Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 157/2009Rozsudek NS ze dne 24.08.2010

HeslaSměnky
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.157.2009.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 157/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně MONTEGO BAY FINANCIAL LIMITED, registrační číslo 014190, se sídlem Victoria House Victoria, Mahé, Seychelles, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, PhD., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, PSČ 170 00, proti žalovaným 1) V. S., a 2) J. S., zastoupenými JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem, se sídlem v Praha 9 – Hloubětín, K Hutím 5/665, PSČ 198 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 45 Cm 154/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. dubna 2007, č. j. 6 Cmo 395/2006 – 190, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 34.740,- Kč, do rukou jejího zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. prosince 2004, č. j. 45 Cm 154/2001 – 113, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 8. října 2001, č. j. 53 Sm 56/2001 – 16.

Odvolací soud vzal za prokázané, že společnost SAK s. r. o. vystavila dne 24. února 1997 vlastní blankosměnku s doložkou „bez protestu“, domicilovanou u Agrobanky Praha, a. s. filiálky Tachov (dále jen „směnka“) a téhož dne byla uzavřena výstavcem, remitentem a oběma avaly „Dohoda o způsobu vyplnění biancosměnky“ (dále jen „dohoda“), přičemž na směnce nebylo vyplněno datum splatnosti, směnečná suma a číslo účtu. Šlo o zajišťovací směnku zajišťující návratnost finančních prostředků poskytnutých žalobkyní společnosti SAK s. r. o. Na nevyplněné směnce bylo u data splatnosti uvedeno trojčíslí „199“.

Z tohoto údaje nelze vyvodit – pokračoval odvolací soud – jak činí žalovaní, že úmyslem stran bylo stanovení splatnosti tak, aby směnka byla nejpozději splatná dne 31. prosince 1999. Uvedením data splatnosti 28. února 2001 remitent nevyplnil s ohledem na datum splatnosti směnku v rozporu s dohodou a nelze ani učinit závěr, že tím, že přeškrtl trojčíslí „199“, jde o neplatnou směnku. Remitent vyplnil datum splatnosti v souladu s uzavřenou dohodou a byl oprávněn tak učinit, pokud se výstavce dostane do prodlení s placením dluhu. Údaj 199 nemá žádnou souvislost s vepsaným datem splatnosti, který je určen reálným kalendářním datem.

K námitce týkající se domicilu odvolací soud uzavřel, že směnečná suma měla být zaplacena bezhotovostně, a to na účet majitele směnky, jehož účet měl být na směnku „dovyplněn“. Došlo-li v mezidobí ke zrušení příslušné „filiálky“ banky, a remitent proto vyplnil do směnky svoje číslo účtu, na které má být dlužná částka poukázána, stalo se tak oprávněně a zcela v souladu s dohodou. Společnosti SAK s. r. o. bylo doručeno vyrozumění o vyplnění blankosměnky a výzva k zaplacení směnečné sumy. Rovněž oba žalovaní byli vyzváni k plnění. Námitku týkající se chybného vyplnění domicilu odvolací soud důvodnou neshledal, stejně jako neshledal důvodnou námitku nedostatku presentace směnky. Přitakal tak závěru soudu prvního stupně, který uzavřel, že v daném případě, jde o nárok majitele směnky vůči přímému dlužníkovi a uplatnění tohoto nároku není presentací směnky avalům podmíněno.

Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku nesprávnosti uváděné směnečné sumy proto, že ji měl za neurčitou a dále proto, že důkazní břemeno za situace, kdy žalobkyně předložila platnou směnku, je na žalovaných. Žalovaní nesprávnost uplatněné sumy neprokázali. Odkaz na rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí neshledal odvolací soud případným a nadto šlo ve věci o pohledávku týkající se úvěrové smlouvy a ručitelské plnění se týkalo 50 % jistiny z úvěrové smlouvy.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Dovolatelé podrobují kritice závěr odvolacího soudu, že přeškrtnutí číslic na směnce není podstatné a že žalobkyně byla oprávněna ve směnce doplnit jakékoliv datum splatnosti směnky. Vyslovují přesvědčení, že škrt ve směnce provedený žalobkyní nebyl učiněn v souladu s dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky a jde o zákonem nepovolený zásah do blankosměnky.

Dovolatelé argumentují i tím, že „je velmi obtížně uvěřitelné, že by v roce 1997 použila banka vzor s předtištěnými číslicemi 199 u data splatnosti, když by jejím úmyslem bylo směnku zesplatnit až po 31. prosinci 1999.“ Pokud se tedy rozhodla v roce 1997, že bude takový „předpis“ ještě používat, jednalo by se pouze o její rozhodnutí. Není proto dle dovolatelů možné přenést na výstavce či avaly odpovědnost banky za to, že banka směnku s největší pravděpodobností opomněla vyplnit včas. Z toho dovozují, že blankosměnka mohla být vyplněna pouze do 31. prosince 1999 a že vyplnění pozdějšího data splatnosti bylo provedeno v rozporu s vyplňovacím právem, přičemž nemohlo jít ani o dovolenou opravu směnky.

S poukazem na ustanovení § 10 článku I zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), dovolatelé namítají, že se nepřipouští, aby remitent blankosměnky činil libovolné manipulace s textem blankosměnky a proto lze namítat nedodržení ujednání týkajícího se vyplnění směnky vždy, nejsou-li dány podmínky uvedené výslovně v tomto ustanovení. Nadto v daném případě jde dle dovolatelů o posouzení, zda a v jakém rozsahu šlo o blankosměnku, neboť typicky se za blankosměnku považuje směnka při vydání neúplná. Dané ustanovení tedy lze vztáhnout pouze k neúplné směnce, resp. k jejím neúplným údajům, přičemž neřeší situaci, kdy některé údaje byly již vyplněny výstavcem (v tomto případě čísly „199“ tvořící první trojčíslí letopočtu). Ustanovení § 10 čl. I směnečného zákona užívá pouze výrazu „vyplněna“, jemuž lze rozumět jako pojmu označujícímu výsledek procesu „plnění“, který se logicky může aplikovat pouze tam, kde předtím bylo „prázdno“, tedy pouze ve vztahu ke skutečně chybějícím údajům. Z toho dovolatelé dovozují, že soudy obou stupňů pochybily, když předmětnou směnku považovaly za směnku vlastní, tedy za směnku mající všechny zákonem stanovené náležitosti.

Proto navrhují, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posledně jmenovanému k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání argumentuje ve prospěch správnosti napadeného rozhodnutí, když má za to, že směnka byla její předchůdkyní vyplněna zcela v souladu s dohodou. Aby tvrzení dovolatelů, že úmyslem stran bylo stanovit datum splatnosti, aby směnka byla splatná nejpozději ke dni 31. prosince 1999, mělo právní relevanci, muselo by k takovéto dohodě mezi stranami dojít, což se však nestalo. Žalobkyně se tak ztotožňuje s právními názory a závěry odvolacího soudu, vyslovenými v napadeném rozhodnutí.

Dovolání shledává Nejvyšší soud přípustným, podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; není však důvodné.

Argumentace dovolatelů proti rozhodnutí odvolacího soudu je založena na tom, že odvolací soud nesprávně posoudil vůli stran ohledně podmínek doplnění data splatnosti do blankosměnky. Tvrdí, že byl-li pro blankosměnku použit formulář, který měl u data splatnosti předtištěn číslice 199, plyne z toho vůle stran, omezit právo doplnění blankosměnky dnem 31. prosince 1999. Tento závěr dovolatelů shledal dovolací soud nesprávným.

Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně plyne, že podle dohody mělo právo doplnit blankosměnku zaniknout dnem splacení úvěru, k jehož zajištění byla směnka vystavena, včetně úroků a případných majetkových sankcí. Z uvedeného jednoznačně vyplývá vůle stran nevázat právo na vyplnění blankosměnky na konkrétní, předem určené datum, ale na den, kdy žalovaní splní zajištěnou pohledávku. Závěry odvolacího soudu ohledně významu předtištěných číslic shledal proto dovolací soud správnými.

Doplnila-li tedy žalobkyně (její právní předchůdkyně) do blankosměnky datum splatnosti 28. února 2001 a přeškrtla-li údaj „199“, nešlo o změnu textu směnky, ale o realizaci práva doplnit blankosměnku ve smyslu dohody.

Protože se dovolatelům prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 věty první o. s. ř. zamítl.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5 a § 10 odst. 3, vyhlášky č. 484/2000 Sb. činí odměna advokáta 57.300,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 uvedené vyhlášky (advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 28.650,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 28.950,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 5.790,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalované částku 34.740,- Kč

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 24. srpna 2010

doc.JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru