Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 3227/2011Usnesení NS ze dne 28.11.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3227.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 218 odst. c o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 3227/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61 86 00 69, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) Ing. Dagmar Konečné, se sídlem v Ostravě, Nováčkova 12, PSČ 700 30, jako insolvenční správkyni dlužnice Y. L., zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 1159/3, PSČ 779 00 a 2) Y. L., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 Cm 13/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice Y. L., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 4982/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. března 2011, č. j. 12 Cmo 13/2010-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 8. března 2010, č. j. 33 Cm 13/2009-32, určil, že žalobkyně má v insolvenčním řízení druhé žalované (Y. L.) pohledávku ve výši 3.888,- Kč (výrok I.), žalobu, aby bylo určeno, že žalobkyně má v insolvenčním řízení druhé žalované i pohledávku ve výši 16.098,- Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 2. března 2011, č. j. 12 Cmo 13/2010-112, rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 198 a § 199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – přitakal závěru insolvenčního soudu, podle něhož režim vykonatelných pohledávek má v insolvenčním řízení jen ta pohledávka, jejíž vykonatelnost byla doložena veřejnou listinou nejpozději u přezkumného jednání.

Jelikož o pohledávce, která je předmětem tohoto řízení (tj. o pohledávce ve výši 19.986,- Kč /sestávající ze směnečné sumy 19.875,- Kč a „směnečného“ úroku 111,- Kč/, ze směnky vystavené dlužnicí k zajištění pohledávky ze smlouvy o revolvingové půjčce č. 45888/04015 – dále též jen „sporná pohledávka“) bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem ze dne 3. prosince 2009 a přezkumné jednání, u něhož byla sporná pohledávka popřena, se konalo 21. září 2009 (a žaloba v dané věci byla podána 6. října 2009), není pochyb o tom, že „s žalobkyní přihlášenou pohledávkou je nutno nakládat jako s pohledávkou nevykonatelnou“.

Dále odvolací soud zdůraznil, že v rozsahu částky 16.098,- Kč doplnila žalobkyně údaj směnečné sumy do bankosměnky neoprávněně, uzavíraje, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o revolvingové půjčce je absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, odkazujíc do jeho přípustnosti na ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) a § 237 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a spatřujíc zásadní právní význam napadeného rozsudku v řešení otázky, zda se může pohledávka v rámci insolvenčního řízení stát vykonatelnou i po přezkumném jednání a zda je soud povinen k této vykonatelnosti v rámci incidenčního sporu přihlížet. „Jinými slovy, zda lze vykládat ustanovení § 198 odst. 3 insolvenčního zákona tak, že k vykonatelnosti pohledávky lze přihlížet pouze, pokud je doložena do přezkumného jednání a pak již k vykonatelnosti není možno přihlížet“.

Namítá existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V rovině uplatněných dovolacích důvodů zdůrazňuje, že:

„Doložení vykonatelnosti do přezkumného jednání má vliv pouze na to, jak má být pohledávka přezkoumána – zda jako vykonatelná či jako nevykonatelná. Pokud ale vyjde najevo vykonatelnost později (ať už je to proto, že dříve nebylo rozhodnutí v nalézacím řízení zasláno opatřené doložkou právní moci a vykonatelnosti proto, že se rozhodnutí stalo vykonatelné až po přezkumném jednání), má to za následek přenesení důkazního břemene. Z toho důvodu soudy neměly tvrdit, že pohledávka je nevykonatelná, měly k vykonatelnosti přihlížet a bylo na žalovaných, aby prokázaly důvod popření, přičemž ve smyslu § 199 odst. 2 insolvenčního zákona v takovém případě nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci. Přitom důvod popření a nepřiznání nároku byl založen jen na jiném právním posouzení věci, což soud nemohl dle ustanovení § 199 odst. 2 insolvenčního zákona učinit“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

První žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že závěr, podle něhož rozhodnou dobou pro posouzení, zda přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, je i v insolvenčních poměrech doba konání přezkumného jednání o pohledávce, Nejvyšší soud formuloval v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 25/2011, které bylo dne 13. listopadu 2013 schváleno občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jinými slovy – promítnuto do poměrů projednávané věci – skutečnost, že v době po přezkumném jednání, u něhož první žalovaná spornou pohledávku popřela, byl vydán rozhodčí nález, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení sporné pohledávky, nemá žádný vliv ani na aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby o určení popřené pohledávky, ani na okruh důvodů, pro které spornou pohledávku první žalovaná popřela (mohla popřít).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí povinnost hradit první žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 25. srpna 2011) určené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Incidenční spor o určení (popření) pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 25.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal první žalované k tíži žalobkyně celkem částku 2.904,- Kč.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou je odůvodněn tím, že druhé žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 28. listopadu 2013

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru