Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3825/2019Usnesení NS ze dne 29.07.2020

HeslaSměnečný a šekový platební rozkaz
Zajištění závazku
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.3825.2019.1
Dotčené předpisy

§ 6 odst. 2 o. z.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3825/2019-526

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobce Investment Gear CZ s. r. o., se sídlem v Ostravě, Jurečkova 643/20, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25 68 89 87, zastoupeného Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem, se sídlem v Praze, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 2) M. D., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Martinem Sochorem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Veletržní 926/10, PSČ 170 00, a 3) V. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem, se sídlem v Praze 6, Na Hutích 661/9, PSČ 160 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 81/2015, o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2018, č. j. 5 Cmo 210/2018-449, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Třetí žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 83.828,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2016, č. j. 56 Cm 81/2015-153, ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 15. května 2015, č. j. 56 Cm 81/2015-23, jímž původně uložil žalovaným [1) D., 2) M. D. a 3) V. T.], aby zaplatili žalobci (s tehdejší obchodní firmou ABC Data s. r. o.) směnečný peníz ve výši 61.488.626,- Kč s 6% úrokem od 20. září 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 204.962,- Kč a náhradu nákladů řízení (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výroky II. a III.), a o povinnosti třetího žalovaného uhradit náklady řízení státu (výrok IV.).

Soud prvního stupně dospěl (mimo jiné) k závěru, podle něhož směnkou zajištěná pohledávka [tj. pohledávka z titulu kupní ceny za zboží dodané prvnímu žalovanému a vyúčtované fakturami č. 140113 částkou 17.853.429,- Kč (faktura zaplacena v rozsahu částky 1.500.000,- Kč), č. 140145 částkou 7.505.853,90 Kč, č. 140175 částkou 10.274.678,70 Kč a č. 140198 částkou 27.354663,60 Kč] nebyla v rozsahu částky 61.488.626,- Kč zaplacena.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní odvolání.

Usnesením ze dne 7. srpna 2017, č. j. 56 Cm 81/2015-310, Městský soud v Praze zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku) řízení o odvolání prvního a druhého žalovaných proti výše označenému rozsudku; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. října 2017, č. j. 5 Cmo 307/2017-343, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení odvolacího řízení.

Vrchní soud v Praze k odvolání třetího žalovaného rozsudkem ze dne 6. listopadu 2018, č. j. 5 Cmo 210/2018-449, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke třetímu žalovanému potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, po doplnění dokazování zejména rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016, č. j. 42 T 5/2016-3967, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. září 2017, sp. zn. 6 To 14/2017, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 6 Tdo 293/2018-73, a s přihlédnutím ke shodnému prohlášení účastníků odvolacího řízení o tom, že „ve stejné trestní věci bylo s konečnou platností rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 To 14/2017 ze dne 6. srpna 2018, který nebyl zatím doručen, s tím, že rozhodnutí o vině je totožné s původním rozsudkem Městského soudu v Praze, totéž se týká i délky trestu“ (rozuměj „o vině a trestu“ třetího žalovaného), uzavřel, že:

a) V důsledku trestné činnosti třetího žalovaného nastal stav, kdy třetí žalovaný vystavil žalobci faktury za dodávky neexistujícího zboží (nejméně v rozsahu částky 53.434.780,30 Kč), které měl dodat přímo prvnímu žalovanému (tj. kupujícímu dle rámcové smlouvy o obchodní spolupráci), a jehož dodání první žalovaný potvrdil), a žalobce v domnění, že třetí žalovaný vystavil shora uvedené faktury na základě reálného plnění, třetímu žalovanému tyto částky zaplatil (viz důvody rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. prosince 2016).

b) Jediná efektivní obrana třetího žalovaného „nese s sebou doznání k trestné činnosti“; přitom „profit z nepoctivého nebo protiprávního jednání“ zapovídá ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

c) Ani podle obsahu neformálního ujednání mezi žalobcem a třetím žalovaným nelze usuzovat na limit směnečné sumy ve výši 500.000,- Kč.

V průběhu dovolacího řízení žalobce (ke dni 2. dubna 2019) změnil obchodní firmu na Investment Gear CZ s. r. o.; k této změně přihlédl Nejvyšší soud při označení žalobce v záhlaví tohoto usnesení.

Dovolání třetího žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a podle něhož se třetímu žalovanému nepodařilo prostřednictvím uplatněné kauzální námitky (založené na chování třetího žalovaného, pro které byl v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2016 uznán vinným ze spáchání trestné činnosti, tj. na jednání, ze kterého nemůže těžit a které proto ani nemůže požívat právní ochrany) zprostit povinnosti směnku zaplatit, v obecné poloze odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu.

K tomu srov. např. usnesení ze dne 22. února 2017, sp. zn. 29 Cdo 4476/2016 (včetně v jeho důvodech zmíněné judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu), rozsudek ze dne 30. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 4597/2015, rozsudek ze dne 20. února 2019, sp. zn. 21 Cdo 3722/2017, a rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, sp. zn. 25 Cdo 478/2019.

Na řešení dalších dovolatelem otevřených právních otázek, týkajících se (ne)splnění poučovací povinnosti soudy nižších stupňů, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá; právní posouzení věci odvolacím soudem, založené na výkladu ustanovení § 6 odst. 2 o. z. (včetně toho, že v tomto ustanovení formulovaná zásada obecně platila i v době do 31. prosince 2013 ˗ viz judikatura shora), obstojí i z hlediska (následné) argumentace třetího žalovaného uplatněné v době po podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání třetího žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z mimosoudní odměny za zastoupení advokáte za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 23. října 2019), která podle ustanovení § 7 bodu 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu podání vyjádření, činí (z tarifní hodnoty 61.693.588,- Kč) 68.980,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.); celkem činí 83.828,80 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 7. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru