Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 940/2001Usnesení NS ze dne 11.07.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.940.2001.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 940/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A/ J. N., a B/ V. M., proti žalovanému S. Ch., s.p., o zaplacení 5,635.294 Kč, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 5 C 12/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.12.2000, čj. 11 Co 172/2000-207, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 8.12.1999, čj. 5 C 12/95-166, zamítl návrh, jímž se žalobci, každý jednou polovinou, domáhali zaplacení částky 5,635.294 Kč jako náhrady za živý a mrtvý inventář a zásoby podle ustanovení § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21.12.2000, čj. 11 Co 172/2000-207, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním a právními závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobcům byla již odpovídající náhrada poskytnuta. Odvolací soud ve výroku rozsudku rovněž vyslovil, že se žalobcům nepřiznává právo podat dovolání.

Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 2.3.2001, napadli žalobci v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen \"OSŘ\"). Dovolací důvody spatřují v tom, že odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a potvrzený rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje řádné odůvodnění ve smyslu OSŘ. Dále namítají, že rozsudek odvolacího soudu obsahuje nesprávný výrok o připuštění dovolání, a postrádají řádné poučení o možnosti podat dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 OSŘ. Vzhledem k tomu že výklad ustanovení § 1 vládního nařízení č. 20/1992 Sb., který zaujal odvolací soud, považují dovolatelé za nesprávný, a přitom jde o otázku po právní stránce zásadního významu, navrhují zrušení rozsudků obou soudů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhují, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku ve výrocích o nákladech řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon

č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001.

Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.

V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ( podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení. Tyto předpisy jednoznačně stanovily lhůtu k podání dovolání, tj. lhůtu jednoho měsíce, jak je shora uvedeno.

Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 2.3.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 2.4.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 27.3.2001 bylo podáno osobně u Nejvyššího soudu ČR dne 23.4.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ.

Podle výsledku dovolacího řízení by měli nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaní, těm však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Povinnost k náhradě těchto nákladů proto nebyla uložena žádnému z účastníků (§ 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 per analogiam OSŘ).

S ohledem na výsledek řízení pak již dovolací soud nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11.července 2001

JUDr. Ema Barešová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru