Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 1093/2007Usnesení NS ze dne 26.02.2008

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2008:29.CDO.1093.2007.1

přidejte vlastní popisek

29 Cdo 1093/2007

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele MUDr. J. V., o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady I. p. f. K. b., a. s., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 77/2000, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. září 2006, č.j. 3 Cmo 326/2006-80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Navrhovateli se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 12. května 2006, č.j. 48 Cm 77/2000-57, zastavil Městský soud v Praze řízení o návrhu navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady I. p. f. K. b., a. s. (dále jen „investiční fond“), konané dne 21. ledna 2000, jímž bylo rozhodnuto o přeměně investičního fondu na otevřený podílový fond.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, podle kterého usnesením ze dne 15. srpna 2000, č.j. B 997/1-280 (jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2004, č.j. 7 Cmo 478/2003-365) povolil zápis výmazu investičního fondu z obchodního rejstříku z důvodu přeměny na otevřený podílový fond. Citované usnesení nabylo právní moci dne 15. listopadu 2004. Uzavřel, že investiční fond ztratil způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ztratilo význam, když nedošlo v souladu s § 136 odst. 14 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování (dále jen „zákon o kolektivním investování“), ke změně předmětu řízení na řízení o náhradě škody.

Napadeným usnesením odvolací soud přitakal závěrům soudu prvního stupně a jeho rozhodnutí potvrdil. Odkazuje na ustanovení § 107 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2000, uzavřel, že je dána překážka řízení, když zde není osoby, s níž by mohlo být v řízení pokračováno, a pokračování v řízení brání i výslovné znění ustanovení § 136 odst. 13 zákona o kolektivním investování.

Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, namítaje, že rozhodnutí nižších soudů spočívá na nesprávném právním posouzení, a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatel namítá, že nelze akceptovat názor odvolacího soudu, podle kterého lze věcně rozhodnout o neplatnosti usnesení valné hromady investičního fondu jen vůči němu a jen v době, kdy tento fond existuje jako právní subjekt, a po jeho zániku o tom již věcně rozhodnout nelze, a to ani tehdy, má-li právní nástupce nebo je mít může. Pokud zákon o kolektivním investování v ustanovení § 136 odst. 13 a odst. 14 umožňuje žalovat o náhradu škody investiční společnost, která přeměněný otevřený podílový fond obhospodařuje, což (podle dovolatele) ve svém důsledku znamená žalovat všechny podílníky otevřeného podílového fondu, nelze na druhé straně za situace, kdy existuje nejen právní nástupce investičního fondu (jimiž jsou podílníci otevřeného podílového fondu), ale i investiční společnost obhospodařující majetek otevřeného podílového fondu, „znemožnit, aby v řízení o neplatnosti usnesení valné hromady investičního fondu bylo rozhodnuto pouze vůči němu“.

Podle části 12, hlavy první, bodu 17, zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu účinného do 31. prosince 2000.

O takový případ jde i v projednávané věci. Proto Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Zmatečnostní vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, dovolatel nenamítal a z obsahu spisu nevyplývají.

Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení na straně investičního fondu, není rozhodnutím ve věci samé, a proto dovolání proti němu není přípustné podle ustanovení § 238 a § 239 o. s. ř. Nejde ani o žádný z případů, vyjmenovaných v ustanovení § 238a o. s. ř.

Jelikož občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2000, dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení, nepřipouští, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. (analogicky), neboť dovolatel procesně zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, a jiných účastníků řízení (po zániku investičního fondu) není.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2008

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru