Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2483/2019Usnesení NS ze dne 21.12.2020

HeslaZmírnění křivd (restituce)
Konkurs
Neplatnost právního úkonu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.2483.2019.1
Dotčené předpisy

§ 19 odst. 2 ZKV

§ 19 odst. 3 ZKV

§ 27 odst. 2 ZKV

§ 68 odst. 1 ZKV

§ 39 odst. 3 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2483/2019-203

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) B. S., narozené XY, zemřelé dne 2. března 2020, posledně bytem XY, b) T. K., narozeného XY, bytem XY, c) M. A. E. K., narozené XY, bytem XY, d) M. P. K., narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených Vratislavem Pěchotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, PSČ 120 00, e) J. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem, se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, PSČ 602 00, proti žalovanému Incanto, a. s., se sídlem v Brně, Jandáskova 1957/24, PSČ 621 00, identifikační číslo osoby 26934582, zastoupenému JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 94 C 75/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. března 2019, č. j. 19 Co 11/2019-139, takto:

I. Namísto žalobkyně B. S., zemřelé 2. března 2020, bude v řízení pokračováno s Vratislavem Pěchotou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Mánesova 1645/87, PSČ 120 00, jako správcem pozůstalosti této žalobkyně.

II. Dovolání se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) až d) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 366 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.

IV. Ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem e) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 23. srpna 2018, č. j. 94 C 75/2016-114, Městský soud v Brně:

1/ Určil, že žalobkyně a) je vlastníkem id. 1/4, žalobce b) je vlastníkem id. 1/4, žalobkyně c) je vlastníkem id. 1/8, žalobce d) je vlastníkem id. 1/8 a žalobce e) je vlastníkem id. 1/4, pozemků p. č. XY, vše v k. ú. XY, zapsaných na listu vlastnictví číslo XY, a pozemku p. č. XY, k. ú. XY, zapsaného na listu vlastnictví číslo XY, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město (dále jen „pozemky“), s tím, že společnost MEGATECH, spol. s r. o. identifikační číslo osoby 13691333, která je mimo jiné dosud v katastru nemovitostí evidována jako vlastník pozemků, zanikla v důsledku fúze sloučením dne 5. dubna 2017 (tj. v průběhu soudního řízení), přičemž její právní nástupkyní se stal žalovaný (bod I. výroku).

2/ Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku).

[2] K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkázal. Dále zmínil, že „v mezidobí byla vydána dovolacím soudem rozhodnutí mající přímý vliv i na věc projednávanou“, neboť v nich dovolací soud dospěl k závěru, že „převody pozemků z konkursní podstaty na třetí osoby byly absolutně neplatnými pro jejich rozpor se zákonem a absenci dobré víry“.

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které směřoval proti všem jeho výrokům, v němž uplatňoval dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a dále namítal, že je rozhodnutí odvolacího soudu nepřezkoumatelné. Přípustnost dovolání spatřoval ve vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem řešena rozdílně, a otázky, která by dovolacím soudem měla být řešena jinak, a navrhoval, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] Žalobci a) až d) navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, popřípadě aby bylo zamítnuto a žalobcům byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce e) se k dovolání nevyjádřil.

[5] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[6] V průběhu dovolacího řízení (dne 2. března 2020) zemřela žalobkyně a). Dovolací soud proto podle § 107 odst. 2, § 243b o. s. ř. rozhodl (výrokem pod bodem I), že namísto zemřelé žalobkyně a) bude v řízení pokračováno s jejím procesním nástupcem Vratislavem Pěchotou, který vstoupil do práv žalobkyně a), o něž v řízení jde. Žalobkyně a) totiž povolala Vratislava Pěchotu správcem pozůstalosti listinou ze dne 16. května 2017 (notářským zápisem sepsaným notářem Mgr. Pavlem Bernardem, NZ 518/2017, N 375/2017, Z 25/2017), podle níž je ve vztahu ke spravované pozůstalosti na území České republiky oprávněn činit úkony a právní jednání v plném rozsahu, v jakém by byla oprávněna je činit žalobkyně a) sama (§ 1556 odst. 1, § 1677 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).

[7] Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle § 237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Dovolání proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí, jakož i proti potvrzujícímu prvnímu výroku v části, v níž byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, tak musí být jako objektivně nepřípustné odmítnuto.

[8] Mezi týmiž účastníky (avšak v obráceném procesním postavení) a na základě téhož skutkového stavu, probíhalo u Městského soudu v Brně řízení pod sp. zn. 41 C 74/2012, v němž se žalobce (právní předchůdce žalovaného v tomto řízení) domáhal na žalovaných (v tomto řízení žalobcích) určení vlastnického práva k pozemkům. Žaloba byla pravomocně zamítnuta, přičemž dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2015, č. j. 44 Co 267/2014-215, Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 28. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 4716/2015. Výsledkem tohoto řízení (tedy výrokem, že dovolatel není vlastníkem pozemků) jsou soudy vázány (§ 159a odst. 3 o. s. ř.) i v nyní projednávané věci, kde se naopak žalobci domáhají určení svého vlastnického práva. Žalovaný přitom v dovolání uplatňuje shodné dovolací námitky jako ve svém dovolání v dříve projednávané věci, a proto lze na závěry obsažené v usnesení sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 plně odkázat; zejména jde o hodnocení kupní smlouvy ze dne 17. listopadu 2003 – jíž správkyně konkursní podstaty úpadce Brněnské cihelny, státní podnik v likvidaci, prodala pozemky právnímu předchůdci žalobce – jako absolutně neplatné a o závěr, že právní předchůdce dovolatele při nabytí pozemků nebyl v dobré víře. Na těchto závěrech souladných s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu předestřenou v odůvodnění usnesení sp. zn. 29 Cdo 4716/2015 nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na podkladě nyní podaného dovolání.

[9] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, pak pomíjí, že k tzv. zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží dovolací soud pouze u přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Vady řízení, které (jako v této věci) nezahrnují podmínku existence právní otázky ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř., přípustnost dovolání samy o sobě založit nemohou. V poměrech projednávané věci je navíc jednoznačné, že odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu nijak neznemožnilo uvést žalovanému v dovolání dovolací důvody a předestřít svou argumentaci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[10] Nejvyšší soud proto na základě všeho doposud uvedeného dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243c odst. 3 větou první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto. Procesně úspěšní žalobci tak mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žalobci e) však v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Náklady žalobců a) až d) sestávají z mimosmluvní odměny jejich advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. června 2019), která podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1 písm. k/ a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí u každého z žalobců (po provedeném snížení o 20 %) částku 2 480 Kč, tj. celkem 9 920 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), což vše s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2 146 Kč představuje celkovou částku 12 366 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobcům a) až d) k rukám jejich advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 12. 2020

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru