Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2687/2017Usnesení NS ze dne 30.05.2019

HeslaPřípustnost dovolání
Konkurs
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.2687.2017.1
Dotčené předpisy

§ 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2007

§ 10 odst. 3 ZKV ve znění do 31.12.2007

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1925/20

III. ÚS 1944/20


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2687/2017-1335

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v konkursní věci úpadce DANWOOD CZ s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Úprkova 635/75, PSČ 500 09, identifikační číslo osoby 49615246, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 97 K 17/2002, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku z konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, o dovolání úpadce, zastoupeného JUDr. Pavlem Staňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, PSČ 110 00, a konkursní věřitelky M. A., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Josefem Smutným, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, PSČ 530 02, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2016, č. j. 4 Ko 11/2016-1219, takto:

Dovolání se odmítají.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 31. března 2016, č. j. 97 K 17/2002-1162, Městský soud v Praze (dále jen „konkursní soud“):

1/ Schválil vyúčtování hotových výdajů správce konkursní podstaty JUDr. Michala Krejčího (dále jen „M. K.“) ve výši 17.393 Kč (bod I. výroku).

2/ Schválil vyúčtování hotových výdajů správkyně konkursní podstaty JUDr. Jiřiny Lužové (dále jen „J. L.“) ve výši 40.721 Kč (bod II. výroku).

3/ Určil, že odměna správců v celkové výši 687.167 Kč (bez částky odpovídající dani z přidané hodnoty) se snižuje (bod III. výroku).

4/ Určil, že celková odměna správců činí 539.540,21 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod IV. výroku].

5/ Určil, že M. K. náleží podíl na odměně správce konkursní podstaty ve výši 370.336,23 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod V. výroku].

6/ Určil, že J. L. náleží podíl na odměně správce konkursní podstaty ve výši 169.203,98 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod VI. výroku].

7/ Schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty úpadce, včetně vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty ze dne 8. října 2015 (dále jen „konečná zpráva“), ve znění, podle kterého činí:

a/ celkové příjmy konkursní podstaty: 4.404.449 Kč,

z čehož činí:

- příjmy ze zpeněžení podniku: 4.000.000 Kč,

- záloha na náklady „insolvenčního“ (správně konkursního) řízení: 50.000 Kč,

- ostatní příjmy (finanční prostředky ke dni prodeje podniku a úroky na bankovním účtu ode dne prodeje podniku): 354.449 Kč.

b/ výdaje z konkursní podstaty: 3.699.869,21 Kč,

z čehož činí:

- odměna správce konkursní podstaty celkem: 539.540,21 Kč,

z toho:

1. M. K.: 370.336,23 Kč,

2. J. L.: 169.203,98 Kč,

- hotové výdaje konkursní podstaty celkem: 58.114 Kč,

z toho:

1. M. K.: 17.393 Kč,

2. J. L.: 40.721 Kč,

- závazky z provozu podniku uhrazené po jeho prodeji z kupní ceny: 2.960.301 Kč,

- odměna členů (náhradníků) věřitelského výboru: 1.914 Kč,

- vrácení zálohy na náklady konkursu: 50.000 Kč.

c/ hospodářský výsledek z provozu podniku: - 5.038.460 Kč.

d/ zůstatek prostředků k rozdělení: 704.579,79 Kč,

z nichž budou uspokojeny dosud neuspokojené závazky dle § 32 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) v celkové výši 704.579,79 Kč, koeficientem 0,306627148, takto:

- dodavatelské závazky dle přílohy č. 4 konečné zprávy: 6.503.53 Kč,

- mzdové závazky dle přílohy č. 5 konečné zprávy: 180.625,62 Kč,

- odvody a poplatky dle přílohy č. 6 konečné zprávy: 517.450,64 Kč.

e/ k uspokojení věřitelů v rozvrhu zbývá: 0 Kč,

f/ k doplacení ze státního rozpočtu zbývá: 0 Kč

(bod VII. výroku).

[2] K odvolání úpadce, konkursní věřitelky M. A. (dále jen „M. A.“) a M. K. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. prosince 2016, č. j. 4 Ko 11/2016-1219, potvrdil usnesení konkursního soudu, s tím, že v bodě VII. písm. b/ výroku se potvrzuje (s přihlédnutím k chybě v počtech) v tom (správném) znění, že odměna členů (náhradníků) věřitelského výboru činí 91.914 Kč.

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání úpadce a M. A.

[4] Úpadce vymezuje přípustnost dovolání argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, s tím, že v další části napadeného rozhodnutí je „dovolacím soudem posuzovaná otázka řešena jinak“. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá ve smyslu ustanovení § 241a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

[5] V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel úvodem shrnuje, že konkurs na jeho majetek byl prohlášen nesprávně (leč s opravnými prostředky proti usnesení o prohlášení konkursu neuspěl) a poukazuje na (jím tvrzená) pochybení vzešlá ze správy konkursní podstaty M. K., z výsledků schůze věřitelů konané dne 2. června 2003 a z toho, že se mu nepodařilo zabránit zpeněžení podniku (aby mohl realizovat nucené vyrovnání). K tomu shrnuje, že si je vědom toho, že výrazná pochybení M. K. a „insolvenčního“ (správně konkursního) soudu nemohou být odstraněna prostřednictvím podaného dovolání v této věci, dovozuje však, že má nezpochybnitelné právo dožadovat se procesně i věcně správného vypracování konečné zprávy, ze které bude vyplývat, jaký majetek (a jakým způsobem) byl zpeněžen, jaké byly celkové příjmy a výdaje konkursní podstaty a jak bude naloženo s dosaženým výtěžkem zpeněžení; potud příkladmo poukazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 3905/2010, k náležitostem konečné zprávy [jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2013, pod číslem 141, které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].

[6] Dovolatel namítá, že J. L. (nesprávně) vychází v konečné zprávě z účetnictví převzatého po zproštěném správci konkursní podstaty (M. K.), že správce konkursní podstaty má v konkursním řízení postavení veřejného orgánu (dovolávaje se potud závěrů obsažených k postavení insolvenčního správce v usnesení Ústavního soudu ze dne 12. března 2012, IV. ÚS 3089/11 (které je – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže – dostupné na webových stránkách Ústavního soudu). Odtud dovozuje, že je oprávněn dožadovat se přezkumu zákonnosti postupu orgánu veřejné správy.

[7] Ke konečné zprávě dovolatel dále uvádí, že z usnesení konkursního soudu neplyne, proč považuje za účelně vynaložený náklad na správu areálu (nájem areálu) ve výši 320.676 Kč, dále poukazuje na (dovoláním konkretizované) obsahové nedostatky ekonomické části konečné zprávy (v bodech I. a IV. a v tabulce zobrazující provozní náklady a výnosy), uzavíraje následně, že konečná zpráva by měla uvádět přehled všech pohledávek „za majetkovou podstatou“, nákladů spojených se správou „majetkové podstaty“, které již byly uspokojeny, a přehled pohledávek, které zbývá uspokojit, což v daném případě není splněno a soudy se s těmito jeho námitkami řádně nevypořádaly. Dovolatel má, na základě výše předestřených skutečností, za to, že konečná zpráva byla vytvořena účelově na základě zůstatku konkursní podstaty.

[8] Dovolatel rovněž kritizuje postup konkursního soudu při vyvěšování konečné zprávy, s tím, že přílohy č. 1 až 5 konečné zprávy byly vyvěšeny až 11. března 2016, leč bez popisné části konečné zprávy, z čehož usuzuje na dvojí nekompletní vyvěšení konečné zprávy (poprvé bez příloh a podruhé bez textu, k němuž přílohy náležely). V prověření takového postupu konkursního soudu spatřuje dovolatel otázku dovolacím soudem neřešenou. Pro případ, že postup konkursního soudu bude shledán správným, pak dovolatel dovozuje, že vzhledem k době vyvěšení příloh mu bylo upřeno právo na soudní ochranu (jelikož neměl dostatek času na přípravu a formulaci všech námitek).

[9] M. A. vymezuje přípustnost dovolání argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive na vyřešení dílčí otázky dovolacím soudem dosud neřešené, s tím, že odvolací soud „neučinil správná skutková zjištění“ a věc poté i „nesprávně právně posoudil“, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.

[10] Dovolatelka následně argumentuje ve prospěch závěru, že nebyl řádně zvolen věřitelský výbor, dovozujíc, že bez předchozího přezkoumání pohledávek nebylo možné navolit věřitelský výbor z řad věřitelů s nezjištěnými (nepřezkoumanými) pohledávkami, takže dle ustanovení § 27a ZKV nebylo platně dáno vyjádření věřitelského výboru ke zpeněžení podniku jednou smlouvou. Míní, že potud jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

[11] Dovolatelka rovněž namítá neplatnost smlouvy o prodeji podniku z 31. října 2003 pro tvrzený rozpor s předem stanovenými podmínkami konkursního soudu, akcentujíc, že absolutní neplatnost smlouvy musí soud zkoumat z moci úřední a že kupující nemohl být ani v dobré víře. K tomu dále poukazuje na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2006, sp. zn. 29 Odo 251/2006.

[12] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z § 432 odst. 1, § 433 bodu 1. a § 434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[13] Dovolání proti předmětnému (potvrzujícímu) usnesení odvolacího soudu (ve věci samé) může být přípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o. s. ř. O případ uvedený v § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, když správnost právního názoru, pro který odvolací soud usnesením ze dne 27. června 2014, č. j. 3 Ko 36/2013-894, zrušil usnesení konkursního soudu o schválení konečné zprávy ze dne 20. června 2013, č. j. 97 K 17/2002-860 (a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení), nebyla dovoláním zpochybněna. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2008, sp. zn. 22 Cdo 3602/2007, uveřejněné pod číslem 69/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[14] Důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelé mu (oproti svému mínění) nepředkládají k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

[15] Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

[16] Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

[17] Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v § 241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a o. s. ř.).

[18] Poměřováno výše uvedenými závěry lze k důvodům odmítnutí podaných dovolání v podrobnostech uvést následující:

[19] a/ K dovolání úpadce.

Výtky, jež dovolatel snáší k obsahu konečné zprávy (srov. reprodukce dovolání v odstavcích [5] až [7]) výše, mají v rozsahu námitek shrnutých v odstavci [7] nepřípustný skutkový charakter (srov. odstavce [16] a [17] výše). S přihlédnutím k tomu, že zůstatek prostředků k rozdělení ve výši 704.579,79 Kč má být podle konečné zprávy spotřebován (použit) k pouze poměrné úhradě pohledávek věřitelů dle § 32 ZKV, nevybočuje konečná zpráva ani z požadavků kladených na její náležitosti ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 29 Odo 1111/2005, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2007, pod číslem 170, dovolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3905/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2106/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2013, pod číslem 49), čemuž odpovídá i přiléhavá argumentace odvolacího soudu.

[20] K dovolací argumentaci, že správce konkursní podstaty má v konkursním řízení postavení orgánu veřejné moci, poukazuje Nejvyšší soud na závěry, jež k postavení správce konkursní podstaty v konkursním řízení shrnul (včetně odkazů na souladnou judikaturu Ústavního soudu) v rozsudku ze dne 30. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 3213/2010 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. I. ÚS 2344/15). V tomto rozsudku Nejvyšší soud mimo jiné poukazuje na to, že institucionální zakotvení českého správce konkursní podstaty rozebral Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 25. června 2002, sp. zn. Pl. ÚS 36/01, uveřejněném pod číslem 403/2002 Sb., v němž se ztotožnil s doktrinárním vymezením správce konkursní podstaty coby zvláštního veřejnoprávního orgánu. Z tohoto pohledu pak nešlo o vymezení, jež by správce konkursní podstaty stavělo na roveň úředním osobám. Ostatně, přezkum činnosti správce konkursní podstaty je pro danou věc upraven právě postupy dle § 29 ZKV.

[21] K námitkám dovolatele ohledně procesu vyvěšování konečné zprávy lze uvést, že i potud jde převážně o (nepřípustnou) polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu (že k řádnému vyvěšení všech částí konečné zprávy došlo). Namítá-li dovolatel, že vzhledem k době vyvěšení příloh mu bylo upřeno právo na soudní ochranu (jelikož neměl dostatek času na přípravu a formulaci všech námitek), pak tím z obsahového hlediska vystihuje tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[22] b/ K dovolání M. A.

Skutečnost, že schůze věřitelů je (může být) usnášeníschopná též jen na základě hlasů konkursních věřitelů, jejichž pohledávka nebyla ještě zjištěna, je sporná, popřípadě je podmíněná, plyne přímo z dikce jednoznačně formulovaného § 10 odst. 3 ZKV (jak platil v době konání předmětné schůze); potud jde o odpověď triviální, takže důvod připustit dovolání k řešení takové otázky prostřednictvím kritéria „zásadní významnosti“, zjevně dán není. Ostatně, s možností zvolit věřitelský výbor hlasy konkursních věřitelů s nezjištěnými pohledávkami (i před prohlášením konkursu) počítá zákon o konkursu a vyrovnání i na jiném místě (srov. § 5b odst. 5 ZKV jak platil v době konání předmětné schůze).

[23] V posouzení otázek týkajících se platnosti smlouvy o prodeji podniku je pak dovolání opět jen polemikou oponující podrobné argumentaci obsažené na dané téma v rozhodnutích soudů obou stupňů, nadto polemikou budovanou (nepřípustně) na zčásti jiných skutkových základech (popírající skutečnost, že šlo o zpeněžení podniku jednou smlouvou). Důvod připustit dovolání prostřednictvím kritéria „zásadní významnosti“ tak opět dán není.

[24] Nejvyšší soud tedy z výše popsaných příčin obě dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2019

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru