Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2881/2019Usnesení NS ze dne 30.01.2020

HeslaNáhrada škody
Úpadek
Podmínky řízení
Oddlužení
Majetková podstata
Insolvenční řízení
Žaloba
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2881.2019.1
Dotčené předpisy

§ 168 IZ.

§ 169 IZ.

§ 203 o. s. ř.

§ 140c IZ.

§ 141a o. s. ř.

§ 140a IZ.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2881/2019-81

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce E.ON Distribuce, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28 08 54 00, proti žalovanému M. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lukášem Kučerou, advokátem, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, PSČ 602 00, o zaplacení částky 188.489,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 17 C 270/2017, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2019, č. j. 17 Co 233/2018-59, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2019, č. j. 17 Co 233/2018-59, a usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 13. listopadu 2018, č. j. 17 C 270/2017-48, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Břeclavi dne 15. listopadu 2017 se žalobce (E.ON Distribuce, a. s.) domáhal vůči žalovanému (M. P.) zaplacení částky 188.489,- Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 28. září 2017 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie [současně k žalobě doložil listiny, podle nichž neoprávněný odběr trval od 29. září 2014 do 25. května 2017 (odstranění neoprávněného odběru – viz č. l. 7), respektive do 3. srpna 2017 (viz č. l. 6)].

Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 13. listopadu 2018, č. j. 17 C 270/2017-48, řízení zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci a vyzval žalobce, aby sdělil číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výroky III. a IV.).

Soud prvního stupně – cituje ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ustanovení § 109 odst. 1 písm. a) a § 140c zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že projednání věci brání nedostatek podmínky řízení.

Přitom zdůraznil, že dne 8. února 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníků M. P. a R. P.F Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud insolvenční usnesením ze dne 7. dubna 2016, č. j. KSUL 46 INS 2819/2016-A-10, rozhodl o úpadku dlužníků a povolil řešení jejich úpadku oddlužením; následným usnesením ze dne 2. června 2016, č. j. KSUL 46 INS 2819/2016-B-5, schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.

Za situace, kdy z listin předložených žalobcem je nepochybné, že k ukončení smluvního vztahu pro neplacení došlo již v září 2014 a žalobci byl v témže období činěn opakovaný a neúspěšný pokus o demontáž elektroměru, mohl žalobce podat přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, a to i v odhadované výši, jak umožňuje insolvenční zákon. Tvrzení žalobce o tom, že neoprávněný odběr elektřiny a s tím související vznik škody zjistil až 3. srpna 2017, shledal „ryze účelovým“.

Krajský soud v Brně k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. února 2019, č. j. 17 Co 233/2018-59, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje, žalobci se nevrací soudní poplatek a žalobce se nevyzývá, aby sdělil číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen.

Odvolací soud především akcentoval, že ke vzniku škody v důsledku neoprávněného odběru elektrické energie nedošlo ke dni, kdy se žalobce o takovém odběru dozvěděl, ale až dnem, kdy k tomuto odběru fakticky došlo. Žalobce se tak mohl (a měl) dozvědět o neoprávněném odběru elektřiny na odběrném místě již v září 2014, kdy došlo k ukončení smluvního vztahu s žalovaným pro neplacení „elektřiny“ a kdy došlo k neúspěšnému pokusu o demontáž elektroměru. Jinými slovy, nedošlo-li k demontáži elektroměru, „pak bylo možno zcela důvodně ze strany žalobce očekávat, že k neoprávněnému odběru elektrické energie dochází“.

V poměrech dané věci − pokračoval odvolací soud − jde o pohledávku na základní životní potřebu (náklady na živobytí a bydlení), která není uspokojována z majetkové podstaty dlužníka, neboť nespadá do taxativního výčtu pohledávek za majetkovou podstatou vymezených v ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona; jako takovou ji nelze přihlásit do insolvenčního řízení a lze ji vymáhat v řízení občanskoprávním přímo proti „škůdci“ (a nikoli po insolvenčním správci).

Současně s poukazem na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, a ze dne 31. srpna 2016, sen. zn. 29 NSČR 89/2014, uveřejněných pod čísly 54/2012 a 17/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 54/2012“ a „R 17/2018“) dovodil, že není-li nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie v době předcházející dni, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka (škůdce), pohledávkou za majetkovou podstatou, analogicky se charakter této pohledávky nemění, ani kdyby neoprávněný odběr probíhal či byl zjištěn v době „po prohlášení“ úpadku dlužníka.

Proto odvolací soud usnesení prvního stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., maje za to, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla zodpovězena otázka, zda pohledávka žalobce uplatněná v daném řízení je svým charakterem pohledávkou na základní životní potřeby (náklady na živobytí a bydlení), a jako taková není uspokojována z majetkové podstaty dlužníka, nebo jde o pohledávku, která měla být uplatněna podáním přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení.

Dovolatel s poukazem na skutkové okolnosti věci zdůrazňuje, že uplatněná pohledávka není pohledávkou za majetkovou podstatou ani pohledávka postavená na roveň takové pohledávce. Minimálně v rozsahu neoprávněného odběru elektrické energie do dne 7. dubna 2016 (do dne zjištění úpadku dlužníka – žalovaného) jde o pohledávku vzniklou před zjištěním úpadku, kterou žalobce mohl uplatnit v insolvenčním řízení přihláškou pohledávky a jejíž výši mohl určit odhadem. Navíc žalovaný od května 2016 na adrese odběrného místa nebydlí a rovněž „čistě hypotetická pohledávka z titulu neoprávněného odběru za období po úpadku měla být rovněž uplatněna přihláškou pohledávky, a to jako pohledávka podmíněná, neboť žalobce mohl a měl neoprávněný odběr předpokládat“.

Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že potvrdí usnesení soudu prvního stupně.

Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení otázky dovoláním otevřené, týkající se (ne)existence podmínek řízení pro věcné projednání žaloby v poměrech dané věci, když v tomto směru rozhodnutí odvolacího soudu částečně odporuje judikatuře Nejvyššího soudu.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení § 140c insolvenčního zákona v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze zahájit soudní a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášené, nejde-li o incidenční spory, ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170).

Podle ustanovení § 141a insolvenčního zákona po právní moci rozhodnutí o úpadku zastaví soud nebo jiný k tomu příslušný orgán řízení o pohledávkách nebo jiných právech, která byla zahájena v rozporu s omezeními podle § 109 odst. 1 písm. a) a podle § 140c.

Nejvyšší soud v prvé řadě předesílá, že jeho judikatura je ustálena v závěrech, podle nichž:

1) Uplatní-li věřitel vůči dlužníku u obecného soudu žalobou pohledávku, která má být v insolvenčním řízení uplatněna přihláškou (aniž by šlo o incidenční spor), nebo pohledávku, na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášenou (aniž by šlo o incidenční spor), anebo pohledávku, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 insolvenčního zákona), teprve v době, kdy již trvají účinky rozhodnutí o úpadku (po okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku), jde o porušení zákazu formulovaného v § 140c insolvenčního zákona. Logicky však v takovém případě nenastanou účinky přerušení řízení dle § 140a insolvenčního zákona; není totiž splněna podmínka, aby řízení o žalobě u obecného soudu probíhalo k okamžiku zveřejnění rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku. Za předpokladu, že stále trvají účinky rozhodnutí o úpadku, je po právní moci rozhodnutí o úpadku obecný soud povinen řízení o žalobě neprodleně zastavit podle § 141a insolvenčního zákona, bez zřetele k tomu, zda úpadek dlužníka je následně řešen konkursem, reorganizací nebo oddlužením. Přitom není vyloučeno, že obecný soud bude aplikovat (musí aplikovat) ustanovení § 141a insolvenčního zákona (coby důsledek porušení zákazu plynoucího z § 140c insolvenčního zákona) v situaci, kdy žaloba o pohledávce bude nepřípustně podána dokonce až po právní moci rozhodnutí o úpadku (kdykoli později, dokud trvají účinky rozhodnutí o úpadku).

K tomu srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 29 Cdo 5749/2016, uveřejněného pod číslem 128/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

2) Z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v § 170 insolvenčního zákona a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později (poté, kdy nastaly účinky přihlášení) nastalých skutečnosti nepřihlíží (srov. § 185 insolvenčního zákona), vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle § 203 insolvenčního zákona, a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona.

Srov. např. R 54/2012 a R 17/2018.

3) Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektrické energie podle zákona č. 458/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) v době předcházející dni, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka (škůdce), není pohledávkou za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 insolvenčního zákona.

Viz opět R 17/2018.

Pro pohledávku (část pohledávky), která vznikla až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku k přihlášení pohledávek, a která zároveň není zahrnuta v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 insolvenčního zákona, platí, že ač nejde o pohledávku dle § 170 insolvenčního zákona, jde i tak o pohledávku (část pohledávky), která je vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení vedeném na matek dlužníka (v této věci žalovaného) [srov. R 54/2012]. Ustanovení § 140c insolvenčního zákona zahájení sporu o takové pohledávce (části pohledávky) nebrání (zakazuje je jen ohledně pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují podle § 170 insolvenčního zákona).

Srov. též např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2019, sp. zn. 29 Cdo 3651/2017.

Za stavu, kdy z obsahu žaloby není seznatelné, jakou částku žalobce požaduje zaplatit z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie za dobu před rozhodnutím o úpadku dlužníka, respektive před uplynutím propadné lhůty vymezené rozhodnutím o úpadku (v tomto rozsahu by byl dán důvod pro zastavení řízení podle ustanovení § 141a insolvenčního zákona) a za dobu po tomto datu (v dané části by naopak důvod pro zastavení řízení dán nebyl), Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 a 2 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2020

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru