Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 393/2013Usnesení NS ze dne 27.02.2013

HeslaDovolání
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.393.2013.1
Dotčené předpisy

§ 236 o. s. ř.

§ 138 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 393/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu, 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Irská republika, identifikační číslo osoby 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Nakladatelství H&H, a. s., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 53, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 63 07 83 68, 2) J. H., a 3) Ing. V. H., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 458/2002, o dovolání druhého a třetí žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2012, č. j. 6 Cmo 84/2012-340, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání druhého a třetí žalovaných v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 25. července 2011, č. j. 50 Cm 458/2002-294, jímž Městský soud v Praze nepřiznal druhému a třetí žalovaným osvobození od soudního poplatku za odvolání (podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2005, č. j. 50 Cm 458/2002-125).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali druhý a třetí žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhajíce se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze – oproti mínění dovolatelů – dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, však usnesením ve věci samé není (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2002, sp. zn. 29 Odo 170/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2002, pod číslem 152).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání druhého a třetí žalovaných jako nepřípustné odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. února 2013

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru