Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2861/2009Rozsudek NS ze dne 31.08.2011

HeslaOdpovědnost za vady
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.2861.2009.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 409 odst. 1 obch. zák.

§ 420 odst. 1 obch. zák.

§ 422 odst. 1 obch. zák.

§ 429 obch. zák.

§ 430 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2861/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně ELEKTRON spol. s r. o., se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 151, PSČ 562 01, identifikační číslo osoby 13 58 46 18, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem, se sídlem v Ostravě, Válova 24/1106, PSČ 724 00, proti žalované JUDr. J. V., advokátce, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně SAR Czech s. r. o., identifikační číslo osoby 49 71 18 14, zastoupené JUDr. Patrikem Petríkem, advokátem, se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Lužická 9, PSČ 120 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 137/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2008, č. j. 13 Cmo 249/2008-80, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 29. října 2008, č. j. 13 Cmo 249/2008-80, potvrdil rozsudek ze dne 12. května 2008,č. j. 46 Cm 137/2007-63, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o určení, že pohledávka žalobkyně v konkursním řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 88 K 49/2005 ve věci úpadkyně SAR Czech s. r. o. je po právu ve výši 5.250,- Kč ve druhé třídě věřitelů.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Dne 1. dubna 2003 uzavřely expert ČR, s. r. o. (dále též jen „kupující“) a pozdější úpadkyně (vystupující pod tehdejší obchodní firmou ProCA spol. s r. o. – jako prodávající) rámcovou smlouvu, podle které kupující „zabezpečuje nákup zboží pro společníky“ kupující a „společníci“ kupující jsou oprávněni a zmocněni jménem kupující „udělit“ prodávající zakázky na dodávky zboží podle katalogu kupující, s tím, že prodávající zboží dodá přímo „společníku“ kupující. Faktury za dodané zboží prodávající vystaví na kupující, která je zaplatí ve stanovených lhůtách;

2) Ve smyslu výše uvedené rámcové smlouvy prodávající dodala kupující zboží specifikované ve faktuře č. 2432005783 (podle této listiny došlo ke zdanitelnému plnění 29. listopadu 2004), a to mimo jiné počítačový monitor „MAXTON 775 E/černý 17 palců (dále jen „monitor“) za cenu jednoho kusu 2.750,- Kč a zboží specifikované ve faktuře č. 2432006469 (dle dokladu došlo ke zdanitelnému plnění 12. prosince 2004), a to mimo jiné tiskárnu „HP Office Jet PSC 1315/TI+SC+KO (dále jen „tiskárna“) za cenu jednoho kusu 2.500,- Kč;

3) Žalobkyně (společník kupující) monitor v rámci maloobchodního prodeje prodala zákazníkovi a následně po reklamaci ze strany zákazníka tomuto vrátila kupní cenu v částce 2.750,- Kč;

4) Žalobkyně prodala tiskárnu „maloobchodnímu spotřebiteli“ 17. prosince 2004 a následně z důvodu nemožnosti odstranit reklamovanou vadu vrátila zákazníkovi kupní cenu 2.500,- Kč;

5) Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2005, č. j. 88 K 49/2005-30, byl prohlášen konkurs na majetek úpadkyně a správkyní konkursní podstaty byla ustanovena JUDr. J. V.;

6) Při přezkumném jednání dne 6. srpna 2007 žalovaná popřela pohledávku žalobkyně v původní výši 5.867,- Kč s argumentem, že žalobkyně ve smluvním vztahu s úpadkyní nebyla;

7) „Součástí balení“ monitoru i tiskárny byly záruční listy vystavené úpadkyní, v nichž se zavázala bezplatně odstranit vady vyskytnuvší se v záruční době 24 měsíců.

Cituje ustanovení § 409 odst. 1, § 420 odst. 1 a § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud zdůraznil, že odpovědnost za vady, resp. za škodu uplatňují kupující proti prodávající, resp. tomu, kdo porušil svou smluvní povinnost. V projednávané věci žalobkyně uplatňuje odpovědnost za škodu vůči úpadkyni s tím, že ve vztahu k němu je kupujícím. Z rámcové smlouvy však nepochybně vyplývá, že „objednávku podle ní“ mohla žalobkyně učinit pouze jako zástupkyně kupující.

V situaci, kdy ve vztahu k úpadkyni byla smluvní stranou (kupující), jde-li o monitor a tiskárnu, společnost expert ČR, s. r. o. (a nikoli žalobkyně), nemohla žalobkyně uplatňovat vůči úpadkyni „odpovědnost“ z prodeje „uvedeného zboží“; „nároky z kupní smlouvy, jejímž předmětem bylo výše uvedené zboží, proti úpadkyni svědčí společnosti expert ČR, s. r. o. a zůstává na žalobkyni, aby prokázala vůči této společnosti své nároky ze vzájemných právních vztahů“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, domáhajíc se jeho zrušení.

Dovolatelka, popisujíc skutkový stav věci, akcentuje, že úpadkyně „nesplnila svou povinnost, ke které se v záručních listech výslovně písemně zavázala spotřebiteli, ve kterékoli maloobchodní prodejně v rámci obchodní sítě kteréhokoli prodávajícího, tj. zajistit odstranění záručních vad na vlastní náklady řádně a včas“. Zmíněné porušení povinnosti úpadkyní pak mělo za následek, že žalobkyně musela za úpadkyni „plnit ze svého“ a ta se na její úkor bezdůvodně obohatila v rozsahu částek 2.750,- Kč a 2.500,- Kč.

Odvolací soud – pokračuje žalobkyně – nesprávně podřídil „nastalou právní situaci“ jen režimu obchodního zákoníku, a to mezi úpadkyní (prodávající) a společností expert ČR, s. r. o. (kupující); úpadkyně však prohlášením v záručních listech „převzala odpovědnost za náklady záručních oprav dle občanského zákoníku“, přičemž „tento způsob převzetí odpovědnosti fungování servisní sítě opraven na náklady výrobců či dovozců je v komoditě elektrospotřebičů pro domácnost zcela běžný“. „Odvolací soud se dostatečně důsledně obsahem odvolání žalobkyně a jí tvrzenou právní situací nezabýval, tuto nikterak neřešil“, pročež „je řízení postiženo vadou, která vedla k jeho nesprávným právním závěrům“.

Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo jako nepřípustné odmítnuto, resp. jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud shledává přípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nikoli však důvodným.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jenž na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně i na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním zpochybněn nebyl (a vzhledem ke způsobu, jakým byla založena přípustnost dovolání, ani zpochybněn být nemohl) a Nejvyšší soud z něj při posuzování správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem vychází.

Podle ustanovení § 409 odst. 1 obch. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Podle ustanovení § 420 odst. 1 obch. zák. prodávající je povinen dodat zboží v množství, jakosti a provedení, jež určuje smlouva, a musí je zabalit nebo opatřit pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě.

Podle ustanovení § 422 odst. 1 obch. zák. poruší-li prodávající povinnosti stanovené v § 420, má zboží vady. Za vady zboží se považuje i dodání jiného zboží, než určuje smlouva a vady v dokladech nutných k užívání zboží.

Podle ustanovení § 429 obch. zák. zárukou za jakost zboží přijímá prodávající písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému, jinak k obvyklému účelu nebo že si zachová smluvené, jinak obvyklé vlastnosti (odstavec 1). Převzetí závazku ze záruky může vyplynout ze smlouvy nebo z prohlášení prodávajícího, zejména ve formě záručního listu. Účinky převzetí tohoto závazku má i vyznačení délky záruční doby nebo doby trvanlivosti nebo použitelnosti dodaného zboží na jeho obalu. Je-li ve smlouvě nebo v záručním prohlášení prodávajícího uvedena záruční doba odlišná, platí tato doba.

Podle ustanovení § 430 obch. zák. nevyplývá-li z obsahu smlouvy nebo záručního prohlášení něco jiného, začíná záruční doba běžet ode dne dodání zboží. Je-li prodávající povinen odeslat zboží, běží záruční doba ode dne dojití zboží do místa určení. Záruční doba neběží po dobu, po kterou kupující nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá prodávající.

V poměrech k projednávané věci Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že zcela sdílí názor soudů nižších stupňů, podle něhož úpadkyně monitor a tiskárnu prodala společnosti expert ČR, s. r. o. smlouvou řídící se ustanovením § 409 a násl. obch. zák.; žalobkyně přitom stranou zmíněných kupních smluv nebyla. Jelikož obchodní zákoník chápe záruku jako otázku výlučně obchodního smluvního vztahu (a pro žádný případ nestanoví zákonnou záruku), není pochyb o tom, že žalobkyni vůči úpadkyni nárok z titulu odpovědnosti za vady zboží, resp. z titulu porušení právní povinnosti prodávajícím, vzniknout nemohl.

Byť ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (a to ani v návaznosti na obsah spisu) neplyne, na základě jakého právního titulu byla žalobkyně oprávněna se zbožím (tiskárnou a monitorem) dále nakládat a kupní smlouvou řídící se ustanovením § 588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), je dále prodat, absence těchto skutkových zjištění je z hlediska výsledku sporu o určení pravosti pohledávky nevýznamná.

Nabyla-li totiž žalobkyně od společnosti expert ČR, s. r. o. toto zboží na základě kupní smlouvy, mohla by případná práva z odpovědnosti za vady či porušení povinnosti prodávajícím uplatnit pouze vůči této společnosti; v případě, že by se vlastníkem zboží nestala, nepřicházel by s ohledem na skutková tvrzení, z nichž žalobkyně dovozovala existenci pohledávky za úpadkyní, vznik takové pohledávky v úvahu.

Skutečnost, že žalobkyně z titulu zákonné odpovědnosti za vady, které se na zboží vyskytly po převzetí věci zákazníky v záruční době (záruce) [§ 619 odst. 1 obč. zák.], vrátila zákazníkům kupní ceny, nemá za následek, že by žalobkyni vznikla práva, která primárně svědčí (na základě kupních smluv uzavřených podle ustanovení § 409 a násl. obch. zák.) společnosti expert ČR, s. r. o. vůči úpadkyni. Prohlášení o záruce vystavené úpadkyní při prodeji zboží společnosti expert ČR, s. r. o. není způsobilé na výše uvedeném závěru ničeho změnit.

Jinými slovy, nabyla-li žalobkyně zboží (monitor a tiskárnu) kupní smlouvou od společnosti expert ČR, s. r. o., svědčí jí práva z titulu odpovědnosti prodávající za vady, popř. jiná práva z titulu porušení právní povinnosti prodávající, vůči této společnosti a nikoli vůči úpadkyni. V případě, že žalobkyně se zbožím disponovala (prodala je svým smluvním partnerům kupními smlouvami podle ustanovení § 588 a násl. obč. zák.), aniž by společnosti expert ČR, s. r. o. (tj. subjektu, který zboží prvotně nabyl od úpadkyně kupní smlouvou podle § 409 a násl. obch. zák.) cokoli uhradila, nelze bez dalšího o žádné majetkové újmě na straně žalobkyně uvažovat, když pouze vrátila kupní cenu, kterou předtím za dodávku zboží, u něhož se v záruční době vyskytly vady, inkasovala.

Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 25a zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, když dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalobkyni vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., která podle ustanovení § 8, § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 činí 4.500,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenčního zákona), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i občanský soudní řád v témže znění.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru