Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3454/2012Usnesení NS ze dne 19.02.2014

HeslaBytové družstvo
Byty družstevní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.3454.2012.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1695/14
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Zemánek


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3454/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky P. K., zastoupené JUDr. Ondřejem Bultasem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Ruská 593/40, PSČ 101 00, za účasti 1/ K. L., 2/ Š. L., společně zastoupených Mgr. Martinem Brudným, advokátem, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, 3/ Č. P., 4/ J. P. a 5/ Stavebního bytového družstva Poruba, se sídlem v Ostravě – Porubě, Porubská 1015, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 00408441, o zrušení smlouvy o převodu členských práv a povinností, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Cm 180/2009, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. května 2011, č. j. 5 Cmo 91/2011-150, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit K. L. na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.214,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

III. Navrhovatelka je povinna zaplatit Š. L. na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.214,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

IV. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a ostatními účastníky řízení nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 8. září 2010, č. j. 24 Cm 180/2009-98, zamítl Krajský soud v Ostravě návrh „na zrušení“ smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s právem nájmu ve výroku specifikovaného družstevního bytu, jež byla uzavřena 19. března 2008 mezi převodci Č. P. a J. P. na straně jedné a nabyvateli K. L. a Š. L. na straně druhé (dále jen „smlouva“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení [výroky II. až IV.].

K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Olomouci, který se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu navrhovatelky na určení neplatnosti smlouvy, v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. (výrok první), výrok II. o nákladech řízení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).

Proti prvnímu a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti třetímu výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení a proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že dovolatelka se mýlí, vytýká-li soudům obou stupňů, že její návrh, jehož petit byl formulován „na zrušení smlouvy“, neposuzovaly jako návrh o určení neplatnosti smlouvy. Jak soud prvního stupně, tak odvolací soud návrh v projednávané věci posoudily jako návrh o určení neplatnosti smlouvy o převodu členských práv a povinností ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř., což je patrné i z toho, že závěr o jeho nedůvodnosti založily na nedostatku naléhavého právního zájmu navrhovatelky na určení neplatnosti napadené smlouvy.

Dovolatelka však závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení nikterak nenapadá a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.

Z ustálené judikatury se pak podává závěr, podle něhož zamítá-li soud žalobu na určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby současně žalobu přezkoumal po stránce věcné (za mnohá rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21).

Proto na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z argumentace dovolatelky směřující k věci samé (podle níž je smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Její přezkoumání v dovolacím řízení nemůže ničeho změnit na závěru o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení (vedoucího bez dalšího k zamítnutí návrhu), a nemůže se tak projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Důvod připustit dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.

Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a pouze K. L. a Š. L. vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu ve znění účinném do 31. prosince 2012 - jejíž výše podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu činí (za každého ze zastoupených) 2.100,- Kč. Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu se odměna za zastoupení snižuje o 20 %, tj. na částku 1.680,- Kč. Spolu s (jedinou) náhradou paušálních výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300,- Kč a po připočtení 21 % daně z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal K. L. i Š. L. (každému z nich) k tíži navrhovatelky celkem 2.214,30 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 19. února 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru