Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 647/2009Usnesení NS ze dne 18.11.2009

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.647.2009.1
Podána ústavní stížnost

II. ÚS 682/10 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Nykodým


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 647/2009

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. k. čs. f. P., o. s., proti žalovaným: 1) E. T., zastoupená advokátem, 2) M. č. P. 5, 3) P. f. ČR, 4) MUDr. H. P., 5) Ing. I. P., 6) MUDr. H. O., žalovaní 4, 5, 6 též zastoupeni advokátem, 7) ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 211/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2008, č.j. 19 Co 265/2008-76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Žalobce se určovací žalobou domáhal určení, že Česká republika je v rozsahu id. 1/16 spoluvlastníkem pozemku p. č. 1495 zapsaném na LV č. 844 k. ú. K.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. 2. 2008, č. j. 11 C 211/2007-63, žalobu zamítl a zastavil řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) – 4). Nepřipustil vstup ČR – Ú. pro z. s. ve v. m. do řízení jako dalšího účastníka. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1) – 4), 7) rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; žalovaným 5), 6) přiznal náhradu nákladů řízení proti žalobci.

Městský soud v Praze rozsudkem výše označeným k odvolání žalující strany potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci a ve výroku o nepřipuštění dalšího účastníka na straně žalované. Stejně jako soud prvního stupně přiznal k náhradě náklady řízení 5) a 6) žalovanému vůči žalobci, zatímco ve vztahu mezi žalobcem a 7) žalovaným rozhodl tak, že nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Na straně žalující nebyla podle odvolacího soudu splněna preventivní funkce určovací žaloby a tedy nebyl dán ani naléhavý právní zájem na žalobě podle § 80 písm. c/ o. s. ř.

Proti rozsudku odvolacího soudu (s napadením v celém rozsahu) podal žalobce dovolání v němž – aniž by odděleně vymezil otázku zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř. – brojil proti závěrům odvolací instance o nedostatku naléhavého právního zájmu na určovací žalobě. Podle obsahu dovolání požadoval, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Zbylí žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud předesílá, že – ve shodě se záhlavím rozsudku dovolacího soudu, který přezkoumává – ponechal i z ilustrativních důvodů v záhlaví svého rozsudku okruh žalovaných takový, jaký byl před soudem prvního stupně. Účastníky dovolacího řízení jsou však žalovaní 5), 6), 7).

Též se předesílá, že návrh žalobce na přistoupení příslušné státní instituce (viz druhý odstavec shora) je konzumován tím, že odvolací soud ji akceptoval v zástupčí roli v řízení jako žalovaného 7) (viz závěr rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud zjistil, že žalobce podal dovolání prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním včas (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Podanému dovolání lze přiřadit dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. (tvrzené nesprávné právní posouzení věci), nejprve však musela být – vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí – posouzena přípustnost dovolání (zde § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., tedy případný zásadní právní význam napadeného rozsudku).

Dovolání však není přípustné.

V řízení byly rozhodné tyto skutečnosti, včetně relevantních právních aspektů:

žalobce nabyl vlastnictví k id. 15/16 předmětného pozemku smlouvou od státu ze dne 20. 12. 1982;

zbylá 1/16 mu byla svěřena od roku 1979 do trvalého užívání;

ač existuje rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu o existenci výluky z eventuální restituce podle § 11 odst. 1 písm. e/ zákona o půdě (na pozemcích vyňatých ze ZPF zřízeno sportovní zařízení), byla uzavřena a do katastru zapsána restituční dohoda, podle níž M. č. P. 5 vydává žalované 1) podíl 1/32 pozemku; dohoda byla stvrzena rozhodnutím pozemkové úřadu ze dne 8. 1. 1999;

na základě následných převodů se stali vlastníky pozemkového podílu – nyní v rozsahu 1/16 – žalovaní 5), 6).

Celý výsledek řízení, včetně posouzení otázky naléhavého právního zájmu na žalobě, tedy závisí na posouzení předběžné otázky o (ne)platnosti restituční dohody mezi původním žalovaným 2) a dříve žalovanou 1), tedy dohody ze dne 23. 7. 1997 s následným již zmíněným schválením pozemkového úřadu z roku 1999.

K právní relevanci takového závěru soudu však bylo nezbytné, aby byly účastníky řízení ty osoby, jež na předmětných právních úkonech bezprostředně participovaly, tedy žalovaní 1) – 3). Okruh účastníků je musí zahrnovat – srov. nepřímo rozsudek NS sp. zn. Cdon 1690/97 (Právní rozhledy č. 9/1999, str. 489) a další. Je nutné vycházet z toho, že výrok pravomocného rozsudku je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o. s. ř.). Vůči zmíněným účastníkům však došlo, a to na základě pravomocného procesního úkonu žalobce (zpětvzetí žaloby), k zastavení řízení.

Dovolací soud není toho názoru, že soud prvního stupně či soud odvolací nesplnily svou poučovací povinnost podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Hmotněprávní aspekt věci, spočívající v posouzení (ne)platnosti restituční dohody, nebyl nijak nový – byl přítomen v žalobních tvrzeních od samého počátku řízení.

Bez nyní soudem náležitě deklarované neplatnosti restituční dohody však postrádala žaloba vůči zbylým žalovaným hmotněprávní opodstatnění. Z tohoto pohledu pak nelze než přisvědčit podstatné části právního posouzení věci odvolacím soudem, na něž se současně odkazuje.

Odvolací soud tedy rozhodl v souladu s hmotným právem, věc nevykazovala jakýkoli judikatorní přesah a nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání pro tvrzený zásadní právní význam napadeného rozsudku (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3

o. s. ř.). Dovolání bylo proto odmítnuto v celém rozsahu (§ 243b odst. 5 věty první,

§ 218 písm. c/ o. s. ř.).

Úspěšným protistranám nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 18. listopadu 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru