Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 4002/2009Usnesení NS ze dne 21.12.2010

HeslaDružstvo
Vyloučení člena družstva
KategorieA
Publikováno91/2011 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.4002.2009.1
Dotčené předpisy

§ 231 odst. 4 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 4002/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců Mgr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci navrhovatelů a/ Ing. K. L., a b/ S. L., za účasti Stavebního bytového družstva Dobětice, se sídlem v Ústí nad Labem, Brandtova 3264/8, PSČ 400 11, identifikační číslo osoby 43 22 78 72, zastoupeného JUDr. Jiřím Kadeřábkem, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, poštovní schránka 73, PSČ 412 01, o neplatnost vyloučení navrhovatelů z družstva, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 Cm 114/2007, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2009, č. j. 7 Cmo 502/2008-179, takto:

I. Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se odmítá.

II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 22. srpna 2008, č. j. 72 Cm 114/2007-154, Krajský soud v Ústí

nad Labem zamítl „žalobu“ o určení neplatnosti usnesení členské schůze Stavebního bytového družstva D. (dále jen „družstvo“) konané dne 10. října 2006 (dále jen „členská schůze“), jímž bylo potvrzeno vyloučení navrhovatelů z družstva.

K odvolání navrhovatelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že předmětné usnesení členské schůze družstva prohlásil za neplatné (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Přitom vyšel z toho, že:

1/ Představenstvo družstva na zasedání konaném dne 8. září 2003 rozhodlo o vyloučení navrhovatelů z družstva, a to pro neplacení nájemného; příslušné rozhodnutí představenstva bylo písemně vyhotoveno dne 25. září 2003.

2/ Proti tomuto rozhodnutí se navrhovatelé odvolali.

3/ Členská schůze družstva dne 10. října 2006 odvolání věcně projednala a potvrdila rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelů z družstva.

Odvolací soud – cituje ustanovení § 231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – zdůraznil, že placení nájmu je jednou ze základních povinností členů družstva a neplatí-li člen řádně nájemné, porušuje své členské povinnosti. Před vlastním rozhodnutím o vyloučení člena družstva pro neplacení nájemného mu však musí být dána výstraha. V projednávané věci sice družstvo navrhovatele upomínalo o zaplacení dlužného nájemného, nedalo jim ale před rozhodnutím představenstva o jejich vyloučení z družstva výstrahu požadovanou označeným ustanovením a článkem 23 odst. 1 písm. a/ stanov družstva. Proto uzavřel, že představenstvo nerozhodlo o vyloučení navrhovatelů platně, a neplatné je tak (pro rozpor se zákonem i stanovami) i napadené usnesení členské schůze.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu – a to výslovně proti všem výrokům – podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost se opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňuje přitom dovolací důvody podle § 241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř.

Dovolatel považuje za nesprávný „skutkový“ závěr odvolacího soudu, podle něhož neudělil navrhovatelům před jejich vyloučením výstrahu. Má za to, že tuto výstrahu udělil, namítaje, že „v řízení bylo dalšími důkazy prokázáno, že žalovaný adresoval žalobcům před jejich vyloučením celou řadu písemností, jejichž obsahem byly výzvy a výstrahy za účelem vynucení řádného plnění členských práv a povinností.“

Dovolatel rovněž namítá, že navrhovatelé dodnes neprokázali, že podali odvolání proti rozhodnutí představenstva družstva o svém vyloučení včas. Dle jeho názoru navrhovatelé toto odvolání podali po lhůtě tří měsíců (určené v článku 23 odst. 5 stanov družstva) ode dne, kdy se dozvěděli, nebo mohli dozvědět o daném rozhodnutí. Marným uplynutím této lhůty tak zaniklo jejich právo odvolání podat a rozhodnutí o jejich vyloučení se stalo nevratným.

Rozhodnutí členské schůze družstva proto dle dovolatele „nemělo vliv na právní postavení žalobců v družstvu, neboť toto rozhodnutí bylo ze své povahy deklaratorní.“ Navrhovatelé nemají na určení neplatnosti usnesení členské schůze naléhavý právní zájem.

Odvolací soud dle dovolatele vycházel z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, když v rozporu s § 120 o. s. ř. nezjišťoval (blíže nekonkretizované) okolnosti rozhodné pro posouzení věci a řádně se jimi nezabýval. Dovolatel se rovněž domnívá, že řízení před odvolacím soudem je postiženo (taktéž blíže nespecifikovanou) vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

S ohledem na výše uvedené dovolatel navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Navrhovatelé ve vyjádření k dovolání zdůrazňují, že dovolatel neuvádí žádné podstatné skutečnosti, které by „rozsudek“ odvolacího soudu zpochybňovaly, a navrhují proto rozhodnutí odvolacího soudu „potvrdit“.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti výroku napadeného usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; není však důvodné.

Podle ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. (ve znění účinném ke dni rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelů z družstva, tj. k 8. září 2003) může být člen vyloučen, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Fyzická osoba může být vyloučena také, byla-li pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin, který spáchala proti družstvu nebo členu družstva. O vyloučení, které musí být členu písemně oznámeno, rozhoduje, pokud stanovy neurčují jinak, představenstvo. Proti rozhodnutí o vyloučení má právo podat člen odvolání k členské schůzi. Není-li právo na odvolání uplatněno do tří měsíců ode dne, kdy se člen dověděl nebo mohl dovědět o rozhodnutí o vyloučení, zaniká.

Placení nájemného je jednou z členských povinností člena vůči bytovému družstvu; rozhodnutí představenstva družstva o vyloučení člena pro neplacení nájemného proto s ohledem na ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. musí vždy předcházet výstraha, ačkoli z výslovného znění článku 23 odst. 5 stanov družstvu tato povinnost nevyplývá. Jestliže jsou stanovy družstva v této části v rozporu s kogentním ustanovením zákona, přičemž tento rozpor nezpůsobuje neplatnost celých stanov, platí namísto stanov příslušné ustanovení zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 1996, sp. zn. 2 Odon 25/96, uveřejněný v časopise Soudní Judikatura číslo 8, ročníku 1997, pod číslem 66).

I když zákon náležitosti výstrahy výslovně neuvádí, vyplývá z jejího účelu, že výstraha musí obsahovat alespoň (skutkové) vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se člen družstva dopouští, jakož i konkrétní označení následků, které jsou s dalším porušováním dané povinnosti spojeny (možnost vyloučení z družstva).

Upozornilo-li družstvo navrhovatele a/ dopisem ze dne 21. července 2003, jímž jej upomínalo k zaplacení dlužného nájemného, že nenapraví-li „vážné porušení povinností jako nájemníka, nájemce a člena družstva“, bude z toho „nuceno vyvodit příslušné důsledky“, aniž by konkretizovalo, že tímto „příslušným důsledkem“ je vyloučení navrhovatele a/ z družstva, nelze uvedený dopis (stejně jako ostatní obdobně formulovanou korespondenci mezi družstvem a navrhovateli) považovat za výstrahu před vyloučením ve smyslu § 231 odst. 4 obch. zák., ale za pouhou upomínku k zaplacení dlužné částky.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož rozhodnutí o vyloučení navrhovatelů z družstva nepředcházela výstraha a usnesení členské schůze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelů z družstva, je proto neplatné, je tudíž správný.

Na tomto závěru pak nemůže ničeho změnit ani dopis ze dne 15. září 2003, vyhotovený a doručený navrhovatelům až po rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelů.

Tvrzení, podle něhož odvolání navrhovatelů proti rozhodnutí představenstva družstva o jejich vyloučení bylo opožděné (a jejich členství v družstvu tak zaniklo marným uplynutím lhůty k podání odvolání), uplatnil dovolatel v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř. poprvé až v dovolání; jeho prostřednictvím tudíž správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nelze. Pouze na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že ani členská schůze družstva nepovažovala odvolání navrhovatelů za opožděné a rozhodnutí představenstva o jejich vyloučení z družstva potvrdila z věcných důvodů.

Konečně správnost napadeného rozhodnutí nemohla být zpochybněna ani prostřednictvím obecně formulovaných námitek, podle nichž odvolací soud „nezjišťoval skutečnosti rozhodné pro posouzení věci“ a řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Je tomu tak proto, že pouhá citace textu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o. s. ř. není (pojímáno z obsahového hlediska) řádným uplatněním dovolacího důvodu. Z takto pojatých námitek totiž v žádném směru neplyne, jaké konkrétní skutečnosti odvolací soud pominul a jakou vadou řízení zatížil, a proto Nejvyšší soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), k nim nemohl přihlédnout (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2005, pod číslem 31).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, který neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání směřující proti výroku ve věci samé podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5,

§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání družstva bylo zamítnuto a navrhovatelům podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu (do 30. června 2009) se podává

z bodu 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2010

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru