Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 405/2012Usnesení NS ze dne 26.09.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.405.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3484/13 ze dne 19.08.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 405/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. R. A., , zastoupeného JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou, se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, PSČ 470 01, proti žalované ARS & Natali spol. s r. o., se sídlem v Praze 2, Vinohradech, Lužická 1699/36, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25762036, o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o převodu nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 329/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2011, č. j. 18 Co 164/2011-97, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. 26 C 329/2009-63, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu o převodu bytové jednotky (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma výrokům, podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti k dispozici – stejně jako ostatní dále označená rozhodnutí Nejvyššího soudu – na jeho webových stránkách).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Žalobcem předkládané právní otázky však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Dovolatel totiž při formulování první otázky (právního režimu smlouvy o budoucí kupní smlouvě o převodu bytové jednotky v situaci, kdy je uzavírána mezi společníkem a společností s ručením omezeným) přehlíží, že podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. a/ zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, se vztahy mezi společníkem a společností řídí třetí částí obchodního zákoníku pouze tehdy, týkají-li se účasti na společnosti (srov. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2000, sp. zn. 25 Cdo 2251/99 uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2000, pod číslem 83). Dovolatel přitom ani netvrdí, že se smlouva o smlouvě budoucí týkala jeho (tvrzené) účasti na žalované společnosti a ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů takový závěr neplyne.

Závěry soudů nižších stupňů, podle nichž je za této situace nutné smlouvu o budoucí kupní smlouvě o převodu bytové jednotky posuzovat podle ustanovení § 50a a § 588 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a ujednání o kupní ceně je neurčité, jsou přitom v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 30 Cdo 1414/2002 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. března 2010, sp. zn. 33 Cdo 3101/2008, jakož i judikaturu citovanou v jeho důvodech).

Za těchto okolností pak na zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu nelze usuzovat ani z druhé dovolatelem pokládané otázky, jež vychází z předpokladu, že se mezi účastníky uzavřená smlouva o smlouvě budoucí řídí třetí částí obchodního zákoníku; její přezkoumání by totiž na závěrech napadeného rozhodnutí nemohlo ničeho změnit.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru