Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 341/2019Usnesení NS ze dne 15.12.2020

HeslaKonkurs
Odměna advokáta
Pohledávka přednostní
Uplatňování pohledávky
Náhrada škody
Rozvrh
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.341.2019.1
Dotčené předpisy

§ 7 ZKV

§ 29 ZKV

§ 31 ZKV


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 341/2019-456

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce T. M. H., bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, PSČ 738 01, proti žalované M. K., bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, o zaplacení 211 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 ECm 34/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. července 2018, č. j. 8 Cmo 3/2018-425, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 20. září 2017, č. j. 11 ECm 34/2010-404, zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu, jíž se žalobce (T. M. H.) domáhal vůči žalované (M. K.) zaplacení částky 211 200 Kč „s příslušenstvím“ (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

[2] Šlo o v pořadí třetí rozhodnutí soudu prvního stupně. První rozhodnutí - rozsudek ze dne 21. srpna 2013, č. j. 11 ECm 34/2010-130, jímž byla žaloba zamítnuta - zrušil k odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. února 2014, č. j. 8 Cmo 429/2013-164, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Toto usnesení k dovolání žalované zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. ledna 2015, č. j. 29 Cdo 3860/2014-187, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Následně odvolací soud usnesením ze dne 20. května 2015, č. j. 8 Cmo 429/2013-208, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Druhé rozhodnutí - rozsudek ze dne 11. listopadu 2016, č. j. 11 ECm 34/2010-352, jímž byla žaloba zamítnuta - zrušil odvolací soud usnesením ze dne 7. června 2017, č. j. 8 Cmo 58/2017-384, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[3] K odvolání žalobce odvolací soud v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. září 2017 (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma jeho výrokům, podal žalobce dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. nesprávné právní posouzení věci, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

[5] V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu výroku, jímž odvolací soud potvrdil bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně (o nákladech řízení), a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí (o nákladech odvolacího řízení), Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., jako objektivně nepřípustné.

[6] V části, v níž směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.

[7] Ke zpochybnění závěru, že žalovaná pohledávka je pohledávkou za podstatou.

Namítá-li dovolatel, že pohledávka z titulu odměny za poskytované právní služby nebyla pohledávkou za (konkursní) podstatou, s argumentem, že smlouvu o poskytování právních služeb neschválil věřitelský výbor, ve skutečnosti zpochybňuje skutkové závěry, na jejichž základě soudy nižších stupňů vybudovaly své právní posouzení věci (o nedostatku pasivní legitimace žalované ohledně odměny za poskytování právních služeb žalobci). Uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

[8] Nadto nelze přehlédnout, že dovolatel na jednu stranu zpochybňuje závěr o schválení smlouvy o poskytování právních služeb věřitelským výborem, na druhou stranu tvrdí a předkládá důkazy o tom, že vystavil faktury za poskytování právních služeb plynoucích z této smlouvy a že tyto faktury byly žalovanou z konkursní podstaty uhrazeny.

[9] K pohledávce na náhradu škody způsobené správcem konkursní podstaty.

Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ohledně uplatňování pohledávky za podstatou a posuzování odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce, je ustálena následovně:

1/ Při normálním průběhu konkursu (takovém, jenž končí zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení) platí, že správce konkursní podstaty má nárok na odměnu a hotové výdaje v rozsahu, ve kterém byly pravomocně určeny v usnesení, jímž konkursní soud schválil konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty [§ 29 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“)]. Srov. usnesení ze dne 22. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 65/2007, uveřejněné pod číslem 78/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (shodně viz pak i usnesení ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 3638/2008, usnesení ze dne 28. dubna 2011, sp. zn. 29 Cdo 1348/2009, a usnesení ze dne 31. října 2017, sp. zn. 29 Cdo 5268/2015).

2/ Pohledávka vzešlá z činnosti, kterou správce konkursní podstaty (ač jde o činnost, k níž je sám povinen) zadá třetí osobě na účet podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů), se neuspokojuje z konkursní podstaty (a to ani jako hotový výdaj správce konkursní podstaty) a správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny. Naopak tam, kde správce konkursní podstaty souhlas k takovému zadání obdržel, je pohledávka vzniklá činností třetí osoby na účet podstaty pohledávkou za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 písm. e/ ZKV. Po zrušení konkursu, v němž nebyla uspokojena pro nedostatek majetku dlužníka, přechází závazek uhradit tuto pohledávku za podstatou ze správce konkursní podstaty (reprezentujícího podstatu, z níž měla být uhrazena) na dlužníka (srov. rozsudek ze dne 25. června 2003, sp. zn. 29 Odo 565/2001, uveřejněný pod číslem 27/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2181/2009).

3/ Věřitelé s dosud neuspokojenou pohledávkou za podstatou jsou konkursními věřiteli ve smyslu § 7 ZKV, tedy věřiteli, kteří uplatňují své nároky v konkursu, byť nikoliv přihláškou. Srov. usnesení ze dne 29. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2701/2009.

4/ Konečná zpráva neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; o tom rozhoduje konkursní soud v rozvrhovém usnesení (srov. např. usnesení ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 170, usnesení ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 49, nebo usnesení ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3905/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 141).

5/ Proti usnesení o částečném rozvrhu se (stejně jako proti usnesení o konečném rozvrhu) mohou odvolat i osoby, které tvrdí, že mají takovým rozvrhem opomenutou pohledávku za podstatou (srov. § 31 odst. 1 ZKV a § 32 odst. 1 větu první ZKV a usnesení ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3869/2010).

6/ Obecně vzato je škoda v právní teorii i soudní praxi chápána jako újma způsobená poškozenému, vyjádřitelná penězi. Skutečná škoda spočívá ve zmenšení majetku poškozeného a představuje majetkové hodnoty, které by bylo nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci v předešlý stav. Mezi protiprávním úkonem a škodou pak musí existovat vztah příčiny a následku. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo [srov. důvody rozsudku ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněného pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 33/2008“)].

7/ Jestliže škoda nevznikla coby následek prokázaného porušení povinnosti (byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost), odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon spojuje odpovědnost v daném případě. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody (R 33/2008).

8/ Příčinná souvislost mezi (případným) porušením povinnosti postupovat při podání návrhu na vydání rozvrhového usnesení s odbornou péčí a vzniklou škodou (neuspokojení přednostní pohledávky) není dána tam, kde do děje vstoupila jiná skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující, tedy je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k porušení označené povinnosti (srov. rozsudek ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 2012/2015).

9/ Skutečností, rozhodnou pro vznik škody způsobené nedobytností pohledávky je rozvrhové usnesení, neboť bez jeho vydání by správci konkursní podstaty nevznikla povinnost vyplatit finanční prostředky ostatním věřitelům (srov. rozsudek 29 Cdo 2012/2015).

[10] Z citované judikatury plyne, že žalobce měl pohledávku z titulu odměny za poskytování právních služeb uplatnit v konkursním řízení jako věřitel s pohledávkou za podstatou.

[11] Bezprostřední příčinou, která vedla k nemožnosti uspokojení pohledávky dovolatele na zaplacení odměny za poskytování právních služeb správkyni konkursní podstaty v konkursním řízení, nebyla konečná zpráva a rozvrh navržený konkursnímu soudu žalovanou, ale usnesení o schválení konečné zprávy a následné rozvrhové usnesení konkursního soudu, proti nimž mohl (a měl) dovolatel, jako věřitel s pohledávkou za podstatou, jestliže nezohledňovaly jeho dosud neuspokojenou pohledávku, uplatnit zákonem předepsaným způsobem své výhrady (námitky proti konečné zprávě podle § 29 odst. 2 ZKV a případně i odvolání proti usnesení o schválení konečné zprávy a proti rozvrhovému usnesení). Tohoto svého práva, jak se domoci úhrady své opomenuté (nevypořádané) pohledávky, však dovolatel v konkursním řízení nevyužil.

[12] Závěr odvolacího soudu, že odpovědnost za škodu žalované nevznikla a žalobce tak pohledávku za žalovanou z titulu způsobené škody nemá, se tak v konečném důsledku neprotiví shora shrnuté judikatuře Nejvyššího soudu a důvod připustit dovolání není dán.

[13] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

[14] S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části první, článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 12. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru