Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3783/2012Usnesení NS ze dne 31.01.2013

HeslaDružstvo
Vyloučení člena družstva
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3783.2012.1
Dotčené předpisy

§ 231 odst. 4 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3783/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, proti žalovanému Pražskému stavebnímu bytovému družstvu, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 00033243, zastoupenému JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou, se sídlem v Praze – 5, Smíchově, Kotevní 1252/4, PSČ 150 00, jako opatrovnicí, o vydání klíčů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 12/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2010, č. j. 14 Cmo 38/2009-128, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. června 2010, č. j. 14 Cmo 38/2009-128, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 16. října 2008, č. j. 74 Cm 12/2008-106, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný (dále též „družstvo“) byl zavázán vydat mu klíč od vstupních dveří do domu, na ulici Č. v Praze, a klíč od vstupu do garáže E v suterénu téhož domu.

Soudy vyšly z toho, že:

1/ Ing. L. T. byl členem žalovaného s právem nájmu bytu – jednotky č. 2219/06, v domě, na ulici Č. v Praze (dále jen „byt“), a garáže.

2/ Dopisem ze dne 5. prosince 2005 oznámil žalovaný Ing. L. T., že jeho představenstvo téhož dne rozhodlo o vyloučení Ing. L. T. ze žalovaného pro porušování povinností člena družstva spočívajících v tom, že byt dlouhodobě neužívá a neudržuje a garáž pronajímá bez souhlasu žalovaného, dále v tom, že žalovanému neoznámil, že byt není užíván, a neumožnil mu přes opakované výzvy provedení prohlídky bytu ani garáže za účelem zjištění jejich technického stavu. Dopis byl Ing. L. T. zaslán na čtyři adresy; na adrese T., P., zásilku převzala dne 7. prosince 2005, O. K., na ostatních adresách pošta doporučenou zásilku 7. prosince 2005 uložila, přičemž adresát si ji ve stanovené lhůtě nevyzvedl.

3/ Smlouvou o převodu členských práv ze dne 1. prosince 2005 Ing. L. T. převedl na navrhovatele práva a povinnosti spojená se svým členstvím v žalovaném, včetně práva nájmu bytu a garáže. Smlouva byla doručena žalovanému (prokazatelně) dne 20. ledna 2006; podpisy smluvních strany nebyly úředně ověřeny.

4/ Dopisem ze dne 5. května 2006, doručeným žalovanému 22. května 2006, se Ing. L. T. odvolal proti rozhodnutí o vyloučení z družstva.

5/ Náhradní členská schůze žalovaného konaná ve dnech 10. až 11. října 2006 odmítla odvolání Ing. L. T. pro opožděnost.

Vycházeje z toho, že v jiném řízení, než v řízení o návrhu podle § 231 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), nemůže přezkoumávat platnost vyloučení Ing. L. T. z družstva, zabýval se odvolací soud tím, zda proces jeho vyloučení ze žalovaného byl završen. K tomu uzavřel, že rozhodnutí o vyloučení z družstva ze dne 5. prosince 2005 bylo jmenovanému doručeno „perfektně“ dne 7. prosince 2005, kdy byly (ve třech případech) zásilky uloženy na poště. Tímto dnem byl Ing. T. z družstva vyloučen; účinkům vyloučení mohl zabránit tím, že by do tří měsíců ode dne doručení podal odvolání ke členské schůzi. Jmenovaný však odvolání podal později (v květnu 2006), pročež jeho členství v souladu se stanovami žalovaného i s ustanovením § 231 odst. 4 obch. zák. v důsledku vyloučení zaniklo 7. prosince 2005.

Smlouvu o převodu členských práv považoval odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - za platnou, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 328/2007 (jde o usnesení ze dne 18. března 2009, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále jen „R 16/20010“/, veřejnosti dostupné, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, na webových stránkách Nejvyššího soudu) a dovozuje, že účastníci se na výši úplaty (a dalších náležitostech, které ve smlouvě nejsou uvedeny) „mohli platně dohodnout i ústně“. I kdyby však smlouva byla podepsána 1. prosince 2005, kdy je datována, k přechodu členství na navrhovatele mohlo podle názoru odvolacího soudu dojít jedině předložením smlouvy družstvu. Ať už k předložení smlouvy družstvu došlo v lednu 2006 (jak tvrdí navrhovatel), nebo až v dubnu 2006 (jak tvrdí družstvo), v této době již Ing. L. T. členem družstva nebyl; jeho členství nemohlo proto na základě smlouvy přejít na žalobce.

Žalobce napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2012, uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a navrhuje, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena posledně uvedenému soudu k dalšímu řízení.

Odkazuje na ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. a jeho výklad učiněný v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 428/2004 (jde o rozsudek ze dne 26. ledna 2005, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen R 70/2005), dovolatel namítá, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu; členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání.

Stanovy žalovaného, které naproti tomu v článku 25 odst. 3 určují, že členství zaniká dnem, kdy bylo doručeno rozhodnutí představenstva o vyloučení členovi družstva (pokud však člen podá odvolání k členské schůzi ve lhůtě tří měsíců, má toto odvolání odkladný účinek), má dovolatel v této části za neplatné pro rozpor s kogentním ustanovením § 231 odst. 4 obch. zák.

Na tomto základě dovolatel uzavírá, že odvolací soud pochybil, vycházel-li z toho, že účinky vyloučení Ing. L. T. ze žalovaného nastaly k 7. prosinci 2005. Účinky vyloučení mohly nastat až (i podle dovolatele) marným uplynutím lhůty pro podání odvolání k členské schůzi, nejdříve dne 7. března 2006. V okamžiku uzavření smlouvy i v okamžiku jejího doručení žalovanému tak byl jmenovaný členem družstva a „měl právo převést svůj členský podíl na třetí osobu“. Členská práva a povinnosti proto na dovolatele přešly okamžikem doručení smlouvy žalovanému.

V průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 17. dubna 2009, č. j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 20. dubna 2009, v 15.52 hodin, zjistil úpadek žalovaného a na jeho majetek prohlásil konkurs. Jelikož v projednávané věci jde o spor o právo, které má být uspokojeno z majetkové podstaty žalovaného, bylo dovolací řízení od okamžiku zveřejnění usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku přerušeno (§ 263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení /insolvenčního zákona/).

Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 18. července 2012, č. j. 29 Cdo 4683/2010-148, vyrozuměl účastníky řízení a insolvenčního správce o přerušení řízení, o podmínkách, za nichž v něm může být pokračováno, a současně přednostně vyzval insolvenčního správce družstva JUDr. T. P. k podání návrhu na pokračování v řízení. Insolvenční správce na výzvu reagoval vyjádřením ze dne 1. srpna 2012, doručeným Nejvyššímu soudu téhož dne; návrh na pokračování v řízení ovšem nepodal. Nejvyšší soud nato usnesením ze dne 14. srpna 2012, č. j. 29 Cdo 4863/2010-155, v souladu s ustanovením § 264 odst. 2 insolvenčního zákona vyzval k podání návrhu na pokračování v řízení žalobce a žalovaného (dlužníka). Žalobce podáním ze dne 25. srpna 2012, doručeným Nejvyššímu soudu dne 29. srpna 2012, navrhl pokračování v řízení. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce projednal.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II., bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, podle něhož v důsledku vyloučení z družstva zaniklo členství Ing. L. T. ke dni, kdy bylo jmenovanému doručeno rozhodnutí o vyloučení, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (a se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

Odvolacímu soudu lze přitakat potud, že v projednávané věci není možné prejudiciálně řešit, zda vyloučení Ing. L. T. bylo věcně správné (opodstatněné). Pro přezkoumání této otázky je vyhrazeno řízení podle § 231 odst. 5 obch. zák., jak Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, číslo 5, ročník 2001, pod číslem 61, v usnesení ze dne 3. února 2005, sp. zn. 29 Odo 896/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2005, pod číslem 62, či v rozsudku ze dne 24. května 2005, sp. zn. 29 Odo 104/2005.

V projednávané věci tak lze předběžně řešit toliko, zda proces, v jehož rámci bylo podle příslušných právních předpisů rozhodováno o vyloučení Ing. L. T. ze žalovaného, byl již završen (například tím, že rozhodnutí představenstva o jeho vyloučení z družstva mu bylo řádně doručeno a Ing. L. T. proti němu nepodal opravný prostředek).

Názor odvolacího soudu, podle něhož členství Ing. L. T., který proti rozhodnutí o vyloučení z družstva nepodal včasné odvolání k členské schůzi, zaniklo okamžikem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o jeho vyloučení ze žalovaného, neobstojí ve světle závěrů (dovolatelem zmíněného) R 70/2005, v němž Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, podle něhož členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání. K tomuto závěru se Nejvyšší soud poté přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (za mnohá srov. např. rozsudek ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. 29 Cdo 4262/2009) a nemá důvodu se od něj odchýlit ani v projednávané věci. Vztahují-li stanovy žalovaného zánik členství v důsledku vyloučení k dřívějšímu okamžiku, jsou v tomto ohledu vskutku neplatné.

Skončilo-li členství Ing. L. T. v žalovaném teprve marným uplynutím lhůty k odvolání proti rozhodnutí o vyloučení z družstva (k němuž došlo nejdříve 7. března 2006), neobstojí ani názor odvolacího soudu, že v době předložení smlouvy žalovanému již jmenovaný nebyl členem družstva, pročež práva a povinnosti spojená s členstvím Ing. L. T. v žalovaném nemohla přejít na navrhovatele.

Nejvyšší soud nemůže souhlasit ani se závěrem odvolacího soudu ohledně platnosti smlouvy. Ačkoli je možné, aby smlouva převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu byla uzavřena zčásti ústně a zčásti písemně (srov. důvody R 16/2010), lze takový závěr učinit jen tehdy, odpovídá-li vylíčení rozhodujících skutečností a vyplývá-li z provedených důkazů. Z obsahu spisu se však podává, že v projednávané věci navrhovatel to, že by k uzavření smlouvy došlo zčásti ústní formou, netvrdil. Závěry odvolacího soudu v tomto směru jsou tedy přinejmenším předčasné.

Nejvyšší soud dále poznamenává, že řízení v projednávané věci (o vydání klíčů) není družstevní věcí, ale řízením podle § 9 odst. 3 písm. r/ bodu 5. o. s. ř. To, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2007, sp. zn. Ncp 2577/2007-78, byly k projednání a rozhodnutí věci jako věcně příslušné v prvním stupni určeny krajské soudy, na povaze daného řízení ničeho nemění. Řízení týkající se nájmu (družstevního) bytu dle § 9 odst. 3 písm. r/ bodu 5. o. s. ř. je tzv. řízením sporným (mimo jiné ovládaným zásadou projednací).

Podle ustanovení § 152 odst. 1 o. s. ř. se ve sporném řízení o věci samé rozhoduje rozsudkem. Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé usnesením (ačkoliv měl rozhodnout rozsudkem), nezbavila odvolací soud povinnosti rozhodnout o odvolání proti takovému rozhodnutí rozsudkem. Neučinil-li tak a rozhodl-li rovněž v rozporu s procesním předpisem zvolenou (nižší) formou rozhodnutí, zatížil - stejně jako soud prvního stupně - řízení vadou, která však sama o sobě nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2000, pod číslem 45). Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozhodl ve věci usnesením, ani Nejvyšší soud podle § 243b odst. 6 o. s. ř. nemohl jinak, než rozhodnout o dovolání usnesením.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V další fázi řízení (v níž projedná a rozhodne věc v režimu tzv. sporného řízení) při opětovném posouzení platnosti smlouvy odvolací soud nepřehlédne, že k otázce podstatných náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení uveřejněném pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dospěje-li odvolací soud k závěru, že smlouva je platná, posoudí, v jakém stavu převzal žalobce práva a povinnosti spojená s členstvím Ing. L. T. v družstvu (resp. v jakém stadiu vstoupil do postavení jmenovaného v družstvu).

V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2013

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru