Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3618/2016Usnesení NS ze dne 29.06.2017

HeslaSměnky
Směnečný a šekový platební rozkaz
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:29.CDO.3618.2016.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1,2 o. s. ř.

§ 241a odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3618/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně žalobkyně a-net group, a. s., se sídlem v Praze 9, Národních hrdinů 3, PSČ 190 12, identifikační číslo osoby 27 91 82 62, zastoupené JUDr. Klárou Doležalovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti žalovanému O. Š., zastoupenému JUDr. Janem Fuchsem, advokátem, se sídlem v Praze, Osadní 324/12, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 289/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 12 Cmo 304/2014-278, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Směnečným platebním rozkazem ze dne 22. srpna 2011, č. j. 55 Cm 289/2011-12, Městský soud v Praze uložil žalovanému, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatil žalobkyni: a) směnečný peníz ve výši 2.944.010,- Kč, b) 6% úrok z částky 2.944.010,- Kč od 1. července 2011 do zaplacení, c) směnečnou odměnu ve výši 9.813,- Kč a d) náhradu nákladů řízení ve výši 215.140,- Kč.

Městský soud v Praze k námitkám žalovaného rozsudkem ze dne 19. března 2014, č. j. 55 Cm 289/2011-188, ve znění (doplňujícího) usnesení ze dne 13. března 2015, č. j. 55 Cm 289/2011-268, ponechal v platnosti označený směnečný platební rozkaz v bodech a) až c); v bodě d) jej zrušil a rozhodl o „celkových“ nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. ledna 2016, č. j. 12 Cmo 304/2014-278, rozsudek soudu prvního stupně jakožto věcně správný potvrdil.

Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni, která je majitelkou „platné vlastní směnky“, vzniklo vůči žalovanému jako jejímu výstavci a přímému směnečnému dlužníku právo na její zaplacení (čl. I. § 48 odst. 1 a § 78 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového). Současně s poukazem na skutková zjištění soudu prvního stupně dovodil, že se žalovanému prostřednictvím řádně a včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu (a rozsudku soudu prvního stupně) nepodařilo zpochybnit.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že dovolatel, byť formálně namítá nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu dovolání – nesouhlasí se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, tj. uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2012), který od 1. ledna 2013 k dispozici nemá (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dále zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, které – se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl, a to jen prostřednictvím pro tuto věc „nezpůsobilého“ dovolacího důvodu (srov. opět § 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2012). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Na přípustnost dovolání přitom nelze usuzovat ani z pohledu výhrady, podle níž soudy nižších stupňů shledaly nedůvodnou námitku nesvobody podpisu směnky (a čestného prohlášení ze dne 3. června 2011) jen na základě rozsudku, jímž byl žalovaný pravomocně uznán vinným zločinem podvodu a přečinem zatajení věci (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. listopadu 2013, sp. zn. 50 T 8/2013, podle něhož žalovaný způsobil škodu žalobkyni minimálně v částce 2.295.776,- Kč a společnosti a-net.cz, s. r. o. minimálně v částce 564.284,- Kč). Potud dovolatel zjevně přehlíží, že odvolací soud shledal správným (i) závěr soudu prvního stupně o rozpornosti a nepravdivosti skutkové verze žalovaného o okolnostech podpisu směnky (a čestného prohlášení), který v tomto směru hodnotil i další (dovolatelem v dovolání nezmíněné) důkazy. Totéž platí o námitce vztahující se k výši směnečné sumy, když z obsahu čestného prohlášení zjevně vyplývá, že směnkou byly zajištěny (vyjma dovolatelem zmíněné pohledávky ve výši 466.399,- Kč) i jiné pohledávky. O tom, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní co do (ne)správnosti vyplnění výše směnečné sumy (tj. co do opodstatněnosti kauzální námitky) tíží žalovaného (a nikoli žalobce) rovněž pochybnosti nejsou.

Potud rozhodnutí odvolacího soudu zcela odpovídá závěrům formulovaným judikaturou Nejvyššího soudu – viz např. rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1999, pod číslem 84 a rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jde-li o možnost obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu prostřednictvím kauzálních námitek) a důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84 (jde-li o výklad čestného prohlášení).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení účelně vynaložené náklady nevznikly. Jakkoli se žalobkyně, podáním datovaným 4. srpna 2016, k dovolání žalovaného vyjádřila, je zcela zjevné, že argumentace ve vyjádření obsažená se zcela míjí s důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2017

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru