Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3539/2018Usnesení NS ze dne 27.09.2018

HeslaPříslušnost soudu funkční
Příslušnost soudu věcná
Podmínky řízení
Zastavení řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.3539.2018.1
Dotčené předpisy

§ 104a o. s. ř.

§ 104 odst. 1 o. s. ř.

§ 243b o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3539/2018-145

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Zavázalem v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalovaným 1) M. S. a 2) J. S., zastoupeným JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 142/88, PSČ 568 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 53/2016, o „dovolání“ žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. Ncp 1155/2016-30, takto:

Řízení o „dovolání“ žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2016, č. j. Ncp 1155/2016-30, se zastavuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 5. května 2016, č. j. 7 Cm 53/2016-13, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 252.452 Kč s 6% úrokem od 26. června 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 841,50 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 12.665 Kč.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž (mimo jiné) vznesli také námitku věcné nepříslušnosti Městského soudu v Praze.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2016, č. j. Ncp 1155/2016-30, s poukazem na ustanovení § 104a a § 9 odst. 3 písm. r) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

Proti tomuto usnesení podali žalovaní „dovolání“.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. určuje, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.

Z ustanovení § 104a odst. 5 o. s. ř. se pak podává, že obdobně podle odstavců 2 až 4 se postupuje, namítne-li nedostatek věcné příslušnosti soudu účastník řízení.

Ve shodě s dikcí ustanovení § 104a odst. 2 o. s. ř. není pochyb o tom, že „dovoláním“ napadené rozhodnutí je rozhodnutím „nadřízeného“ vrchního soudu. Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem v souvislosti s rozhodováním o určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. června 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhoduje-li tedy vrchní soud o tom, které soudy (okresní nebo krajské) jsou věcně příslušné k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni, není jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2004, sp. zn. 29 Odo 627/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, ročníku 2004, pod číslem 149). Funkční příslušnost soudu k projednání „dovolání“ proti rozhodnutí nadřízeného soudu přitom občanský soudní řád neupravuje.

Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaných zastavil (§ 104 odst. 1, § 243b o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2018

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru