Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2650/2011Usnesení NS ze dne 27.06.2013

HeslaIncidenční spory
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2650.2011.1
Dotčené předpisy

§ 9 odst. 3 písm. a) předpisu č. 177/1996 Sb.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2950/13 ze dne 06.11.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Kůrka


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2650/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce KELCOM International OSTRAVA, spol. s r. o., se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, Daliborova 683/42, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 47666234, zastoupeného JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem, se sídlem v Ostravě - Porubě, Hlavní třída 1196, PSČ 708 00, proti žalované Ing. M. D., jako insolvenční správkyni dlužníka VRATIMOVSKÁ STAVEBNÍ, a. s., zastoupené Mgr. Dagmarou Cenknerovou, advokátkou, se sídlem v Bílovci, Slezské náměstí 14/37, PSČ 743 01, o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 Cm 12/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka VRATIMOVSKÁ STAVEBNÍ, a. s., se sídlem ve Vratimově, Buničitá 755, PSČ 739 32, identifikační číslo osoby 26428121, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 2085/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. března 2011, č. j. 12 Cmo 15/2010-57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 12. dubna 2010, č. j. 33 Cm 12/2009-28, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobce (KELCOM International OSTRAVA, spol. s r. o.) domáhal vůči žalované (insolvenční správkyni dlužníka VRATIMOVSKÁ STAVEBNÍ, a. s.), vyloučení (v žalobě označených) věcí z majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. března 2011, č. j. 12 Cmo 15/2010-57, potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.

Dovolání může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení následujících otázek:

1/ Zda v případě, že dílo bylo prováděno do objektu, který nebyl jako výrobní hala zkolaudován ani jako výrobní hala využíván, je možné spojovat takovýto objekt s funkčním využitím jako pro výrobní halu?

2/ Zda dílo bylo v takové fázi rozestavěnosti, že se stalo součástí věci hlavní?

3/ Zda lze funkčně oddělit od věci hlavní bez poškození či ztráty věci hlavní zabezpečovací signalizaci, která není u výrobních hal jejich funkční součástí?

4/ Zda i přes výhradu vlastnického práva žalobce zaniklo jeho vlastnické právo k souboru movitých věcí?

První tři z položených otázek mají převážně charakter otázek skutkových. Skutkový dovolací důvod dle § 241a odst. 3 o. s. ř. je však dovolateli u dovolání, jež může být přípustné jen prostřednictvím § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., zapovězen (srov. dikce § 241a odst. 3 o. s. ř.).

Ve výkladu, podle kterého se věci, o jejichž vyloučení jde, staly (ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) součástí věci hlavní, odpovídá napadené rozhodnutí ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Srov. např. (dovolatelem zmíněný) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. 29 Cdo 4869/2009 (který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, vydaná po 1. lednu 2001 - dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), odkazující i na starší judikaturu Nejvyššího soudu. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení otázek ad 1/ až 3/ tedy Nejvyšší soud nemá.

K otázce ad 4/ Nejvyšší soud uvádí, že potud napadené rozhodnutí výslovně vychází z rozsudku velkého senátu obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2003, sp. zn. 35 Odo 124/2003, uveřejněného pod číslem 81/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 81/2004“ (je s tímto rozsudkem souladné), takže důvod připustit dovolání pro její řešení opět není dán, když Nejvyšší soud R 81/2004 ve své rozhodovací praxi ustáleně uplatňuje (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2012, sp. zn. 29 Cdo 2549/2010).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Náklady žalované v dovolacím řízení sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 3. srpna 2011). S přihlédnutím k době započetí úkonu právní služby přísluší advokátce žalované odměna podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „advokátní tarif“); srov. § 8 odst. 1 advokátního tarifu a přechodné ustanovení obsažené v článku II vyhlášky č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

Advokátce žalované přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle § 11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu). Incidenční spor o vyloučení věcí z majetkové podstaty dlužníka je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. 29 ICdo 19/2012), u kterého se považuje (pro rozhodnou dobu) za tarifní hodnotu částka 25.000,- Kč. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem částku 2.904,- Kč.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (srov. shodně např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), jenž je ve sporech vyvolaných insolvenčním řízení přiměřeně aplikovatelný dle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. června 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru