Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 560/2001Rozsudek NS ze dne 31.05.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.560.2001.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 560/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného CSc., o dovolání Bytového podniku P., s.p. v likvidaci, zast. advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 13.května 1999 sp.zn. 55 Co 192/99 ( v právní věci žalobce V. K., zast. advokátem proti žalovanému Bytovému podniku P., s.p. v likvidaci, zast. advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 21 C 157/92), takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Odůvodnění:

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4.listopadu 1998 pod č.j. 21 C 157/92-155, jímž bylo podané žalobě jen zčásti vyhověno, podali oba účastníci řízení odvolání.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. května 1999 pod č .j. 55 Co 192/99-183 vyhověl pouze odvolání žalobce, když výrokem nahražujícím projev vůle rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobci ideální polovinu (1/2) domu č. p. 89 se stavební parcelou č. parc. 47 v kat. území S. M. a dále též dům č.p. 496 se stavební parcelou č. parc. 505 v témže katastrálním území, se všemi součástmi a příslušenstvím. Pokud již rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o nahražení projevu vůle týkající se dohody o druhé polovici domu č.p. 89 se stavební parcelou č. parc. 47 v kat. území S. M., odvolací soud pouze přeformuloval výrok obvodního soudu, aby se stal součástí celkového výroku o nahražení projevu vůle, obsahujícího povinnost žalovaného vydat žalobci jak v celosti dům č.p. 89 se stavební parcelou č. parc. 47, tak i dům č.p. 496 se stavební parcelou č. parc. 505 v kat. území S. M., umožňujícího též vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí u Kat. úřadu P. Dále odvolací soud zrušil výrok o zastavení řízení o vložení vlastnického práva, ve výroku o nákladech řízení napadený rozsudek obvodního soudu tak změnil, že žalovaného uznal povinným zaplatit na nákladech řízení žalobci 4.015 Kč a též zaplatit náklady odvolacího řízení v částce 1.475 Kč do 3 dnů; dále uznal žalovaného povinným zaplatit na soudním poplatku 1.000 Kč Čs. státu.

Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný a to pouze v tom výroku, pokud byl odvolacím soudem rozsudek soudu prvního stupně změněn, t.j. pokud bylo vyhověno žalobě ohledně další ( druhé) ideální polovice domu č.p. 89 se stavební parcelou č. parc. 47 a pokud bylo vyhověno žalobě ohledně domu č.p. 496 se stavební parcelou č. parc. 505, vše v kat. území S. M.

Dovolatel namítal nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Poukazoval na velmi podrobné dokazování provedené soudem prvního stupně na základě něhož tento soud dospěl k závěru, že všechny podmínky stanovené dekretem prezidenta republiky č. 108/1945 byly splněny. Podle názoru dovolatele nesprávné právní posouzení věci spočívá v aplikaci § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., ačkoliv jeho předpoklady podle výsledků dokazování nebyly splněny. Dovolatel též namítl, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno včas a že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že když byl žalobce vyzván, aby odvolání doplnil, učinil tak až po uplynutí soudem stanovené lhůty.

Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. ) dále jen o.s.ř.).

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem ( § 240 odst. 1 o.s.ř., § 241 odst. 1 o.s.ř. ), je přípustné ( § 239 odst. 1 o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání ( § 242 odst. 1,3 o.s.ř. ), když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle § 237 odst. 1 o.s.ř.

Dovolací soud se především zabýval námitkou žalovaného, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo podáno včas. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že stejnopis písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně byl žalobci doručen dne 5.1.1999 k rukám jeho právního zástupce, odvolání - i když jeho obsah byl později doplňován - bylo svěřeno poště k přepravě dne 19.1.1999. Odvolání, jímž odvolatel výslovně navrhl změnu rozsudku soudu prvního stupně v té části, pokud nebylo žalobě vyhověno ohledně nemovitostí, specifikovaných ve spise, jejichž vydání bylo předmětem řízení bylo tedy podáno včas. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že odvolatel sice své odvolání doplnil až po soudem stanovené lhůtě, nicméně stalo se tak ještě v průběhu odvolacího řízení, takže na prvním odvolacím jednání, které se konalo dne 11. května 1999 již bylo jednáno o podání ( odvolání) v jeho doplněné formě. Nedošlo tedy k procesní vadě, která by byla odvolacímu soudu bránila v projednávání věci, nebo která by ho byla nutila k přijetí zvláštních procesních opatření.

Dovolací soud dále dospěl k závěru, že ani po věcné stránce není dovolání důvodné.

Odvolací soud - dříve než zaujal stanovisko k věci samé - provedl dokazování opětovným konstatováním obsahu dokumentů, které se týkají postupu při konfiskaci předmětných nemovitostí. Na základě takto provedeného dokazování zaujal odvolací soud právní názor ke vztahu mezi ustanoveními § 6 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb. a ustanoveními dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. zejména k ustanovení § 1 odst. 1, 2 a 3 tohoto dekretu. Odvolací soud správně, plně ve shodě se závěry publikovanými v rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněném pod č. R 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ve shodě s nálezem Ústavního soudu pod sp.zn. I ÚS 23/97, uveřejněném pod č. 24 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 10, ročník 1998 - I díl ( v části obsahující nálezy) kvalifikoval konfiskaci majetku právních předchůdců žalobce jako zneužití dekretu č. 108/1945 Sb. v zájmu totalitního režimu. To je zejména patrné ze skutečnosti, že rozhodnutí Zemského národního výboru v P. o tom, že podmínky pro konfiskaci jsou dány, předcházela dne 17.12.1948 důvěrná porada konaná na ministerstvu vnitra, které se zúčastnili zástupci ministerstva vnitra, ministerstva spravedlnosti, ministerstva financí a národní správce majetku K., kde když bylo konstatováno, že trestní řízení proti K. vedené pro zpronevěru a pro daňové přestupky ještě není skončeno, bylo přijato usnesení, že Zemský národní výbor provede konfiskační řízení. Nejen z této skutečnosti, ale i z dalších, na které ve svém odůvodnění poukázal odvolací soud, plyne, že majetková křivda, která postihla právní předchůdce žalobce, byla důsledkem politické perzekuce ( srov. ustanovení § 2 odst. 1 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb.).

Dovolací soud v tomto směru dále poukazuje na přesvědčivé a zcela správné závěry odvolacího soudu. Když i ostatní předpoklady podle zákona č. 87/1991 Sb. byly splněny, správně odvolací soud vyhověl žalobě i ohledně těch nemovitostí ( nebo podílu na nich), kde žaloba byla soudem prvního stupně zamítnuta.

Z těchto důvodu shledal dovolací soud, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné ( § 243b odst. 1 o.s.ř. ); nezbylo proto, než podle citovaného ustanovení dovolání žalovaného zamítnout.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a dále též za použití § 142 odst. 1 o.s.ř., § 150 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. Důvody zvláštního zřetele hodné podle § 150 o.s.ř. byly shledány v tom, že rozhodnutí záviselo na výkladu ustanovení dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. ve vztahu k ustanovením zákona č. 87/1991 Sb., kde na základě již citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i nálezu Ústavního soudu a dalších na věc navazujících nálezů tohoto soudu byla změněna předchozí soudní praxe, odmítající možnost restituce podle zákona č. 87/1991 Sb. v případech, kde k převzetí vlastnictví státem došlo konfiskací podle dekretu č. 108/1945 Sb.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 31. květen 2001

JUDr. Oldřich Jehlič ka , CSc., v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru