Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3910/2015Usnesení NS ze dne 20.09.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3910.2015.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3910/2015-238

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Z. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, PSČ 779 00, proti žalované B. O., jako správkyni konkursní podstaty úpadce STAVMONT spol. s r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 00208728, zastoupené Mgr. Janou Gúckou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 5462, PSČ 760 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 60/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. července 2014, č. j. 6 Cmo 81/2009-195, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 3. června 2009, č. j. 15 Cm 60/2007-89, Krajský soud v Brně vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce STAVMONT spol. s r. o. v likvidaci ve výroku označené nemovitosti (dále jen „sporné nemovitosti“) [bod I. výroku] a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (třetí výrok). Šlo přitom v pořadí o druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí rozsudek ze dne 19. května 2010, č. j. 6 Cmo 81/2009-133 (jímž rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o vyloučení sporných nemovitostí zamítl), Nejvyšší soud k dovolání žalobce rozsudkem ze dne 23. ledna 2014, č. j. 29 Cdo 4636/2010-172, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V rozsahu, ve kterém dovolání (výslovně) směřuje i proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti třetímu výroku rozsudku o nákladech odvolacího a dovolacího řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího, jelikož potud není objektivně přípustné (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

V dané věci odvolací soud vydal napadené rozhodnutí, jsa přitom vázán právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014. Dovolání žalované je pak prostou polemikou (nesouhlasem) se závěry, jež odvolací soud (na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu) ve svém rozhodnutí formuloval.

K takto pojatému dovolání Nejvyšší soud při úvaze o jeho přípustnosti uzavírá, že důvod připustit dovolání jen proto, aby opakoval závazný právní názor obsažený v jeho předchozím (kasačním) rozhodnutí, jímž se odvolací soud beze zbytku řídil, nemá. Příslušné právní otázky již byly zodpovězeny v rozsudku ze dne 23. ledna 2014, přičemž Nejvyšší soud nevidí žádný důvod, pro který by měl závěry tam vyslovené jakkoli korigovat. Údajný (dovolatelkou tvrzený) rozpor předchozího (kasačního) rozhodnutí Nejvyššího soudu s dovolatelkou označenou judikaturou Nejvyššího soudu přitom zjevně dán není.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k závěrům formulovaným v rozsudku ze dne 23. ledna 2014 (k otázce povahy usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným a výkladu jeho obsahu) se následně přihlásil rovněž v rozsudcích ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 29 Cdo 4499/2015, a ze dne 30. března 2017, sp. zn. 29 Cdo 1050/2015.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalobci jeho účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 19. prosince 2014), která podle ustanovení § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném k 19. prosinci 2014, činí částku 3.100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2017

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru