Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 905/2001Rozsudek NS ze dne 28.08.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.905.2001.1
Dotčené předpisy

§ 8 odst. 1 předpisu č. 84/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 905/2001

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání P. R., zast. advokátem a dovolání 1) A. V. a 2) M. P., oba zast. advokátem podaných proti rozsudku Městského soudu v Praze z 8. prosince 2000, sp.zn. 51 Co 522/99 (v právní věci žalobce P. R., zast. advokátem, proti žalovaným 1) A. V. a 2) M. P., oba zast. advokátem, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 32 C 256/91), takto:

I. Dovolání žalovaných i dovolání žalobce se zamítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 51 Co 522/99-340 ze dne 8. prosince 2000 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. února 1999, č.j. 32 C 256/91-258, kterým soud I. stupně vyhověl žalobě o uložení povinnosti žalovaným uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí, a to zastavěné plochy a zahrady ve výroku tohoto rozsudku blíže specifikovaných a nevyhověl téže žalobě ohledně domu stojícího na výše zmíněné zastavěné ploše. Městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu odvolacího řízení. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno ani státu. Dovolání bylo připuštěno.

Městský soud jako soud odvolací potvrdil správnost skutkových i právních závěrů nalézacího soudu. Soud II. instance souhlasil s posouzením postavení žalobce jako osoby oprávněné ve smyslu § 3 a § 19 zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích (dále jen zákona), včasnosti výzvy i uplatnění jeho nároku u soudu ve smyslu § 5 odst. 2 a 4 zákona. Potvrzena byla i kvalifikace žalovaných jako osob povinných (§ 4 odst. 2 zákona), kteří věc nabyli od státu, jenž získal oprávnění s věcí nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona. Odvolací soud tedy souhlasil se závěry soudu I. stupně, které učinil při hodnocení protiprávního zvýhodnění žalovaných v souvislosti s odkoupením předmětného rodinného domku a rozporu s tehdy platnými právními předpisy pokud jde o stanovení jeho kupní ceny.

Odvolací soud – ve shodě se soudem první instance – dospěl k názoru, že pokud by v řízení nevyvstala potřeba zabývat se otázkou, zda přestavbou rodinného domu došlo ke změně původního stavebně technického charakteru stavby ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, byly by v souzené věci splněny předpoklady pro uzavření dohody o vydání věci ve smyslu citovaného restitučního zákona. Není pochyb o tom, že předmětný rodinný domek prošel rozsáhlou stavební změnou. Odvolací soud rozšířil řízení doplňkem znaleckého posudku a výslechem znalce Doc. Ing. A. B., CSc. Bylo potvrzeno, že dům je dispozičně přestavěn, oproti původnímu obestavěnému prostoru je o 25,78 % větší, provedená přístavba je půdorysně větší, výškově vyšší o jedno podlaží a o schodišťový prostor až na střechu s přístřeškem a má dva nové balkóny. Tyto změny našly vyjádření i ve stanovení podílu změn u konstrukcí prvků dlouhodobé životnosti, jež znalec vyjádřil v procentech jak ve vztahu k původní velikosti stavby, tak i současnému stavu. Při součtu konstrukcí nových na místě starých a nových (varianta znaleckého posudku B+C), ať již ve vztahu k původní či současné velikosti stavby, v součtu všech převyšují v obou případech 50 %, přičemž není sporu, že schodiště jako jeden z nosných prvků stavby bylo obměněno zcela, tedy ze 100 % ve vztahu k původní a ze 150 % ve vztahu k současné velikosti objektu. Stavba po zásadní přestavbě nemusí sloužit jinému účelu. Může plnit shodný účel ovšem na odlišné kvalitativní úrovni. Z uvedených důvodů potvrdil odvolací soud závěr prvoinstančního soudu o zásadní přestavbě předmětného domu, který proto nemůže být vydán. Za správný byl uznán i závěr nalézacího soudu, jehož výrazem je vyhovující výrok napadeného rozsudku. Jestliže žalovaným bylo zřízeno právo užívání pozemku v souvislosti s nabytím vlastnického práva k rodinnému domu, který získali na základě protiprávního zvýhodnění a v rozporu s tehdy platnými předpisy, potom vydáním pozemku žalobci v daném případě nemůže dojít ke vzniku křivdy na straně žalovaných.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud považoval zejména otázku, zda stavba rodinného domku v daném případě zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebně technický charakter, za otázku zásadního právního významu, připustil proti svému rozhodnutí možnost podat dovolání.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze podaly dovolání obě strany sporu. Žalovaní napadli výrok o uložení povinnosti uzavřít s žalobcem dohodu o vydání zastavěné plochy a zahrady. Uvádějí, že odvolací soud nepřihlédl a s potřebnou pečlivostí objektivně nezhodnotil jejich námitky proti rozhodnutí soudu prvního stupně stran údajného protiprávního zvýhodnění či rozporu s právními předpisy při nabývání předmětných nemovitostí. K porušení obecně závazných právních předpisů nedošlo a žalovaní nebyli ani nijak zvýhodněni, protože jejich vlastnické právo bylo založeno smlouvou právoplatně uzavřenou za obvyklých podmínek.

Žalobce naproti tomu dovoláním napadl rozsudek městského soudu v části potvrzující zamítnutí uzavření dohody o vydání předmětného domu. Podle dovolatele soudy obou stupňů opomněly, že § 8 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. stanovuje pro nevydání věci dvě podmínky, které musí být splněny obě současně. Jedná se o provedení zásadní přestavby a dále musí dojít ke ztrátě stavebně technického charakteru stavby. V daném případě především nedošlo ke ztrátě stavebně technického charakteru stavby, neboť i po stavebních úpravách provedených žalovanými zůstal dům obytným domem určeným a využívaným k bydlení. V daném případě navíc není na místě ani závěr o zásadní přestavbě předmětného domu. Nové schodiště je součástí přístavby provedené žalovanými na stejném místě, kde hrubou stavbu obdobné přístavby zbudoval v minulosti žalobce, který původně hodlal přístavbu sám dokončit. Nebýt nového schodiště, neznamenala by žalovanými provedená přístavba zásadní přestavbu, neboť podle znaleckého posudku Doc. B. u ostatních prvků dlouhodobé životnosti nepřesáhla výměna ani s přístavbou 50 % a není tomu tak ani v průměru včetně schodiště. Podle dovolatele navíc nelze přístavbu bez dalšího posuzovat jako přestavbu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

Dovolací soud zjistil, že dovolání žalovaných bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, řádně zastoupenými advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.) a je na základě výroku odvolacího soudu přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. Jestliže však odvolací soud vyslovil přípustnost podle citovaného ustanovení, omezil tím důvody, pro které lze jeho rozhodnutí napadnout pouze pro důvod uvedený v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/, tedy pro případ, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaní však ve svém dovolání napadají zjištění soudu ohledně protiprávnosti či zvýhodnění při nabývání vlastnictví předmětu sporu, čímž napadají zjištěný skutkový stav. Ačkoliv to dovolatelé výslovně neuvádějí, důvodnost jejich podání lze podřadit ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., podle kterého lze podat dovolání pokud rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolání se tak neopírá o připuštěný důvod, neboť nenapadá právní posouzení, ale výsledek dokazování provedeného soudy obou stupňů.

Vzhledem k tomu nezbylo dovolacímu soudu - když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle § 237 odst. l o.s.ř - než toto dovolání zamítnout (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání žalobce bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.), je přípustné (§ 239 odst. 1 o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Dovolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§ 242 odst. l, 3 o.s.ř.), když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle § 237 odst. l o.s.ř.

Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že ani dovolání žalobce není důvodné.

Sporem rozhodující otázkou – jejíž posouzení žalobce dovoláním napadá – je, zda u stavby, která je předmětem uplatněného restitučního nároku, došlo k zásadní přestavbě ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. Pro úvahu o zásadní přestavbě (v jejímž důsledku došlo nebo mohlo dojít ke ztrátě původního stavebnětechnického charakteru stavby), je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Zásadně tedy musí dojít k obměně těch konstrukcí a prací, které nejenže stavbu jako celek charakterizují, ale od nichž životnost (původní) stavby přímo odvisí; půjde tedy zejména o změnu hlavních nosných konstrukcí (svislých i vodorovných), o výměnu konstrukce střechy a v některých případech též o podstatné zásahy do konstrukce schodiště (pokud schodiště tvoří součást nosného systému stavby). Ztráta původního stavebnětechnického charakteru však není pojem totožný se změnou podstaty. Není tudíž nutné, aby stavba po zásadní přestavbě vždy sloužila k jinému účelu: nikoli výjimečně bude výsledkem podstatných změn stavby stav, kdy stavba bude sice plnit shodný účel, ovšem na odlišné kvalitativní úrovni.

V předmětné věci odrážejí vyhotovené znalecké posudky rozsáhlost stavebních změn provedených na konfiskované nemovitosti. Jak u znaleckého posudku Ing. J. M. tak u znaleckého posudku Doc. Ing. A. B., DrSc. převyšuje podíl nových konstrukcí u základů, stropů i zdiva hranici 30 %. V doplněné variantě znaleckého posudku Doc. Ing. A. B., DrSc. je přesáhnut nadpoloviční podíl změn konstrukcí (v součtu nových a nových na místě starých) i u zdiva. Schodiště, které je podle doplňku znaleckého posudku Doc. Ing. A. B., DrSc. součástí nosného systému stavby, je shodně označeno jako zcela nové. Původní dřevěné schodiště s ocelovou schodnicí bylo zlikvidováno.

Pokud dovolatel upozorňuje na skutečnost, že přístavba provedená žalovanými je zbudována na stejném místě, kde hrubou stavbu obdobné přístavby, kterou hodlal - nebýt odnětí nemovitosti státem - dokončit sám, nelze této jeho námitce přiznat opodstatněnost. Citovaný restituční zákon vychází při posuzování stavu nemovitosti z faktického stavu, vůle žalobce je v tomto ohledu právně nevýznamná. Podle znaleckého posudku Ing. F. H. z 26. 1. 1979 nebyla navíc tato stavba, jejíž stupeň rozestavěnosti znalec odhadl na 18 %, kvalitně provedena. Ohledně rozdílu mezi přístavbou a přestavbou, odkazuje dovolací soud na judikovaný názor (rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cdo 95/92), podle kterého je pro oblast restituční legislativy pojem přestavba nutno vykládat šířeji jako změnu dokončené stavby, což je pojem který obsahuje i případy přístaveb či nástaveb.

Vzhledem k výše uvedenému shledal dovolací soud, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§ 243b odst. l o.s.ř.); nezbylo proto, než podle citovaného ustanovení rovněž dovolání žalobce zamítnout.

O nákladech této části dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. l o.s.ř., § l5l odst. l o.s.ř, § 150 o.s.ř. a § l42 odst. l o.s.ř. Za důvod zvláštního zřetele hodný podle § 150 o.s.ř. byla shledána skutečnost, že rozhodnutí záviselo na vyřešení právní otázky, jejíž řešení není dosud ustáleno.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 28. srpna 2001

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc.,v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru