Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 7/2002Usnesení NS ze dne 29.01.2002

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.7.2002.1
Dotčené předpisy

§ 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 7/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Bytového družstva N., zastoupeného advokátem, proti žalované A. M., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 69/99 ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 29. 10. 2001 pod sp. zn. 11 C 69/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2001, č.j. 19 Co 153/2001-71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 6 dne 12. 3. 1999 domáhal se žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit a žalobci předat byt blíže popsaný v žalobě.

Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 11. 2000, č.j. 11 C 69/99-54, žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že probíhá-li řízení o vyklizení bytu ještě v okamžiku, kdy doba trvání obnoveného nájemního vztahu plynula, je nutno žalobě přiznat účinky předvídané v zákonném ustanovení § 676 odst. 2 věta první o.z., tedy že byla podána včas. Okolnost, že šlo původně o žalobu předčasnou, má pouze procesní význam pro rozhodování o nákladech řízení. Uzavřel též, že vzhledem k tomu, že uplynutím sjednané doby nájmu dochází k automatickému ukončení nájemního vztahu, nelze v dané věci aplikovat ustanovení § 3 o.z. Neshledal ani podmínky pro přiznání bytové náhrady ve smyslu ustanovení § 712 o.z. Dále rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 23. 8. 2001.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 19. 10. 2001 dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237 a násl. o.s.ř. Nesouhlasila s právním názorem odvolacího soudu a s výkladem ustanovení § 676 odst. 2 o.z. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.

Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 12. 3. 1999, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.

Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).

V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. Žalovaná sice neměla se svým dovoláním úspěch, žalobci však v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly, když vyjádření k dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2002

JUDr. Josef Rakovský, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru