Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3543/2013Usnesení NS ze dne 31.10.2013

HeslaKonkurs
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3543.2013.1
Dotčené předpisy

§ 44 ZKV ve znění do 31.12.2007


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3543/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v konkursní věci úpadce H. G., vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 K 37/2002, o návrhu na zrušení konkursu, o dovolání úpadce, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2013, č. j. 2 Ko 44/2012-2154, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 20. července 2012, č. j. 12 K 37/2002-2101, zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „konkursní soud“) návrh úpadce (z 3. listopadu 2011) na zrušení konkursu na jeho majetek.

Konkursní soud uzavřel, že nebyly splněny předpoklady pro zrušení konkursu dle § 44 odst. 1 písm. c/ či d/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), dodávaje ve vztahu k § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV, že do konkursní podstaty náleží pohledávka vůči zemřelému správci konkursní podstaty úpadce (3.030.000,- Kč) a nemovitost ve vlastnictví manželky úpadce (kde bylo v řízení o vylučovací žalobě podáno dovolání k Nejvyššímu soudu).

K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení konkursního soudu.

Odvolací soud přitakal konkursnímu soudu v závěru, že nebyly splněny podmínky vymezené ustanovením § 44 odst. 1 písm. c/ ZKV, maje za správný i závěr, že konkurs nelze zrušit ani podle § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV, jelikož zatím nebyl zpeněžen všechen majetek konkursní podstaty.

Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dovolací argumentace (v mezích dovolacího důvodu daného tvrzením, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) spočívá v polemice s výkladem § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV (k argumentaci ve smyslu § 44 odst. 1 písm. c/ ZKV se dovolání nevyslovuje) podložené námitkami zpochybňujícími úsudek o dobytnosti pohledávky vůči bývalému správci konkursní podstaty a správnost přiřazení nemovitosti ve vlastnictví úpadcovy manželky ke konkursní podstatě úpadce.

Potud je dovolání především polemikou s tím, jak zjištěný stav konkursní podstaty úpadce hodnotily soudy nižších stupňů a potud jde o argumentaci, jež se nepojí s ohlášeným dovolacím důvodem, nýbrž s dovolacím důvodem dle § 241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatel u dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., ve spojení s § 238a odst. 1 písm. a/, odst. 2 o. s. ř., nemá k dispozici. To platí především o závěru o (ne)dobytnosti pohledávky vůči bývalému správci konkursní podstaty, jenž se ve skutkové rovině opírá o jiné okolnosti, než jsou ty, z nichž (ve vazbě na stav dědictví po bývalém správci konkursní podstaty) vyšel již konkursní soud.

Úsudek, podle kterého není namístě zrušit konkurs vedený na majetek úpadce podle § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV, je-li součástí konkursní podstaty nemovitost, jež zatím nebyla zpeněžena vzhledem k probíhajícímu řízení o vylučovací žalobě, je pak úsudkem triviálním, jenž dalšího zobecnění nezasluhuje (srov. v obdobných souvislostech např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 649/2009, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Jen pro úplnost (bez vlivu na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud poznamenává, že argumentací, podle které podal ústavní stížnost v excindačním sporu své manželky, dovolatel zjevně reagoval na rozsudek ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1969/2010, jímž Nejvyšší soud zamítl (ohledně výroku o nákladech řízení odmítl) dovolání úpadcovy manželky proti rozsudku, jímž odvolací soud zamítl její vylučovací žalobu. Tím se ovšem (byť následně) jen posiluje argumentace soudů nižších stupňů k § 44 odst. 1 písm. d/ ZKV.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. října 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru