Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 642/2004Rozsudek NS ze dne 22.04.2004

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.642.2004.1
Dotčené předpisy

§ 10 odst. 3 předpisu č. 403/1990 Sb.

§ 19a odst. 3 předpisu č. 403/1990 Sb.

§ 100 odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb.

§ 101 odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 642/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, proti žalovanému V. K., zastoupenému advokátem, o 584.002,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 C 123/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.4.2003, č. j. 11 Co 98/2003-58, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou, podanou dne 19.6.2000 u Okresního soudu ve Frýdku - Místku, domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 584.002,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ode dne 1.7.1998 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Tvrdila, že na základě zákona č. 403/1990 Sb. byla dne 21.10.1991 uzavřena dohoda o vydání věci mezi podnikem B. h. a r. s.p. a V. K., na základě které byl žalovanému vydán dům č.p. 139 s parcelou č. 213 v k.ú. F. Podle žalobkyně v článku IV. předmětné dohody bylo výslovně uvedeno, že vydané nemovitosti byly zhodnoceny a míra zhodnocení bude stanovena znaleckým posudkem. Žalobkyně dopisem ze dne 17.4.1998 oznámila ve smyslu § 10 odst. 3 a § 19 písm. a) odst. 3 citovaného zákona výši podstatného zhodnocení stavby, které bylo stanoveno částkou 584.002 a vyzvala žalovaného ve smyslu § 563 o.z. k zaplacení této částky, a to ve lhůtě do 30.6.1998.

Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 26.2.2001, č.j. 19 C 147/2000-4a v odstavci I. vyslovil svou místní nepříslušnost. Současně v odstavci II. rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení věc bude postoupena Okresnímu soudu v Ostravě, jakožto soudu místně příslušnému.

Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 20.6.2002, č.j. 36 C 123/2001, žalobu zamítl. Po skutkové stránce vyšel ze zjištění, že na základě dohody o vydání věci ze dne 21.10.1991 ( článek IV. ) bylo mezi účastníky ujednáno, že vydávaná nemovitost byla zhodnocena přístavbou a přestavbou podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb., přičemž míra zhodnocení byla stanovena znaleckým posudkem vypracovaným Ing. V. Š. v roce 1993, podle objednatele Ministerstva pro správu národního majetku a privatizaci. Vzal za prokázáno, že výše uvedená smlouva byla registrovaná Státním notářstvím ve Frýdku – Místku dne 8.11.1991 pod č.j. RE 302/91. Rovněž zjistil, že žalobkyně dne 17.4.1998 vyzvala žalovaného k zaplacení částky 584.002,- Kč, představující podstatné zhodnocení, a to nejpozději do 30.6.1998. Dále dovodil, že pokud nebylo zjištěno, že by žalovaný ke dni podání žaloby o této výzvě nevěděl, doručení výzvy ze dne 17.4.1998 do dispozice žalovaného je nutno považovat za prokázanou. Věc posoudil podle § 563 o.z. s tím, že není-li doba splatnosti dohodnuta, stanovena žádným právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Zaujal názor, že první objektivní možnost vykonání práva je dána okamžikem, kdy věřitel mohl nejdříve o splnění požádat, tj. dnem, který následuje po vzniku právního vztahu a nikoli až den, kdy došlo ke splatnosti dluhu. V této souvislosti odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – R 28/84. Vyslovil, že minimálně od roku 1993, kdy byl znalecký posudek vypracován, mohla žalobkyně požadovat splnění dluhu. Dospěl k závěru, že právo žalobkyně bylo promlčeno, a to v obecné tříleté promlčecí lhůtě, s přihlédnutím k objektivním okolnostem v dané věci, když právo mohla žalobkyně uplatnit v tříleté obecné promlčecí lhůtě ode dne, kdy se dozvěděla o výši podstatného zhodnocení stavby v částce 584.002,- Kč podle znaleckého posudku Ing. V. Š.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18.4.2003, č.j. 11 Co 98/2003-58, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl. Vyšel ze skutkových zjištění soudu, neztotožnil se však s jeho právním posouzením. Dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně není promlčena. Podle odvolacího soudu v dané věci nelze aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, č. 28, neboť se zjevně jedná o kvalitativně jinou situaci. Na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal názor, že pro počátek běhu promlčecí doby není rozhodné, kdy se příslušné ministerstvo seznámilo s výší částky, o kterou byla stavba zhodnocena. Konstatoval, že pro počátek běhu tříleté lhůty ve smyslu § 101 o.z. je podstatný den, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé, tedy den, kdy nastala splatnost zhodnocení. Dospěl k závěru, že žalovaný byl povinen splnit dluh prvního dne poté, co byl o splnění požádán, tedy ode dne doručení výzvy. Pokud žalobkyně požádala o zaplacení zhodnocení vydané nemovitosti dopisem ze dne 17.4.1998 a žaloba u soudu byla podána dne 19.6.2000, nemůže se jednat o nárok promlčený.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítal, že byla nesprávně posouzena otázka počátku běhu promlčecí doby a promlčení nároku žalobkyně. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že pro počátek běhu promlčecí lhůty není rozhodné, kdy se příslušné ministerstvo seznámilo s výši částky, kterou byla stavba zhodnocena. Konstatoval, že je třeba rozlišovat dvě samostatně promlčitelná práva majetkové povahy, tedy právo učinit výzvu podle § 10 odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb. ke splnění povinnosti a druhým právem je právo poté, co na základě této výzvy stanoví splatnost dluhu domáhat se zaplacení žalované částky. Podle dovolatele nárok učinit - stanovit výši částky za zhodnocení a určit lhůtu pro zaplacení této částky bylo promlčeno. Poukazoval na skutečnost, že neobsahuje-li zákon č. 403/1990 Sb. zvláštní úpravu, tak je nutno vycházet z obecné úpravy o promlčení v občanském zákoníku a jednotlivá majetková práva rozlišovat. Navrhl proto zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

Zjistil dále, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( § 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř. ). Přípustnost dovolání v této věci vyplývá z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přezkoumal proto dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou věc podle nesprávného právního předpisu nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, text na str. 13/45).

O takový případ v této věci nejde.

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení především o posouzení, zda odvolací soud aplikoval správně v úvahu přicházející ustanovení § 10 odst. 3, §19a odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb. a § 101 o.z. a zda tato ustanovení rovněž správně vyložil.

Podle § 10 odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb. jde-li o stavbu, která byla podstatně zhodnocena tak, že její kupní cena určená ke dni uzavření dohody a stanovena postupem uvedeným v § 19a převyšuje náhradu podle § 14 odst. 1, je na vůli oprávněné osoby, zda se rozhodne pro tuto náhradu, nebo zda vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti a uhradí příslušnému ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci rozdíl mezi takto stanovenou cenou a náhradou podle § 14 odst. 1. Povinná osoba je povinna vydat věc do 30 dnů po oznámení výše jejího zhodnocení příslušným ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci v případě, že se oprávněná osoba rozhodne pro její vydání.

Podle § 19a odst. 3 zákona č. 403/1990 Sb. ve lhůtě uvedené v odstavci 1 může oprávněná osoba vyzvat příslušné ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci k poskytnutí náhrady podle § 14 nebo vydání kupní ceny podle § 15, popřípadě k doplacení rozdílu podle § 16.

Restituční zákon je svou povahou předpisem občanskoprávním a poměr mezi ním a občanským zákoníkem je poměrem zákona zvláštního k zákonu obecnému. Protože restituční zákon nemá vlastní ustanovení obecně pojednávající o promlčecích dobách (o započetí jejich běhu či jejich ukončení), je třeba řešit otázku započetí běhu promlčecí doby a její délky výkladem příslušných ustanovení o.z. s přihlédnutím k právní teorii.

Podle § 100 odst. 1 o.z. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až § 110 o.z.). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá - li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101 o.z., pokud není v dalších ustanovení uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Pro správné posouzení otázky promlčení práva nelze vystačit pouze se stanovením délky promlčecí doby, nýbrž je nutné správně stanovit i počátek jejího běhu. Ten upravuje občanský zákoník zvlášť pro jednotlivá práva (a to pro každé z nich rozdílně) výslovně vyjmenovaná v ustanovení § 102 a násl. a obecně pro všechny další případy v ustanovení § 101. Jelikož v daném případě nejde o některé z výslovně vyjmenovaných práv upravených v ustanovení § 102 a násl. o.z. (jde o úhradu zhodnocení domu vydaného podle restitučního zákona /§ 10 odst. 3 restitučního zákona/), je promlčecí doba tříletá a běh této obecné promlčecí doby podle § 101 o.z. započal dnem, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Tímto dnem je v daném případě den, kdy nastala splatnost zhodnocení, tj. den, kdy měl žalovaný poprvé splnit dluh. Protože doba splnění nebyla dohodnuta a ani stanovena právním předpisem či určena v rozhodnutí a žalovaný byl dopisem ze dne 17.4.1998 vyzván k úhradě zhodnocení nejpozději do 30.6.1998, byl ve smyslu § 563 o.z. povinen dluh splnit prvního dne poté, co byl o plnění žalobkyní požádán. Jestliže soudy obou stupňů považovaly doručení výzvy za prokázané a žaloba u soudu byla podána dne 19.6.2000, nelze nárok považovat za promlčený ve smyslu ustanovení § 100 odst. 1, ve spojení s § 101 o.z., neboť od doručení uvedeného dopisu k rukám žalovaného do podání žaloby u soudu tříletá promlčecí doba neuplynula.

Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že žalovanému počala běžet tříletá promlčecí lhůta ode dne doruční výzvy, je nutno právní posouzení věci, jež v dané věci uplatnil, považovat za správné. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1981, sp. zn. 3 Cz 99/81, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1984, č. 28, je nepřípadný.

Na základě výše uvedeného se dovolací soud ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalovaného zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobkyni v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2004

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru