Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 1073/2000Usnesení NS ze dne 03.09.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:29.CDO.1073.2000.1

přidejte vlastní popisek

29 Cdo 1073/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci návrhu na povolení změn zápisu A., a. s., do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. F 15 637/99, B 1763/10, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. února 2000, č.j. 5 Cmo 33/2000-279, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. února 2000, č.j. 5 Cmo 33/2000-279 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení

Odůvodnění:

Napadeným usnesením zrušil odvolací soud usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 6.1.2000 č.j. F 15 637/99, B 1763/10-240 ve výrocích, jimiž tento soud povolil zápis výmazu představenstva a dozorčí rady a zápis nového představenstva a nové dozorčí rady do obchodního rejstříku a v tomto rozsahu zastavil řízení. Ve výroku, kterým soud prvního stupně povolil výmaz jediného akcionáře, Ing. L.S. a v zamítavém výroku na zápis jediného akcionáře, G., spol. s r. o., zůstalo usnesení soudu prvního stupně nezměněno.

V odůvodnění svého usnesení odvolací soud uvedl, že podáním ze dne 9.1.2000 a podáním ze dne 19.1.2000 (které bylo sice označeno jako odvolání, avšak obsahově bylo opakovaným zpětvzetím), tedy dříve, než rozhodnutí soudu prvního stupně nabylo právní moci, vzala navrhovatelka návrh na povolení změn zápisu v části, týkající se změny zápisu představenstva a dozorčí rady, zpět.

Odvolací soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 96 o. s. ř. Z obsahu spisu přitom zjistil, že návrh na zápis těchto změn do obchodního rejstříku podala obchodní společnost dne 3.8.1999 a jménem společnosti jej podepsal předseda představenstva, RNDr. V.T. K návrhu byl připojen stejnopis notářského zápisu sp. zn. N 509/99 ze dne 29.7.1999, kdy G., spol. s r. o., jediný akcionář v působnosti valné hromady, rozhodla o odvolání stávajících členů představenstva (Ing. L.S., Ing. V.Š., A. K.) a dozorčí rady a o jmenování nových členů představenstva (RNDr. V.T., PhDr. J.P., Ing. P. K.) a nových členů dozorčí rady a zápisy ze schůze představenstva a dozorčí rady ze dne 31.7.1999.

Ze smlouvy o úplatném převodu cenných papírů uzavřené dne 29.7.1999 soud zjistil, že kupující, G., spol. s r. o. se na základě této smlouvy uzavřené s prodávajícím, P., a.s. (obchodníkem s cennými papíry, pověřeným věřitelem prodejem akcií, jako zástavy) stala majitelem 120 hromadných akcií navrhovatelky znějících na majitele, přičemž jedna hromadná akcie o jmenovité hodnotě 10.000,- Kč reprezentuje 10 akcií o jmenovité hodnotě 1000,- Kč.

Vrchní soud dále zjistil, že jediný akcionář společnosti Ing. L.S., v působnosti valné hromady rozhodl dne 12.7.1999 o záměru zvýšit základní jmění z částky 1,200.000,- Kč na 5,000.000,- Kč upsáním 38 nových akcií o jmenovité hodnotě 100.000,- Kč. Rozhodnutí bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 26.7.1999 a Ing. S. dne 27.7.1999 všechny tyto akcie upsal a k témuž dni i splatil. Soud prvního stupně povolil zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku usnesením ze dne 4.8.1999.

Odvolací soud proto uzavřel, že pokud G., spol. s r. o. rozhodoval jako jediný akcionář o změnách v představenstvu a dozorčí radě, učinil tak neplatně, neboť bez ohledu na to, zda došlo k platnému převodu akcií navrhovatelky smlouvou ze dne 29.7.1999, nebyla tato společnost nikdy jediným akcionářem navrhovatelky, když Ing. L.S. jako jediný akcionář navrhovatelky zvýšil v souladu se zákonem základní jmění navrhovatelky a tedy měl právo nadále rozhodovat o změnách navrhovatelky. Rozhodnutí učiněná G., spol. s r. o. jsou proto neplatná.

Navrhovatelka tedy mohla, podáním Ing. S., jako předsedy představenstva, který byl do této funkce platně jmenován jediným akcionářem a nebyl z této funkce dosud platně odvolán, vzít zpět návrh na zápis změn do obchodního rejstříku.

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka, zastoupená advokátem, jemuž udělil jejím jménem plnou moc RNDr. V.T., v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítajíc, že je dán dovolací důvod dle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze dovolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci

Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud uzavřel, že G., spol. s r. o. přestala být jediným akcionářem již v okamžiku, kdy Ing. S. splatil emisní kurs akcií na zvýšení základního jmění a nikoli až zápisem zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku. Odvolací soud tak přiznal postavení akcionáře osobě, která ještě akcionářem nebyla. Dále pak dovolatelka tvrdí, že z ustanovení § 155 obch. zák. vyplývá, že akcionářem může být pouze osoba, jež má v majetku akcie a že Ing. L.S. mohl vykonávat práva akcionáře až po zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001).

Dovolání je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.

S přihlédnutím k době, kdy o věci rozhodoval odvolací soud, je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění zákonů č. 264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 77/1997 Sb., č. 15/1998 Sb. a č. 165/1998 Sb.

Podle ustanovení § 200b odst. 1 o. s. ř. v řízení o provedení zápisu je soud povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právními předpisy

Z cit. ustanovení vyplývá, že soud je povinen v rámci řízení o povolení zápisu členů statutárních orgánů zkoumat, zda osoby, o jejichž zápisu jako členů představenstva rozhoduje, byly členy představenstva řádně zvoleny. Závěr soudu o neplatnosti volby či jmenování má velmi závažné důsledky. Zápis člena statutárního orgánu do obchodního rejstříku přitom nemá od 1.7.1996 konstitutivní charakter (srov. § 13 odst. 2 obch. zák.). Z tohoto pohledu se jeví pro výsledek dovolacího řízení významným především důsledky zamítnutí návrhu na zápis příslušné osoby (coby člena statutárního orgánu) do obchodního rejstříku (a to i přihlédnutím k tomu, jakým procesním úkonům lze přiznat zákonem předjímané účinky).

V projednávané věci sice odvolací soud platnost volby či jmenování osob, v řízení o povolení zápisu zkoumal, hned v počátcích tohoto zkoumání však učinil nesprávný (dovoláním zpochybněný) právní závěr. Odvolací soud uzavřel, že jestliže jediný akcionář navrhovatelky rozhodl o záměru zvýšit její základní jmění, tento záměr byl zapsán do obchodního rejstříku a jediný akcionář dne 26.7.1999 upsal a dne 27.7.1999 splatil všechny akcie na zvýšení základního jmění, nemohla osoba, která nabyla akcie smlouvou o převodu akcií ze dne 29.7.1999, nikdy být jediným akcionářem navrhovatelky, bez ohledu na to, zda uvedená smlouva byla uzavřena platně.

Podle ustanovení § 173 odst. 2 obch. zák., v rozhodném znění, nabývá změna stanov o zvýšení základního jmění účinnosti ke dni zápisu zvýšení do obchodního rejstříku. Zápis zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku je tedy zápisem konstitutivním. Jestliže došlo k platnému převodu akcií navrhovatelky z jediného akcionáře na společnost G., spol. s r. o. předtím, než bylo do obchodního rejstříku zapsáno zvýšení základního jmění navrhovatelky, stala se tato společnost jediným akcionářem navrhovatelky a byla jím až do okamžiku, kdy bylo do obchodního rejstříku zapsáno zvýšení základního jmění navrhovatelky. Jestliže pak v této době rozhodla o volbě členů představenstva a dozorčí rady, nemůže být toto rozhodnutí neplatné jen z toho důvodu, že společnost rozhodovala v postavení jediného akcionáře, ačkoliv jediným akcionářem nebyla. Proto odvolací soud pochybil, když po shora uvedeném závěru nezkoumal, zda G., spol. s r. o. platně nabyla akcie navrhovatelky smlouvou ze dne 29. 7. 1999.

Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy již proto neobstojí a dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. byl uplatněn právem. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).

Ze shora podaných úvah logicky ústí i závěr, že předpoklady, na nichž odvolací soud vybudoval své právní posouzení co do úvahy, že dispozitivní úkon (zpětvzetí návrhu na zápis změn) učinil statutární orgán, jehož jednání je (dle § 13 odst. 1 obch. zák) jednáním navrhovatelky (zde představenstvo jednající předsedou Ing. S.), jsou chybné a že odvolací soud si nezjednal jistotu v otázce, zda označenému dispozitivnímu úkonu lze vskutku přiznat účinnost. Právě proto, že tato otázka nebyl odpovídajícím způsobem zodpovězena v rozhodnutí odvolacího soudu, nepředjímal její řešení (při posuzování podmínek dovolacího řízení) konečným soudem Nejvyšší soud (to bude úkolem a povinností odvolacího soudu, včetně možnosti zvážení postupu dle § 29 o. s. ř.). Právní názor dovolacího je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

V dalším řízení bude odvolací soud zkoumat, zda byla G., spol. s r. o. ke dni 29.7.1999, kdy rozhodla o jmenování nových členů představenstva a dozorčí rady, jediným akcionářem žalované. Jak vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku navrhovatelky, jsou její akcie listinnými akciemi na majitele, podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb. Podle ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb. dochází k převodu listinného cenného papíru jeho předáním, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Odvolací soud proto bude muset zkoumat nejen, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o převodu akcií navrhovatelky, ale zda, popřípadě kdy, došlo k jejich předání. Protože k uzavření smlouvy o převodu akcií došlo mezi G., spol. s r. o. a společností P., a.s. (nyní Q. P., a.s.) musí odvolací soud zkoumat též, zda, popřípadě z jakého právního důvodu, byla jmenovaná oprávněna akcie převést, včetně splnění případných dalších podmínek tohoto převodu. Teprve po zjištění všech uvedených skutečností může odvolací soud ve věci znovu rozhodnout.

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 3. září 2001

JUDr. Ivana Štenglová, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru