Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 2243/2013Usnesení NS ze dne 29.08.2013

HeslaPřípustnost dovolání
Směnečný a šekový platební rozkaz
Směnky
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2243.2013.1
Dotčené předpisy

§ 175 o. s. ř.

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3381/13 ze dne 03.12.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 2243/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce FINCOM TRADE LTD., se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské panenské ostrovy, identifikační číslo 1380699, zastoupeného Mgr. Petrem Schopfem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 777/12, PSČ 110 00, proti žalovanému V. K., narozenému …, bytem …, zastoupenému JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou, se sídlem v Brně, Starobrněnská 286/13, PSČ 602 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 195/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 6 Cmo 343/2011-145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 28. července 2011, č. j. 43 Cm 195/2009-109, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 4. září 2009, č. j. 43 Cm 195/2009-29, kterým žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 591.023,-Kč s 6% úrokem od 2. července 2008 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.970,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se žalovanému prostřednictvím včas uplatněných a odůvodněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo. Přitom zdůraznil, že žalovaný v zákonné třídenní lhůtě k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nenamítal, že podpisy na směnkách, jejichž zaplacení se žalobkyně v dané věci domáhá, nejsou pravými podpisy žalovaného a soudy proto k těmto (později tvrzeným) skutečnostem nemohly v námitkovém řízení přihlížet.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatel mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Závěr, podle něhož v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, jednoznačně vyplývá z ustanovení § 175 o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006 a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; uvedená rozhodnutí jsou – stejně jako rozhodnutí níže zmíněné − veřejnosti dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud k otázce odůvodnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu dále vysvětlil, že předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách.

V poměrech projednávané věci přitom nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že žalovaný ve včas podaných námitkách pravost podpisů na směnkách, jejichž zaplacení se žalobkyně v posuzovaném případě domáhá, nezpochybnil (žalovaný – zdůrazňuje, že ve prospěch původního majitele směnky měl vystavit pouze tři směnky – toliko uvedl, že „z chování žalobce není jasné, z titulu jaké směnky se majitel domáhá placení“, když uplatňuje vůči žalovanému práva ze tří směnek znějících na jiné směnečné sumy, než jaké byly uvedeny na směnkách, jejichž zaplacení požadoval v minulosti původní majitel v rozhodčím řízení) a netvrdil ani žádné konkrétní skutečnosti, jejichž prostřednictvím by vymezil „kauzální námitku, že žalobkyni ničeho nedluží“.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl a žalobci žádné náklady v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu nevznikly.

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., části první, článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2013

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru