Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 714/2008Usnesení NS ze dne 02.04.2008

EcliECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.714.2008.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 714/2008

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně T. I. spol. s r. o., zastoupené advokátkou proti žalovanému P. K., zastoupenému advokátem o 665.120,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 54 C 131/2003, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2007, č. j. 16 Co 238/2007-95, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Původní žalobkyně (B. K., správkyni konkursní podstaty úpadce P. I., a. s.) se domáhala po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 865.120,- Kč s příslušenstvím.

Obvodní soudu pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 16. 2. 2004, č.j. 54 C 131/2003-40, uložil žalovanému povinnost zaplatit původní žalobkyni částku 665.120,- Kč s příslušenstvím, ohledně další částky 200.000,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, řízení o úroku ve výši 217.004,- Kč a 10,5 % úroku z částky 200.000,- Kč od 28. 12. 1998 zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 7. 2004, č. j. 29 Co 301/2004-56, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 665.120,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.

V podání ze dne 10. 3. 2005 původní žalobkyně uvedla, že v rámci veřejné dražby uskutečněné dne 2. 12. 2004 pohledávku za žalovaným ve výši 865.120,- Kč vydražila žalobkyně. Toto podání rovněž obsahovalo návrh tehdejší žalobkyně, aby nabyvatelka pohledávky (žalobkyně) vstoupila do řízení na místo tehdejší žalobkyně.

K dovolání původní žalobkyně Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. 33 Odo 23/2005-69, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalobkyně podáním ze dne 1. 11. 2007 vyslovila souhlas s procesním nástupnictvím tak, že bude nadále v tomto řízení vystupovat na straně žalobce.

V mezidobí došlo i ke změně v osobě samotné správkyně konkursní podstaty úpadce, neboť rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2007, č. j. 1 Ko 495/2006-1858, byla této funkce zproštěna B. K. a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2007, sp. zn. 91 K 12/2001, následně ustanovena L. D.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 11. 2007, č. j. 16 Co 238/2007-95, rozhodl o návrhu tehdejší žalobkyně na procesní nástupnictví dle § 107a o.s.ř. tak, že na straně žalobce bude nadále jednáno s žalobkyní namísto původní žalobkyně. Rozhodl přitom na základě tvrzení tehdejší žalobkyně B. K., správkyně konkursní podstaty úpadce P. I., a. s., že v rámci dobrovolné dražby podle § 31 zákona č. 26/2000 Sb. převedla soubor pohledávek úpadce za jednotlivými dlužníky, včetně pohledávky za žalovaným ve výši 865.120,- Kč, na vydražitele – žalobkyni. Žalobkyně podáním ze dne 1. 11. 2007 vyslovila s procesním nástupnictvím souhlas. Odvolací soud s odkazem na § 107a odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. rozhodl pozitivně o procesním nástupnictví, neboť k uvedené skutečnosti zakládající převod práva z tehdejší žalobkyně na žalobkyni došlo, a to za odvolacího řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání. Nesouhlasí se změnou v osobě žalobce. Tvrdí, že pohledávka společnosti P. I., a. s. za ním neexistuje, neboť odvolacím soudem byla akceptována vznesená námitka promlčení a žalobní návrh byl pravomocně zamítnut. Namítá, že návrh na vstup nového účastníka byl podán až po právní moci zamítavého rozsudku odvolacího soudu a až následně byl zmíněný rozsudek dovolacím soudem zrušen. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., není důvodné.

Podle ustanovení § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

Podle ustanovení § 107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.

Při zjišťování, zda nastala žalobcem tvrzená právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, soud, rozhodující o záměně účastníků podle § 107a o. s. ř., zkoumá, zda k této skutečnosti opravdu došlo; nezabývá se však již otázkami, zda tu právo nebo povinnost ve skutečnosti byly nebo zda k přechodu práva nebo povinnosti opravdu došlo - tyto otázky se týkají již posouzení věci samé a jsou vyjádřeny až v rozhodnutí o věci samé (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. 28 Cdo 2096/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 1343, svazek 19, ročník 2003).

V posuzovaném případě tehdejší žalobkyně B. K., správkyně konkursní podstaty úpadce P. I., a. s., navrhla, dříve než odvolací soud o věci znovu rozhodl, aby žalobkyně vstoupila do tohoto řízení na její místo, s odůvodněním, že pohledávka za žalovaným ve výši 865.120,- Kč přešla na základě uskutečněné dobrovolné dražby dne 2. 12. 2004 (podle § 31 zákona č. 26/2000 Sb.) z majetku úpadce P. I., a. s., do vlastnictví žalobkyně (jako vydražitele), přičemž bylo doloženo, že tvrzená právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nastala. Otázka, zda uvedená pohledávka za žalovaným skutečně existovala, se týká již posouzení věci samé a bude vyjádřena až v rozhodnutí o věci samé; v rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. se jí soud nezabývá. Za situace, kdy zamítavý rozsudek odvolacího soudu byl dovolacím soudem zrušen, je okolnost, že návrh na procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. byl tehdejší žalobkyní podán po nabytí právní moci tohoto zrušeného rozsudku, nerozhodná.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska námitek uplatněných v dovolání správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl (§ 243b odst. 2, věta před středníkem o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, věty první, a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a straně žalující náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. dubna 2008

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru