Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2798/2000Usnesení NS ze dne 12.12.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.2798.2000.1
Dotčené předpisy

§ 241 odst. 3 písm. b) předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 47 odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) Ing. R. F., a B) Ing. D. F., proti žalované Mgr. Š. C., o zaplacení částky 135.262,-Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 1/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2000, čj. 29 Co 197/2000-116, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2000, čj. 29 Co 197/2000 – 116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením, odkazuje na ust. § 57, § 204 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. listopadu 1999, čj. 14 C 1/98 – 87. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek byl zástupci žalované doručen uložením na poště dne 21. ledna 2000 a ten si zásilku na poště vyzvedl dne 31. ledna 2000. K vyzvednutí zásilky tedy nedošlo do tří dnů od uložení, a proto je na místě použití ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. Odvolací lhůta proto počala běžet dnem 25. ledna 2000, přičemž posledním dnem lhůty byl 8. únor 2000. Podala-li žalovaná odvolání osobně u soudu prvního stupně až 15. února 2000, jde o opožděné odvolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v naplnění podmínek ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., s tím, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. a), b) a c) o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 [písm. a)], že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci[písm. b)], a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [písm. c)]. Konkrétné namítala, že nebyla splněna jedna z podmínek pro uložení zásilky podle § 47 odst. 2 o. s. ř., totiž že se adresát v místě bydliště zdržuje. Zástupce žalované V. C., jemuž (jako obecnému zmocněnci) byl rozsudek soudu prvního stupně doručován, byl v době od 10. ledna 2000 do 28. ledna 2000 hospitalizován na oddělení čelistní chirurgie ÚVN Praha. Uloženou zásilku obsahující rozsudek si proto mohl nejdříve vyzvednout dne 31. ledna 2000 (pondělí), kdy tak i učinil. Proto lhůta k odvolání nemohla začít běžet dnem 25. ledna 2000 a tudíž neskončila dnem 8. února 2000, jak se mylně domníval odvolací soud. Proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a je i důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Dovolací důvod uplatněný dovolatelkou podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. zjevně dán není, neboť ten se pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním skutkového stavu), jímž šetření o okolnostech doručení není.

Ačkoliv dovolatelka tvrdí, že dán též dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., nekonkretizovala žádnou z vad řízení uvedenou v § 237 odst. 1 o. s. ř., jejichž existence neplyne ani ze spisu. Svým obsahem však dovolání vystihuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož jiné vady nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se též nepodávají, zbývá určit, zda řízení uvedenou vadou vskutku trpí.

K prokázání důvodů dovolání doplnil dovolací soud prostřednictvím soudu prvního stupně podle ust. § 243a odst. 2 o. s. ř. dokazování listinou na č. l. 133 (zpráva ÚVN Praha, odd. čelistní chirurgie ze dne 17. července 2000 o ambulantním vyšetření V. C.) a výslechem V. C., obecného zmocněnce žalované (protokol o jednání ze dne 16. července 2001 na čl. 146). Z těchto důkazů dovolací soud zjistil, že V. C. byl v době od 10. ledna 2000 do 28. ledna 2000 hospitalizován na oddělení čelistní a obličejové chirurgie ÚNV Praha.

Podle ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Jen řádné a předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno. Základním předpokladem náhradního doručení podle § 47 odst. 2 o. s. ř., je skutečnost, že adresát nebyl zastižen na adrese doručení, ačkoliv se na této adrese v době doručení zdržuje. Tento předpoklad není dán, je-li adresát v době doručení hospitalizován v léčebném zařízení, jak tomu bylo v tomto případě.

Z doplněných důkazů plyne, že zástupce žalované se v době rozhodné pro doručení (20. ledna 2000, kdy se uskutečnil první pokus o doručení) v místě doručení nezdržoval, takže písemnost lze mít za doručenou až dne 31. ledna 2000, kdy ji převzal na poště. Odvolání podané osobně u soudu prvního stupně dne 15. února 2000 je tudíž z hlediska běhu odvolací lhůty (§ 204 odst. 1 o. s. ř. ) včasné a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 1 věty za středníkem a odst. 2 věty prvé o. s. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalobkyně je včasné, je pro odvolací soud závazný ( § 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř. ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2001

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) Ing. R. F., a B) Ing. D. F., proti žalované Mgr. Š. C., o zaplacení částky 135.262,-Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 1/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2000, čj. 29 Co 197/2000-116, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2000, čj. 29 Co 197/2000 – 116, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze shora označeným usnesením, odkazuje na ust. § 57, § 204 odst. 1 a § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 1. listopadu 1999, čj. 14 C 1/98 – 87. Odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek byl zástupci žalované doručen uložením na poště dne 21. ledna 2000 a ten si zásilku na poště vyzvedl dne 31. ledna 2000. K vyzvednutí zásilky tedy nedošlo do tří dnů od uložení, a proto je na místě použití ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. Odvolací lhůta proto počala běžet dnem 25. ledna 2000, přičemž posledním dnem lhůty byl 8. únor 2000. Podala-li žalovaná odvolání osobně u soudu prvního stupně až 15. února 2000, jde o opožděné odvolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřovala v naplnění podmínek ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., s tím, že jsou dány dovolací důvody uvedené v § 241 odst. 3 písm. a), b) a c) o. s. ř., jejichž prostřednictvím lze odvolacímu soudu vytýkat, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 [písm. a)], že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci[písm. b)], a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [písm. c)]. Konkrétné namítala, že nebyla splněna jedna z podmínek pro uložení zásilky podle § 47 odst. 2 o. s. ř., totiž že se adresát v místě bydliště zdržuje. Zástupce žalované V. C., jemuž (jako obecnému zmocněnci) byl rozsudek soudu prvního stupně doručován, byl v době od 10. ledna 2000 do 28. ledna 2000 hospitalizován na oddělení čelistní chirurgie ÚVN Praha. Uloženou zásilku obsahující rozsudek si proto mohl nejdříve vyzvednout dne 31. ledna 2000 (pondělí), kdy tak i učinil. Proto lhůta k odvolání nemohla začít běžet dnem 25. ledna 2000 a tudíž neskončila dnem 8. února 2000, jak se mylně domníval odvolací soud. Proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a je i důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v § 237 odst. 1 a (je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.).

Dovolací důvod uplatněný dovolatelkou podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. zjevně dán není, neboť ten se pojí s dokazováním skutečností mezi účastníky sporných (se zjišťováním skutkového stavu), jímž šetření o okolnostech doručení není.

Ačkoliv dovolatelka tvrdí, že dán též dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř., nekonkretizovala žádnou z vad řízení uvedenou v § 237 odst. 1 o. s. ř., jejichž existence neplyne ani ze spisu. Svým obsahem však dovolání vystihuje dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož jiné vady nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se též nepodávají, zbývá určit, zda řízení uvedenou vadou vskutku trpí.

K prokázání důvodů dovolání doplnil dovolací soud prostřednictvím soudu prvního stupně podle ust. § 243a odst. 2 o. s. ř. dokazování listinou na č. l. 133 (zpráva ÚVN Praha, odd. čelistní chirurgie ze dne 17. července 2000 o ambulantním vyšetření V. C.) a výslechem V. C., obecného zmocněnce žalované (protokol o jednání ze dne 16. července 2001 na čl. 146). Z těchto důkazů dovolací soud zjistil, že V. C. byl v době od 10. ledna 2000 do 28. ledna 2000 hospitalizován na oddělení čelistní a obličejové chirurgie ÚNV Praha.

Podle ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Jen řádné a předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno. Základním předpokladem náhradního doručení podle § 47 odst. 2 o. s. ř., je skutečnost, že adresát nebyl zastižen na adrese doručení, ačkoliv se na této adrese v době doručení zdržuje. Tento předpoklad není dán, je-li adresát v době doručení hospitalizován v léčebném zařízení, jak tomu bylo v tomto případě.

Z doplněných důkazů plyne, že zástupce žalované se v době rozhodné pro doručení (20. ledna 2000, kdy se uskutečnil první pokus o doručení) v místě doručení nezdržoval, takže písemnost lze mít za doručenou až dne 31. ledna 2000, kdy ji převzal na poště. Odvolání podané osobně u soudu prvního stupně dne 15. února 2000 je tudíž z hlediska běhu odvolací lhůty (§ 204 odst. 1 o. s. ř. ) včasné a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn právem.

Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 1 věty za středníkem a odst. 2 věty prvé o. s. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu o tom, že odvolání žalobkyně je včasné, je pro odvolací soud závazný ( § 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř. ).

V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. prosince 2001

JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru