Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

29 Cdo 103/2012Usnesení NS ze dne 26.06.2013

HeslaNeplatnost právního úkonu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.103.2012.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

29 Cdo 103/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a) K. B. a b) J. T., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437/4, PSČ 500 02, proti žalovanému JUDr. J. K., jako insolvenčnímu správci dlužníka L. Z., zastoupenému JUDr. Milanem Václavíkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Gočárova tř. 1105/36, PSČ 500 02, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 Cm 8/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2010, č. j. 15 Cmo 67/2010-255, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. ledna 2010, č. j. 45 Cm 8/2009-199, zamítl žalobu o vyloučení bytové jednotky a s ní spojeného spoluvlastnického podílu na domu a pozemku (specifikovaných ve výroku I, dále též jen „sporná bytová jednotka“ a „sporné spoluvlastnické podíly“) z majetkové podstaty dlužníka L. Z., a rozhodl o nákladech řízení.

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ve vztahu k žalobci a), změnil jej ve vztahu k žalobkyni b) tak, že vyloučil z majetkové podstaty dlužníka spornou bytovou jednotku a sporné spoluvlastnické podíly (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až čtvrtý výrok).

Odvolací soud uzavřel, že žalobci a) nesvědčí k vylučovanému majetku vlastnické ani jiné právo, jež by bránilo jeho zápisu do majetkové podstaty dlužníka, a proto není k podání vylučovací žaloby aktivně věcně legitimován.

Na rozdíl od soudu prvního stupně pak odvolací soud – odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, uveřejněný pod číslem 40/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jenž je veřejnosti přístupný, stejně jako ostatní rozhodnutí vydaná po 1. červnu 2000, na webových stránkách Nejvyššího soudu; dále jen „R 40/2009“) – pak dovodil, že smlouva o úplatném převodu sporné bytové jednotky (a příslušných spoluvlastnických podílů), uzavřená mezi dlužníkem a žalobcem a), není neplatným právním úkonem podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť v řízení nebyl prokázán úmysl žalobce a) zkrátit možnost uspokojení pohledávek ostatních věřitelů dlužníka. Proto odvolací soud vyhověl žalobě žalobkyně b), na níž žalobce a) spornou bytovou jednotku (včetně příslušných spoluvlastnických podílů) převedl.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti měnícímu výroku ve věci samé a dále proti druhému a čtvrtému výroku o nákladech řízení, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že jsou naplněny dovolací důvody vymezené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti výrokům napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným (čtvrtý výrok), je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.

Dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., pak Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž je smlouva absolutně neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák. tehdy, je-li prokázáno, že úmyslem (záměrem) obou smluvních stran při uzavření smlouvy bylo dosáhnout výsledku, jenž odporuje zákonu nebo jej obchází; úmysl pouze jedné ze stran dosáhnout takového výsledku však k závěru o neplatnosti smlouvy nepostačuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 1998, sp. zn. 31 Cdo 542/98, uveřejněný pod číslem 34/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2001, pod číslem 134, odvolacím soudem přiléhavě citovaný R 40/1999, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2008, sp. zn. 29 Odo 1027/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1002/2006, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. 29 Cdo 2531/2008). Důvod odchýlit se od uvedených závěrů Nejvyšší soud nemá.

Námitka pochybení soudu prvního stupně při provádění důkazu znaleckým posudkem pak nemůže vést k úspěchu dovolání již proto, že na závěrech plynoucích ze znaleckého posudku [jímž soud prvního stupně prokazoval úpadek dlužníka ke dni uzavření smlouvy o úplatném převodu sporné bytové jednotky se žalobcem a)] odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Ani případná vada řízení, jíž by bylo provádění důkazu znaleckým posudkem zatíženo, by tak nemohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci; důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí tudíž být nemůže.

Zabývat se dovoláním (v rozsahu, v němž směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé) meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobci a) žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalobkyni b) vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první o. s. ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (tj. podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem).

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní, nicméně Nejvyšší soud uzavírá, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř.

Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení sestávají z odměny zástupce žalobkyně b) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 2.100,- Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalobkyni b) k tíži žalovaného celkem 2.904,- Kč.

Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru