Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 284/2015Usnesení NS ze dne 31.03.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.284.2015.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 284/2015

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Davuri Holding B. V., se sídlem Naritaweg 165, Telestone 8, Amsterodam, Nizozemské království, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) Ing. M. K., CSc., a 2) M. K., oběma zastoupeným JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Drnovicích 169, PSČ 679 76, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 75/2008, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2014, č. j. 4 Cmo 266/2014-483, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaných usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 4 Cmo 266/2014-483, potvrdil usnesení ze dne 20. června 2014, č. j. 22 Cm 75/2008-469, jímž Krajský soud v Brně s odkazem na ustanovení § 107 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl, že na místo žalobce (Davuri Holding B. V.) do řízení vstupuje společnost POLIAKI TRADE, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 24 83 57 90.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013) odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - § 41 odst. 2 o. s. ř.) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považují za splněné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, včetně usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 a ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud poukazuje na závěry, které formuloval např. v usneseních ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1770/2006 a ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 4632/2008.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2015

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru