Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 1090/2018Usnesení NS ze dne 31.03.2020

HeslaSměnky
Směnečný a šekový platební rozkaz
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.1090.2018.1
Dotčené předpisy

§ 175 odst. 4 o. s. ř.

§ 175 odst. 3 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 1090/2018-99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce NOVA leasing, a. s., se sídlem v Praze 4, Líbalova 2348/1, PSČ 149 00, identifikační číslo osoby 24687332, zastoupeného JUDr. Lubošem Kunou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, proti žalovaným 1) I. Č., narozenému XY, bytem XY a 2) K. S., narozenému XY, bytem XY, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 211/2016, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2017, č. j. 2 Cmo 175/2017-75, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.906,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 20. ledna 2017, č. j. 30 Cm 211/2016-15, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci směnečný peníz ve výši 300.000 Kč s 6% úrokem od 3. srpna 2016 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.000 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 15.050 Kč.

Rozsudkem ze dne 24. dubna 2017, č. j. 30 Cm 211/2016-54, soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů řízení o námitkách částku 47.625,60 Kč (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání prvního žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil (ve vztahu k prvnímu žalovanému) rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle kterého se prvnímu žalovanému prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost vydaného směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Soudy obou stupňů vyšly při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku zejména z toho, že:

1/ Žalobce se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhal plnění ze směnky vlastní, vystavené v Praze dne 30. dubna 2015 společností AGK Hradec Králové, s. r. o. (dále jen „společnost A“) na řad žalobce, znějící na směnečný peníz 300.000 Kč, se splatností dne 2. srpna 2016 (dále též jen „sporná směnka“). Za zaplacení směnky převzali směnečné rukojemství oba žalovaní.

2/ Sporná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka bez uvedení údajů směnečné sumy a data splatnosti, přičemž zajišťovala pohledávky žalobce vůči společnosti A z leasingové smlouvy číslo 2150287, uzavřené dne 30. dubna 2015 mezi žalobcem jako pronajímatelem a společností A jako leasingovým nájemcem (dále jen „leasingová smlouva“).

3/ Žalobce, společnost A a oba žalovaní uzavřeli téhož dne dohodu o předání a vyplnění blankosměnky (vyplňovací prohlášení), v níž byly dohodnuty podmínky, za nichž mohl žalobce doplnit do blankosměnky chybějící údaje směnečné sumy a data splatnosti (mimo jiné tehdy, dostane-li se výstavce do prodlení s úhradou jakéhokoli dluhu vůči věřiteli vyplývajícího z leasingové smlouvy).

Na takto ustaveném základě pak odvolací soud k jednotlivým námitkám žalovaného (zejména) uzavřel, že:

1/ V námitkovém řízení tíží důkazní břemeno žalovaného, na němž leží i břemeno tvrzení. Žalovaný směnečný dlužník je povinen již v námitkách uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá, přičemž z námitek musí být zřejmé, která konkrétní skutečnost je namítána. Námitky uplatněné v obecných rysech nelze považovat za námitky projednatelné.

2/ Jestliže první žalovaný ve včasných námitkách neuvedl, jakou částku a za jakých podmínek bylo podle něj možno do blankosměnky vyplnit, jde o námitku nedostatečně konkrétní a tedy o námitku neprojednatelnou.

3/ Nebylo povinností žalobce osvědčovat, na základě čeho do blankosměnky doplnil chybějící údaje, ani že tyto údaje odpovídají skutečné výši směnkou zajištěné pohledávky.

4/ Ani v případě prokázaného porušení vyplňovacího oprávnění by tato skutečnost nevedla (oproti mínění prvního žalovaného) k neplatnosti směnky, nýbrž směneční dlužníci by (pouze) nebyli povinni plnit na směnku v rozsahu odpovídajícím prokázanému porušení vyplňovacího práva.

5/ Obstát konečně nemohla ani námitka, že žalobce (v rozporu se všeobecnými smluvními podmínkami leasingu) neprovedl konečné vyúčtování práv a povinností z předčasně ukončené leasingové smlouvy, když ze žádného ujednání vyplňovacího prohlášení nelze dovodit, že by tato skutečnost měla být podmínkou pro vyplnění blankosměnky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř., když dovolatel (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného či procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v § 237 o. s. ř.

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, plně odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:

1/ V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá (k tomu srov. např. důvody usnesení ze dne 22. května 2008, sp. zn. 29 Odo 1799/2006, a ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2031/2011, jakož i rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 2988/2007, uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 101/2009“).

2/ Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá. Žalovaný přitom nemůže – se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít − podle jeho názoru − význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení § 175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.

Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).

Srov. např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněný pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a R 101/2009, usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněné pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 20. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 2484/2017.

3/ Námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, že údaj o výši směnečné sumy byl do blankosměnky doplněn v rozporu s uděleným vyplňovacím právem, je ve smyslu § 175 o. s. ř. odůvodněnou námitkou jen tehdy, uvede-li žalovaný v námitkách současně „správnou" výši směnečné sumy, srov. dále v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 17. září 2012, sp. zn. 29 Cdo 2184/2011, nebo ze dne 28. března 2013, sp. zn. 29 Cdo 785/2012.

4/ Důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, tj. námitek majících původ v mimosměnečných vztazích účastníků, tíží žalovaného směnečného dlužníka (srov. rozsudek ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož i rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007, a důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak důkazní břemeno ohledně namítaného nesprávného (neoprávněného) vyplnění blankosměnky nese žalovaný (srov. důvody usnesení ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 29 Cdo 299/2015).

Jinými slovy, založil-li žalovaný obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na námitkách nesprávného vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy, je na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal (viz též rozsudek ze dne 26. března 2018, sp. zn. 29 Cdo 5999/2017).

5/ Případné vyplnění blankosměnky v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu není bez dalšího důvodem neplatnosti směnky (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 24. června 2009, sp. zn. 29 Cdo 3317/2007, a ze dne 19. srpna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5260/2007, uveřejněné pod čísly 38/2010 a 84/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudek ze dne 28. května 2009, sp. zn. 29 Cdo 680/2008, a usnesení ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 336/2010).

Na výše uvedených a v soudní praxi dlouhodobě ustálených judikatorních závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit ani na základě argumentace uvedené v podaném dovolání.

K jednotlivým dovolatelem předestřeným otázkám pak Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit následující.

Výhrady dovolatele, že společnost A uzavřela se žalobcem ústní dohodu, podle které žalobce nebude při splnění dohodnutých podmínek v budoucnu požadovat po leasingovém nájemci jakékoli nároky z uzavřené leasingové smlouvy, nebyly obsaženy ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu a soudy se jimi proto ani nemohly v námitkovém řízení zabývat.

Totéž platí ohledně dovolatelovy argumentace týkající se „vzájemného finančního vypořádání“. V této souvislosti ostatně nelze přehlédnout, že právní posouzení věci odvolacím soudem nespočívá (jak mylně usuzuje dovolatel) na výkladu pojmu „vypořádání“, nýbrž (mimo jiné) na závěru, podle kterého z vyplňovacího prohlášení neplyne, že podmínkou pro vyplnění blankosměnky bylo rovněž vystavení konečného vyúčtování. Tento závěr přitom nebyl dovoláním zpochybněn.

Odkaz dovolatele na (blíže označenou) judikaturu Ústavního soudu je v poměrech projednávané věci zcela nepřiléhavý, neboť v ní není řešena žádná otázka, jež by mohla mít (se zřetelem k včasnými námitkami vymezenému okruhu relevantních skutečností, jimiž se soud mohl zabývat při posuzování, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti) pro rozhodnutí dané věci význam (dovolatel nemá v projednávané věci postavení spotřebitele, nejde zde ani o otázku přiměřenosti lhůty k podání námitek, či posouzení přípustnosti námitek směnečného rukojmího).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 28. února 2018), která podle ustanovení § 7 bodu 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 301.000 Kč) částku 9.540 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.) ve výši 2.066,40 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 11.906,40 Kč.

K určení výše odměny za zastupování advokátem podle advokátního tarifu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 31. 3. 2020

JUDr. Jiří Zavázal

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru