, byl na majetek úpadkyně prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustanoven žalovaný.

4/ Ve výpisu z „účtu“ žalobce (vedeného úpadkyní podle komisionářské smlouvy), pořízeného po prohlášení konkursu žalovaným, je pro žalobce evidováno 76 sporných akcií v celkové hodnotě 5.635,40 Kč.

5/ Sporné akcie žalovaný sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

Soud prvního stupně uzavřel, že sporné akcie nabyla pozdější úpadkyně v rozporu s právní úpravou a smluvními ujednáními vlastním jménem a na vlastní účet, bez souhlasu žalobce. Odkazuje na ustanovení § 58 odst. 7 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, v rozhodném znění (dále jen „zákon o cenných papírech“), podle kterého je majitelem zaknihovaného cenného papíru osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován, není-li prokázán opak, soud prvního stupně uzavřel, že „vlastnictví žalobce k cenným papírům nebylo automaticky prokázáno tím, že nynějšímu úpadci bylo prokázáno porušení povinnosti uložené mu v § 47 a násl.“ zákona o cenných papírech.

Jelikož se žalobci nepodařilo prokázat vlastnické právo ke sporným akciím, soud žalobu „pro nedostatek věcné aktivní legitimace“ zamítl.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. dubna 2008, č. j. 15 Cmo 43/2008-134, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyloučil sporné akcie ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně. Tento (první) rozsudek odvolacího soudu však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2009, č. j. 29 Cdo 3132/2008-196.

Nejvyšší soud - poukazuje též na článek 3.3 komisionářské smlouvy, ke kterému odvolací soud dříve nepřihlédl - uvedl, že je podstatné, zda úpadkyně nabyla sporné akcie na účet žalobce, nebo na účet vlastní. Nabyla-li pozdější úpadkyně sporné akcie svým jménem na svůj účet, nejsou tyto zákaznickým majetkem (neboť nebyly pořízeny na účet zákazníka ani na něj nebyly posléze převedeny), ač byly pořízeny za prostředky svěřené zákazníkem pozdější úpadkyni na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby. Součástí zákaznického majetku tak za této situace zůstávají prostředky svěřené zákazníkem.

Vrchní soud v Praze následně ve výroku označeným (druhým) rozsudkem opětovně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že vyloučil sporné akcie ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož se žalobce stal vlastníkem sporných akcií v okamžiku, kdy úpadkyně obstarala jako komisionářka sporné akcie pro žalobce vlastním jménem a za jeho finanční prostředky a akcie byly zapsány ve Středisku cenných papírů na účet, jehož majitelkou byla úpadkyně.

Odvolací soud uvedl, že ujednání článku 3.3 komisionářské smlouvy (podle něhož je komisionář též oprávněn obchodovat s cennými papíry vlastním jménem a na vlastní účet pro komitenta s využitím finančních prostředků komitenta) nemění charakter smluvního vztahu mezi žalobcem a komisionářem (jde i nadále o komisionářskou smlouvu), když toto ujednání není důkazem, že úpadkyně získala za finanční prostředky žalobce sporné akcie do svého vlastnictví. Možnost obchodovat s cennými papíry vlastním jménem a na vlastní účet navíc předpokládá též bod 3 odstavec 2 všeobecných smluvních podmínek, které tvoří nedílnou součást komisionářské smlouvy.

Podle názoru odvolacího soudu lze článek 3.3 komisionářské smlouvy dle jeho obsahu posoudit jako písemnou smlouvu o obhospodařování cenných papírů ve smyslu § 37a zákona o cenných papírech, tedy ujednání o tom, že úpadkyně akcie zakoupené pro žalobce podle komisionářské smlouvy bude nadále obhospodařovat, může si je ponechat na svém účtu vedeném u Střediska cenných papírů a bude jimi obchodovat vlastním jménem se třetími osobami. To však nic nemění na tom, že žalobce jako komitent zůstává jejich vlastníkem od okamžiku jejich registrace na účtu úpadkyně u Střediska cenných papírů.

Závěr, podle něhož se vlastníkem sporných akcií stal žalobce, podle názoru odvolacího soudu podporuje též skutečnost, že sporné akcie jsou evidovány na účtu úpadkyně, který byl dle opatření jejího výkonného ředitele označen jako zákaznický účet, a na němž jsou evidovány investiční instrumenty získané od zákazníků, či pořízené za finanční prostředky od zákazníků.

Pojem obchodovat „na vlastní účet“, užitý v článku 3.3 komisionářské smlouvy, je nutné dle názoru odvolacího soudu vyložit ve významu registračního místa, na němž jsou akcie u Střediska cenných papírů vedeny, nikoliv ve významu obchodování „ve svůj prospěch“ [ve prospěch úpadkyně], neboť v takovém případě by úpadkyně nemohla obchodovat současně „ve prospěch komitenta“.

Dle názoru odvolacího soudu tak byla provedeným dokazováním vyvrácena právní domněnka uvedená v § 58 odst. 7 zákona o cenných papírech, podle níž je majitelem zaknihovaného cenného papíru osoba, na jejímž účtu je cenný papír evidován, když bylo prokázáno, že úpadkyně koupila sporné akcie za finanční prostředky svěřené jí žalobcem ve výši uvedené v účtu žalobce vedeném ve své vlastní evidenci, a to ve prospěch žalobce.

Podle odvolacího soudu je výše uvedený závěr též v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 29 Odo 242/2006 (jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 61/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 61/2007“), v němž dovolací soud definoval jako zákaznický majetek - mimo jiné - i veškeré investiční instrumenty uvedené v § 8 zákona o cenných papírech, přičemž investičním instrumentem jsou podle § 8 odst. 1 písm. c/ zákona o cenných papírech (ve znění účinném v době uzavření komisionářské smlouvy) také investiční služby spočívající v obchodování s investičními instrumenty na vlastní účet. Podle § 8a odst. 2 písm. a/ zákona o cenných papírech jsou pak investičními instrumenty také akcie.

Žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., uplatňuje přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vada řízení, jež měla dle názoru dovolatele za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá v tom, že odvolací soud na jednání konaném dne 24. června 2010 provedl jako důkaz rozsáhlá podání předložená teprve na tomto jednání vedlejším účastníkem a učinil z nich podstatné závěry, aniž by poskytl dovolateli časový prostor pro seznámení se s nimi a zaujetí stanoviska, čímž jej dle jeho názoru zkrátil na jeho procesních právech.

Dovolatel napadá hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, konkrétně listiny označené jako nařízení výkonného ředitele úpadkyně ze dne 3. července 2001, která byla předložena v prosté kopii, nepodepsaná, a nebylo z ní zřejmé, zda nařízení vešlo v platnost, resp. účinnost, a zda jej učinila osoba k tomu oprávněná, a dále listiny – stavového účtu úpadkyně u Střediska cenných papírů, ze kterého není dle dovolatele zřejmé, zda na něm byly vedeny konkrétně akcie, jejichž vyloučení se žalobce domáhá. S žádnou z těchto námitek dovolatele se však odvolací soud nevypořádal.

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se vlastníkem sporných akcií stal žalobce. Poukazuje na závěry přijaté dovolacím soudem, jakož i soudy nižších stupňů, v dalších (v dovolání blíže specifikovaných) řízeních, v nichž se soudy zabývaly totožnou věcí (byť ve vztahu mezi jinými účastníky), uzavírajíce, že zákazníci úpadkyně k cenným papírům nikdy nenabyli vlastnické právo, přestože byly tyto cenné papíry v interní evidenci úpadkyně přiřazeny k jednotlivým zákazníkům, neboť úpadkyně je nabyla sice za prostředky zákazníků, ale na svůj účet.

Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož byly sporné akcie pořízeny za finanční prostředky žalobce, namítaje, že tento závěr z provedeného dokazování nevyplývá. Předmětný skutkový závěr nelze dle názoru dovolatele dovodit ani z výpisu z účtu úpadce vedeného ke komisionářské smlouvě (tzv. výpis ze smlouvy SÚSA), který je pouhou interní evidencí úpadkyně, ani ze stavového výpisu z účtu u Střediska cenných papírů pořízeného k datu prohlášení konkursu na majetek úpadkyně (nikoliv ke dni, kdy měl být příslušný obchod realizován), a jiný důkaz k prokázání daného tvrzení v řízení proveden nebyl.

Dovolatel zpochybňuje rovněž výklad článků 3.3 a 3.4 komisionářské smlouvy a všeobecných smluvních podmínek provedený odvolacím soudem, podle něhož daná ustanovení umožňovala úpadkyni obchodovat s cennými papíry vlastním jménem a na vlastní účet. Dle názoru dovolatele vůlí stran při uzavírání smlouvy (jíž se odvolací soud nezabýval) bylo uzavřít pouze smlouvu komisionářskou a z žádných důkazů neplyne, že by vůle účastníků smlouvy směřovala též k uzavření smlouvy o obhospodařování cenných papírů.

Podle dovolatele rovněž nelze - s ohledem na kontext komisionářské smlouvy - vyložit pojem „obchodovat na vlastní účet“ ve smyslu registračního místa, jak učinil odvolací soud. Má za to, že pojmy „na vlastní účet“ a „ve prospěch komitenta“ je třeba vykládat ve smyslu zákonných ustanovení týkajících se komisionářské smlouvy, tedy ve smyslu, že cenné papíry bude nabývat do svého vlastnictví komisionář.

Závěr, podle něhož sporné akcie jsou majetkem žalobce, přitom nelze dle názoru dovolatele dovodit ani ze skutečnosti, že tyto byly úpadkyní pořízeny za finanční prostředky žalobce.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že souhlasí se závěry odvolacího soudu a jeho rozhodnutí považuje za správné a spravedlivé, a navrhuje, aby dovolací soud posoudil dovolání jako bezdůvodné.

Vedlejší účastník ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud zamítl dovolání žalobce jako nedůvodné.

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.

V R 61/2007 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož zákaznickým majetkem jsou veškeré peněžní prostředky a veškeré investiční instrumenty svěřené obchodníkovi s cennými papíry na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby ve smyslu ustanovení § 8 zákona o cenných papírech, ve znění účinném do 12. července 2000, a rovněž veškeré peněžní prostředky a investiční instrumenty nabyté použitím (tj. zejména prodejem, koupí či směnou) těchto peněžních prostředků a investičních instrumentů v rámci poskytování investiční služby (bez ohledu na to, zda je obchodník s cennými papíry nabyl vlastním jménem na účet zákazníka nebo jménem zákazníka na jeho účet), jakož i výnosy ze svěřených peněžních prostředků a investičních instrumentů.

V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 3132/2008, kterým Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci, pak dovolací soud - vycházeje též z R 61/2007 - uzavřel, že koupil-li obchodník s cennými papíry akcie za prostředky svěřené mu zákazníkem svým jménem a na svůj účet, nenabývá zákazník obchodníka vlastnictví k akciím již registrací jejich převodu ve prospěch účtu obchodníka u Střediska cenných papírů. V takovém případě akcie (nebyly-li posléze na zákazníka převedeny) nejsou ani součástí zákaznického majetku (jíž zůstávají prostředky svěřené zákazníkem a použité obchodníkem s cennými papíry pro koupi akcií na vlastní účet).

K tomuto závěru se pak Nejvyšší soud přihlásil též v usnesení ze dne 23. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 495/2009, jež je veřejnosti, stejně jako další rozhodnutí citovaná níže, dostupné na webových stránkách tohoto soudu, v němž uzavřel, že koupě akcií, učiněná obchodníkem [s cennými papíry] vlastním jménem a na vlastní účet (byť za prostředky svěřené mu zákazníkem na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby), přitom není - jak plyne izR 61/2007 - investiční službou a tyto akcie se součástí zákaznického majetku ve smyslu ustanovení § 81b odst. 1 zákona o cenných papírech, v rozhodném znění, nestávají; tím zůstávají finanční prostředky poskytnuté zákazníkem obchodníkovi na základě smlouvy o poskytnutí investiční služby.

Interpretaci článku 3.3 komisionářské smlouvy, učiněnou v projednávané věci odvolacím soudem, má Nejvyšší soud za rozpornou s výkladovými pravidly určenými ustanoveními § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 zákona č. 519/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že slovní spojení „vlastním jménem a na vlastní účet“ je v komisionářské smlouvě užité ve významu, jaký mu běžně obchodní praxe přikládá. Tedy, že upravuje oprávnění komisionářky (pozdější úpadkyně) užít finanční prostředky svěřené komitentem k obchodům uzavíraným komisionářkou, na jejichž základě nabývá cenné papíry nikoliv do vlastnictví komitenta (tedy na jeho účet ve smyslu § 566, resp. § 577 obch. zák.), ale do svého vlastnictví (a následně obchod s komitentem vypořádá).

Za použití systematického, gramatického a logického vykladu lze tudíž dovodit, že podle článku 3.3 komisionářské smlouvy byla pozdější úpadkyně oprávněna - posoudila-li takový postup jako vhodnější pro žalobce - obchodovat s cennými papíry vlastním jménem a na vlastní účet s využitím finančních prostředků a cenných papírů žalobce. Těmito obchody nabývala pozdější úpadkyně cenné papíry do svého vlastnictví a žalobci z takového obchodování vzniklo právo pouze na finanční vyrovnání, tedy vyúčtování výnosu či ztráty z takového obchodování (k tomu srov. článek 3.3 větu třetí komisionářské smlouvy).

Nejvyšší soud je proto i nadále toho názoru, že nabyla-li pozdější úpadkyně sporné akcie vlastním jménem na vlastní účet (přičemž - jak vyplývá z výše uvedeného - dovolací soud nemá pochyb o tom, že úpadkyně takto akcie nabyla „ve svůj prospěch“ a že užití termínu „na vlastní účet“ v článku 3.3 komisionářské smlouvy nepředstavuje vymezení pouhého „registračního místa“ akcií ve smyslu výkladu podaného odvolacím soudem), nejsou tyto zákaznickým majetkem (nebyly pořízeny na účet zákazníka ani na něj nebyly posléze převedeny), ač byly pořízeny za prostředky svěřené zákazníkem, neboť jejich koupě nebyla investiční službou. Zákaznickým majetkem zůstávají nadále finanční prostředky poskytnuté žalobcem pozdější úpadkyni na základě komisionářské smlouvy (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 495/2009).

Jelikož již z tohoto důvodu není rozhodnutí odvolacího soudu správné a dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. byly uplatněny právem, Nejvyšší soud - aniž by se zabýval dalšími dovolacími námitkami - rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona); srov. v podrobnostech pro spory vyvolané konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. ledna 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru