Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2454/2011Usnesení NS ze dne 27.06.2013

HeslaPřípustnost dovolání
Vklad společníka
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2454.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 59 odst. 2 obch. zák.

§ 183 obch. zák.

§ 131 obch. zák.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2454/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Vodňanská drůbež, a. s., se sídlem ve Vodňanech, Radomilická 886, PSČ 389 01, identifikační číslo osoby 25396480, zastoupeného JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. M. F., , jako správci konkursní podstaty úpadce UKAMO, spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48390119, za účasti Frenn Trading B. V., se sídlem Strawinskylaan 965 WTC, 1077 XX Amsterdam, Nizozemské království, registrační číslo 16039519, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, jako vedlejšího účastníka řízení na stravě žalovaného, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 21, PSČ 729 01, o vyloučení podniku ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 Cm 5/2005, o dovoláních žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2010, č. j. 10 Cmo 7/2010-335, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 2.904,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 29. ledna 2008, č. j. 25 Cm 5/2005-158, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 14. října 2009, č. j. 25 Cm 5/2005-263, Krajský soud v Ostravě vyloučil ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce UKAMO, spol. s r. o. podnik zapsaný do soupisu majetku konkursní podstaty jako soubor ve výroku rozsudku uvedených hmotných a nehmotných složek podnikání (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalovaného, vedlejšího účastníka a státního zastupitelství Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (první výrok), změnil jej ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok) a zastavil řízení o odvolání státního zastupitelství (čtvrtý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalovaný (ten výslovně proti celému rozsudku) a vedlejší účastník, shodně odkazujíce co do jejich přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce existenci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požadujíce, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

V průběhu dovolacího řízení původní žalobce (PROMT Modřice a. s.) zanikl bez likvidace a jeho právním nástupcem se stala společnost Vodňanská drůbež, s. r. o., která ke dni 1. ledna 2011 změnila právní formu na akciovou společnost, s tím, že v obchodním rejstříku je nadále zapsána pod obchodní firmou Vodňanská drůbež, a. s. O procesním nástupnictví této společnosti rozhodl Krajský soud v Ostravě (dle § 107 o. s. ř.) usnesením ze dne 18. dubna 2011, č. j. 25 Cm 5/2005-381, které nabylo právní moci dne 12. května 2011. Na tomto základě Nejvyšší soud dále jednal jako s žalobcem se společností Vodňanská drůbež, a. s.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod I. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní přepisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, který je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu označená níže – veřejnosti dostupný též na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Již v usnesení ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněném pod číslem 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že vedlejší účastník není osobou oprávněnou k podání dovolání. Od tohoto závěru nemá důvodu se odchýlit ani v projednávané věci; proto dovolání vedlejšího účastníka na straně žalovaného podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. b/ o. s. ř. odmítl.

K dovolání žalovaného pak Nejvyšší soud uvádí, že v rozsahu, ve kterém směřuje i proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, je odmítl bez dalšího podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti čtvrtému výroku napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud pro zpětvzetí odvolání zastavil odvolací řízení o odvolání státního zastupitelství, je dovolání nepřípustné jak objektivně (nejde o žádný z případů vymezujících přípustnost dovolání), tak subjektivně (nešlo o výrok, jenž by se týkal práv dovolatele). Nejvyšší soud je tudíž potud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. b/ a c/ o. s. ř.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (prvnímu výroku napadeného rozhodnutí) může být přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o případ uvedený v § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde). Důvod založit přípustnost dovolání podle označeného ustanovení, tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009 sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, však Nejvyšší soud nemá ani v tomto rozsahu, když žalovaný mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Polemika žalovaného se závěrem, že „je-li platné usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu (byť pouze proto, že nebylo v prekluzivní lhůtě napadeno), pak samotné prohlášení o vkladu nemůže být neplatné“, přípustnost dovolání založit nemůže již proto, že při formulaci této otázky žalovaný podsouvá odvolacímu soudu závěry, na nichž napadené rozhodnutí nespočívá.

Odvolací soud naopak vyšel z toho, že je i v tomto řízení oprávněn přezkoumat platnost právního úkonu, jehož prostřednictvím byl splacen nepeněžitý vklad (což je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu; srov. např. rozsudek ze dne 14. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5485/2007 a usnesení ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 29 Cdo 4984/2009). Dospěl však k závěru, že žalovaný ani vedlejší účastník neuplatnili žádné konkrétní námitky, jež by zpochybnily platnost prohlášení vkladatele (pozdějšího úpadce), na jehož základě společnost nabyla vlastnické právo ke vkládanému nepeněžitému vkladu (nemovitostem).

Nejvyšší soud konečně neshledal důvod připustit dovolání ani k zodpovězení otázky, zda důsledkem nesplnění podmínky dle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dle data rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního jmění a prohlášení vkladatele o vložení nemovitého majetku do základního jmění akciové společnosti ve znění účinném do 30. června 1997, tj. naposledy ve znění zákona č. 142/1996 Sb. – dále jen „obch. zák.“), podle něhož nepeněžitým vkladem může být jen penězi ocenitelná hodnota, kterou může společnost hospodářsky využít, je neplatnost prohlášení o vkladu.

Učinil tak proto, že odpověď na tuto otázku se přímo podává z ustanovení § 203 odst. 2 písm. h/ obch. zák., podle něhož musí být předmět nepeněžitého vkladu popsán a oceněn v rozhodnutí valné hromady, jímž se rozhoduje o zvyšování základního jmění. Z dikce citovaného ustanovení je tak zřejmé, že případné výhrady proti povaze (hospodářské využitelnosti) nepeněžitého vkladu mohou být, jak správně uzavřel odvolací soud, uplatněny (jen) v řízení o neplatnost rozhodnutí valné hromady (§ 183 a § 131 obch. zák.). Tento závěr je triviální a dalšího výkladu nezasluhuje.

Nejvyšší soud proto i v tomto rozsahu dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 2 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když obě dovolání byla odmítnuta a dovolatelům vznikla povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení.

Náklady řízení žalobce sestávají z odměny za zastupování advokátem, jež podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 (srov. článek II vyhlášky č. 486/2012 Sb.), činí 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 2.400,- Kč. S připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč tak náklady dovolacího řízení celkem činí 2.904,- Kč. Nejvyšší soud proto žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložil, aby přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

K použití advokátního tarifu pro výpočet nákladů zastoupení advokátem v době od 7. května 2013 srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. června 2013

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru