Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 1170/2011Usnesení NS ze dne 13.03.2012

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.1170.2011.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř.

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 1170/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce O. P., správce konkursní podstaty úpadce ROVO-TRANS, s. r. o. v „likvidaci“, bytem ve Zdicích, Svatá 52, PSČ 267 51, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. M. 142, PSČ 261 01, proti žalovaným 1) R. V., 2) M. Š., 3) J. M., zastoupených Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem se sídlem v Praze 9 – Horních Počernicích, Božanovská 884/10, PSČ 193 00, o zaplacení 7,008.370,34 Kč vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 161/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2010, č. j. 14 Cmo 207/2009-174, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů dovolacího řízení 16.680,- Kč, do rukou jejich zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud výrok I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2008, č. j. 50 Cm 161/2006-146, kterým tento soud zamítl žalobu, aby žalovaní zaplatili žalobci společně a nerozdílně 7,008.370,34 Kč s požadovaným úrokem z prodlení, z titulu způsobené škody, změnil výrok II. tak, že uložil žalobci zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 201.067,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že žalobce tvrdil, že první žalovaný jako tehdejší jednatel a jediný společník úpadkyně ROVO-TRANS, s. r. o. v „likvidaci“ (dále jen „společnost“) vybral z jejího z devizového účtu prostředky ve výši 4,924.064,34 Kč a nepoužil je ve prospěch společnosti a druhá žalovaná, jako následující jednatel, a třetí žalovaný, jako likvidátor, způsobili škodu svojí nečinností, když po prvním žalovaném nevymáhali náhradu škody. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který dovodil, že žalobce neprokázal vznik tvrzené škody, a proto se již nezabýval tím, zda žalovaní postupovali s péčí řádného hospodáře.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a vzal za prokázané, že prostředky vybrané z devizového účtu společnosti byly vloženy do její pokladny. Trestní stíhání proti prvnímu žalovanému skončilo odložením věci se závěrem, že prostředky vybrané z účtu nezpronevěřil a v průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že byly použity mimo jiné i na diety řidičům. Po tomto zjištění žalobce změnil své tvrzení o vzniku škody tak, že proplacené diety byly neúměrně vysoké. Odvolací soud dovodil, že to vznik samotné škody neprokazuje a neprokázal by ji ani navrhovaný znalecký posudek k doložení nevěrohodnosti účetnictví, neboť pokud účetnictví není vedeno řádně a úplně, neznamená to ještě, že v majetku společnosti vznikla škoda.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.

Za otázku zásadního právního významu považuje, nakolik správce konkursní podstaty nese důkazní břemeno za prokázání škody a její výše, „když jeho důkazní břemeno je stěžováno a omezeno nedostatečným a nesprávným vedením účetnictví úpadce, kdy toto účetnictví obsahuje zjevně nesprávné a nedostatečné doklady o tom, že prostředky úpadce byly skutečně použity ve prospěch úpadce.“ S tím podle dovolatele souvisí otázka, zda se odpovědnost statutárního orgánu za správné a průkazné vedení účetnictví projeví až ve stadiu, kdy žalobce prokáže existenci škody.

Dovolatel poukazuje na to, že účetnictví úpadce obsahuje výdajové doklady svědčící o tom, že jednatel společnosti pan R. V. vybral z pokladny společnosti určité částky o kterých tvrdí, že jde o částky, které byly určeny k výplatě diet řidičům, a na těchto dokladech je tento účel deklarován. Dovolatel namítá, že takový doklad neprokazuje nic jiného než to, že jednatel vybral prostředky, o kterých prohlašuje, že je nějakým způsobem použije a nikoliv, že je skutečně takto použil. Důkazní břemeno se tedy přesouvá na prvního žalovaného, a je na něm, aby doložil, že peněžní prostředky použil jím deklarovaným způsobem, neboť po žalobci nelze požadovat, aby prokázal negativní skutečnost a to, že peněžní prostředky nebyly použity na výplatu diet, tj. ve prospěch úpadkyně.

Proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se ve vyjádření ztotožnili se závěry odvolacího soudu. Poukazují na to, že dovolatel sám uznává, že peněžní prostředky vybrané z účtu byly skutečně vloženy do pokladny úpadkyně a požadavek prokázat další pohyb hotovosti v pokladně je nesmyslný a absurdní. Navrhli dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Dovolání není přípustné.

Z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolací soud neshledal.

Dovolatel předestírá jako otázku zásadního právního významu posouzení, zda mu svědčí důkazní břemeno vzniku škody za situace, kdy je „jeho důkazní břemeno stěžováno a omezeno nedostatečným a nesprávným vedením účetnictví.“ Takový závěr však – pokud jde o zaúčtování devizových prostředků vybraných prvním žalovaným z účtu úpadkyně – soudy v řízení neučinily. Soud prvního stupně naopak uzavřel, že „bylo zjištěno, že veškeré výběry z devizového účtu souhlasily s přijatou hotovostí do pokladní knihy a vše bylo řádně zaúčtováno.“ Z uvedeného plyne, že dovolatelem předložená otázka přípustnost dovolání založit nemůže.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele odmítl a společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem, jejíž výše činí podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 20.000,- Kč. Po snížení o 50 % ve smyslu ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky (advokát žalovaných učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 10.000,- Kč. Po zvýšení podle § 19a uvedené vyhlášky jde o částku 13.000,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů částkou 900,- Kč náleží žalovaným 13.900,- Kč. Z této částky pak činí náhrada za 20% daň z přidané hodnoty 2.780,- Kč. Celkem tak dovolací soud přiznal žalovaným k tíži žalobce částku 16.680,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat jeho výkonu.

V Brně 13. března 2012

doc.JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru