Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3665/2011Usnesení NS ze dne 30.05.2013

HeslaIncidenční spory
Převod nemovitostí
Vklad společníka
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3665.2011.1
Dotčené předpisy

§ 15 odst. 1 písm. c) ZKV ve znění do 31.12.2007

§ 19 ZKV ve znění do 31.12.2007

§ 132 odst. 1 obč. zák.

§ 125 odst. 1 písm. e) obch. zák.

§ 143 odst. 3 o...

více

přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3665/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce ZVĚŘINA CZ s. r. o., se sídlem v Liberci, Poštovní 1124, PSČ 463 11, identifikační číslo osoby 25478711, zastoupeného JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, proti žalovanému JUDr. L. F., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 77 Cm 35/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2011, č. j. 15 Cmo 3/2011-195, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 1. září 2010, č. j. 77 Cm 35/2009-169, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu, kterou se žalobce (ZVĚŘINA CZ s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce MASO SERVIS s. r. o. v likvidaci) vyloučení nemovitostí blíže specifikovaných ve výroku rozhodnutí (dále jen „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř. a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení následujících dvou otázek (podle jeho názoru dovolacím soudem dosud neřešených):

1/ Zda je možno pod ustanovení § 15 odst. 1 písm. b/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), podřadit případ, kdy dlužník má již v minulosti kapitálovou účast v jiné společnosti, avšak následně v rámci zvýšení základního kapitálu své dceřiné společnosti s ručením omezeným vkládá do této společnosti další nepeněžitý vklad, to vše za situace, kdy tímto dalším nepeněžitým vkladem poskytnutým v souvislosti se zvýšením základního kapitálu dceřiné společnosti nedochází ke zvýšení obchodního podílu dlužníka?

2/ Zda je možno pod ustanovení § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV podřadit případ poskytnutí nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti?

Ke druhé právní otázce dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že za „převod věci, práva nebo majetkové hodnoty“ lze považovat pouze právní úkon, který je „po právní stránce“ buď kupní smlouvou, nebo smlouvou darovací. Vklad nepeněžitého vkladu do základního kapitálu dceřiné společnosti považuje dovolatel za specifický právní úkon, který nelze podřadit právnímu termínu „převod“ ve smyslu § 15 odst. 1 písm. c/ ZKV, a to přesto, že na základě nepeněžitého vkladu do základního kapitálu společnosti dochází ke změně vlastnických práv z vkladatele na příslušnou společnost.

V části, ve které dovolání směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Jelikož odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na závěru, podle něhož bylo vložení sporných nemovitostí do základního kapitálu společnosti žalobce právním úkonem neúčinným ve smyslu ustanovení § 15 odst. 1 písm. b/ ZKV, nečiní napadené rozhodnutí zásadně právně významným posouzení první z dovolatelem položených právních otázek.

Důvod založit přípustnost dovolání pro zodpovězení druhé z dovolatelem položených právních otázek Nejvyšší soud rovněž nemá.

Je tomu tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož je prohlášení o nepeněžitém vkladu do základního kapitálu obchodní společnosti, učiněné jejím společníkem, spolu s usnesením valné hromady společnosti o zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem společníka (§ 125 odst. 1 písm. e/ a § 143 odst. 3 písm. a/ a c/ zákona č. 519/1991 Sb., obchodního zákoníku), ve smyslu § 132 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, právní skutečností stanovenou zákonem, která má za následek nabytí vlastnictví k nemovitosti jiným subjektem, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. K tomu srov. důvody rozsudku ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5485/2007, uveřejněného v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročník 2010, pod číslem 152). O tom, že k „převodu“ věci dochází i na základě jiných právních úkonů, než kupní a darovací smlouvou, nemůže být nejmenších pochyb (potud jde o úsudek triviální, jenž dodatečný výklad nevyžaduje).

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2013

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru