Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2812/2013Usnesení NS ze dne 27.11.2013

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2812.2013.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2812/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobkyně A.M.I. – Analytical Medical Instruments, s. r. o., se sídlem v Praze 7, Letohradská 3, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 63983524, zastoupené JUDr. Zdeňkou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pekařská 384/13, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. J. Š., zastoupenému Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Půtova 1219/3, PSČ 110 00, o náhradu škody ve výši 680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 133/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. února 2013, č. j. 7 Cmo 407/2011-422, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2011, č. j. 21 Cm 133/2004-240, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 680.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.). Šlo v pořadí již o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2008, č. j. 21 Cm 133/2004-87, a ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 21 Cm 133/2004-164, odvolací soud zrušil usneseními ze dne 5. března 2009, č. j. 7 Cmo 347/2008-125, a ze dne 25. ledna 2011, č. j. 7 Cmo 37/2010-204.

V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a III. a změnil jej ve výroku II. (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť jednak v rozporu s ustanovením § 241a odst. 2 a § 237 o. s. ř. neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné), a jednak uplatňuje (posuzováno podle obsahu) jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. (a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí). V dovolacím řízení proto nelze pokračovat (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 12/2013, ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 11. září 2013, sp. zn. 21 Cdo 2492/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, či ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 92/2013, jež jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. ledna 2013) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru