Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2966/2015Usnesení NS ze dne 16.07.2015

HeslaPřípustnost dovolání
Zastavení řízení
KategorieB
EcliECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.2966.2015.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2966/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce České republiky - Ministerstva zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, PSČ 117 05, identifikační číslo osoby 00020478, proti žalovanému R. K., o zaplacení částky 46.098 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 5 C 213/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 25. února 2015, č. j. 60 Co 527/2014-46, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 23. října 2014, č. j. 5 C 213/2014-39, rozhodl Okresní soud v Kroměříži o žalobě (z 29. srpna 2014), kterou se žalobce (Česká republika - Ministerstvo zemědělství) domáhal vůči žalovanému (R. K.) zaplacení částky 46.098 Kč s příslušenstvím (tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. srpna 2014 do zaplacení), tak, že:

1/ se zamítá návrh žalobce na přerušení řízení (bod I. výroku),

2/ řízení se zastavuje (bod II. výroku),

3/ žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně v bodech II. a III. výroku (první výrok) a nepřiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.

Dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř.

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení, bylo dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto (konečným způsobem) o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. tedy vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (když nejde o žádnou z výjimek ze stanoveného limitu v tomto ustanovení zmíněných). Srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 3578/2013 (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněné níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu); ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 25. března 2015, sp. zn. I. ÚS 1158/2014, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu.

Nejvyšší soud proto dovolání potud odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

V rozsahu v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti třetímu výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud opět odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., když těmito výroky rovněž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jen pro úplnost (bez vlivu na výsledek řízení o podaném dovolání v této věci) Nejvyšší soud dodává, že buduje-li dovolatel obhajobu procesního postupu v této věci na nesouhlasu s odmítnutím přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného (s tím, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o odmítnutí přihlášky, podal dovolání), jde o argumentaci právně bezcennou ve světle skutečnosti, že Nejvyšší soud ono dovolání již odmítl (usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. KSBR 37 INS 31780/2013, 29 NSČR 43/2015-P9-20).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. července 2015

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru