Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 4129/2019Usnesení NS ze dne 29.07.2020

HeslaVady podání
Dovolání
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.4129.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 243f odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 4129/2019-528

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Gemmelem v právní věci žalobce Investment Gear CZ s. r. o., se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25 68 89 87, zastoupeného Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem, se sídlem v Praze, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) M. D., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Martinem Sochorem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Veletržní 926/10, PSČ 170 00, a 3) V. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, PSČ 160 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 81/2015, o dovolání prvního a druhého žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2019, č. j. 12 Cmo 106/2019-496, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2016, č. j. 56 Cm 81/2015-153, ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 15. května 2015, č. j. 56 Cm 81/2015-23, jímž původně uložil žalovaným [1) D., 2) M. D. a 3) V. T.], aby zaplatili žalobci (ABC Data s. r. o.) směnečný peníz ve výši 61.488.626,- Kč s 6% úrokem od 20. září 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 204.962,- Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.).

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. srpna 2017, č. j. 56 Cm 81/2015-310, zastavil řízení o odvolání prvního a druhého žalovaných pro nezaplacení soudního poplatku za odvolání (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Vrchní soud v Praze k odvolání prvního a druhého žalovaných usnesením ze dne 13. října 2017, č. j. 5 Cmo 307/2017-343, (mimo jiné) toto usnesení potvrdil.

Dne 8. prosince 2017 podali první a druhý žalovaní u Městského soudu v Praze žalobu na obnovu řízení, kterou se domáhali, aby „jim“ byla povolena obnova řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 15. května 2015; současně žádali, aby Městský soud v Praze ve vztahu k nim odložil vykonatelnost směnečného platebního rozkazu a rozsudku ze dne 20. září 2016, č. j. č. j. 56 Cm 81/2015-153.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. ledna 2019, č. j. 56 Cm 81/2015-465, zamítl návrh na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu, ve spojení s (označeným) rozsudkem (výrok I.), zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného pod sp. zn. 56 Cm 81/2015 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání prvního a druhého žalovaných usnesením ze dne 29. srpna 2019, č. j. 12 Cmo 106/2019-496, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. ledna 2019. Při označení žalobce v záhlaví usnesení již odvolací soud přihlédl ke změně obchodní firmy žalobce (Investment Gear CZ s. r. o.).

Proti usnesení odvolacího soudu podali první a druhý žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), když napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, konkrétně zda žalovaní ve smyslu ustanovení § 205a písm. f) o. s. ř. mohli a měli uplatnit jako nový důkaz rozsudky vydané v trestní věci proti třetímu žalovanému již v rámci odvolacího řízení proti „prvotnímu“ rozsudku ze dne 20. září 2016, či zda tato rozhodnutí mohli reálně uplatnit teprve v rámci návrhu na obnovu řízení.

Dovolatelé snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož „v době probíhajícího odvolacího řízení“ nemohli úspěšně uplatnit důkazy k tomu, že „došlo k pravomocnému odsouzení třetího žalovaného“, a požadují, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižších stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně „k dalšímu řízení o obnově řízení“.

Dovolání prvního a druhého žalovaných Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu ˗ § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považují za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14, ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3548/14 a ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 891/15).

Srov. dále též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

Přitom již v usnesení sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném) Nejvyšší soud vysvětlil, že:

1) Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

2) Spatřují-li dovolatelé přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit.

Obsah dovolání ve světle výše uvedeného zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání; přitom nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) je vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 7. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru