Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 569/2014Usnesení NS ze dne 15.07.2014

HeslaBezdůvodné obohacení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.569.2014.1
Dotčené předpisy

§ 457 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 3193/14 ze dne 13.01.2015 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 569/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování Územní pracoviště Brno, se sídlem v Brně, Příkop 11, proti žalovanému Technologickému Parku Brno, a.s., IČ: 48532215, se sídlem v Brně, Technická 15, zastoupenému Ing. Mgr. Milanem Chládkem, advokátem se sídlem v Brně, Minoritská 10, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované statutárního města Brno, IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, o zaplacení 255.705,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 231 C 75/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2013, č.j. 21 Co 111/2012-139, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. listopadu 2013, č.j. 21 Co 111/2013-148, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně napadla dovoláním shora označený rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. září 2011, č. j. 231 C 75/2010-100, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 255.705,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení.

Rozhodnutí odvolacího soudu se zakládá na závěru, dovolatelkou zpochybňovaném, že v dané věci – v níž žalobkyně uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání označených pozemků ve vlastnictví státu – není žalovaná pasivně legitimována. Žalovaná předmětné pozemky užívala na základě nájemní smlouvy, uzavřené dne 5. 8. 1993 s městem Brno (vedlejším účastníkem) jako pronajímatelem, jenž pozemky držel na základě směnné smlouvy uzavřené dne 10. 5. 1993 s Pozemkovým fondem České republiky; tyto smlouvy byly později označeny za neplatné. V případě plnění poskytnutého stranami na základě neplatné smlouvy – uzavírá odvolací soud – je aktivní a pasivní věcná legitimace k vydání bezdůvodného obohacení dána toliko na straně účastníků této smlouvy (§ 451 odst. 2 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“).

Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.

Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu – jde-li o dovolatelkou označenou právní otázku, na jejímž řešení rozhodnutí ve věci závisí – je totiž v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit (k hlediskům přípustnosti dovolání srov. § 237 o. s. ř.).

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 25 Cdo 264/2004, uveřejněný pod č. 31/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek ze dne 20. dubna, sp. zn. 33 Odo 369/2004; nebo rozsudek ze dne 5. května 2005, sp. zn. 33 Odo 351/2004 – dostupné na www.nsoud.cz) „právní předpis rozlišuje mezi skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení plnění bez právního důvodu a skutkovou podstatnou plnění z neplatného právního úkonu, jež jsou definovány v ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. Důsledkem plnění z neplatné smlouvy je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, čeho plněním ze smlouvy nabyli, jak výslovně stanoví ustanovení § 457 obč. zák.; z něj současně vyplývá, že spočívá-li bezdůvodné obohacení v plnění na základě neplatné smlouvy, jsou ve vzájemném vztahu pouze její účastníci; to platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Věcná legitimace (ať už aktivní či pasivní) je tedy dána pouze na straně účastníků smlouvy“. Citovaný závěr dovolacího soudu obstál i v rovině ústavněprávní (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. října 2007, sp. zn. I. ÚS 383/05, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, sv. 47, č. 156).

Závěr odvolacího soudu, že vzájemnou restituční povinnost (jde-li o vrácení plnění poskytnutých na základě neplatné nájemní smlouvy) mají v dané věci vedlejší účastník a žalovaná coby strany smlouvy (§ 451 odst. 2, § 457 obč. zák.) a že ve vztahu s žalobkyní (vlastnicí pozemků) je vedlejší účastník coby držitel pozemků (které uchopil na základě směnné smlouvy uzavřené s Pozemkovým fondem ČR a následně je přenechal do užívání třetí sobě), se tedy ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu nepříčí. Přesvědčivé důvody pro jiné posouzení této dovolacím soudem vyřešené otázky (jejíž řešení přijal i Ústavní soud) Nejvyšší soud nenachází.

O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované ani vedlejšímu účastníkovi, kteří by na jejich náhradu jinak měli zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2014

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru