Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 534/2003Usnesení NS ze dne 28.04.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.534.2003.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 534/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně Obce B., zast. advokátkou, proti žalované Obci K., zast. advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 225/2000, k dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.9.2002, čj. 25 Co 303/2002-190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.575,- Kč, k rukám její právní zástupkyně JUDr. Z. Č., do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.9.2002, čj. 25 Co 303/2002-190 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 14.12.2001, čj. 14 C 225/2000-163, jímž tento soud určil, že „vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 001 pro katastrální území H., vedených ve zjednodušené evidenci jako parcely původního pozemkového katastru – jiné kat. území B., tj. pozemky čísla parcelní 107 díl jedna a díl dva, 119, 157/2 díl jedna a díl dva, 157/3, 163, 165, 168, 173, 183, 184, 194, 211 a pozemků zapsaných na témže listu vlastnictví dle stavu katastrů nemovitostí, a to st. 75, st. 58/2, st. 76, 68/1, 136, 137, 157/1, 157/2, 157/3, 157/7, 157/8, 157/9, 157/10, 161/2, 161/7, 162/1, 163/1, 163/2, 164/3, 167, 168, 174, 175, 177, 178, 180, 181, 182/1, 182/2, 182/3, 182/4, 182/5, 182/6, 194/1, 194/2, 194/3, 203, 187, 331/1, 504/3, 512/5, 512/6, 512/7, 512/14, 512/16, 517, 107/4 a 126/3 v k.ú. H., je žalobkyně“ (dále jen „předmětné pozemky“). Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že z výpisu z pozemkové knihy, knihovní vložky č. 33, 305, 325, 340, z výpisu z katastru nemovitostí, ze srovnávacího sestavení parcel a z jejich identifikace bylo zjištěno, že ke dni 31.12.1949 byly předmětné pozemky ve vlastnictví obce B. Usnesením plenárního zasedání ONV v P. ze dne 29.9.1971 byla sloučena obec K. a B. do obce K., a to k 27.11.1971. Dalším usnesením ze dne 12.12.1984 se ke dni 1.1.1985 sloučila obec K. s obcí Z. do obce Z. Poté usnesením plenárního zasedání ONV P. ze dne 21.5.1990 byla z obce Z. vyloučena obec K. jako samostatná obec, a to ke dni 1.7.1990. Stejný orgán poté usnesením ze dne 24.9.1990 vyčlenil k témuž dni z obce K., z jejích částí B. a S., samostatnou obec B.

Odvolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že v jeden okamžik, a to k 24.11.1990, vznikla obec B. a zároveň se stala právním nástupcem Místního národního výboru K. Pokud tedy měl Místní národní výbor K. právo hospodaření k pozemkům, které přešly do území obce B. před integrací, pak toto právo hospodaření přešlo na obec B.

Podle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. by se obec B. stala vlastnicí těch věcí, k nimž by jí příslušelo (po jejich přechodu) právo hospodaření, pokud by s nimi ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb. hospodařila, což v řízení žalobkyně netvrdila a tato skutečnost nebyla ani prokázána.

Odvolací soud proto s ohledem na ust. § 2 odst. 1 písm. a) zák. č. 172/1991 Sb. a proto, že původní obec B. byla ke dni 31.12.1949 vlastnicí sporných pozemků a žalobkyně je jediným právním nástupcem této původní obce, uzavřel, že na žalobkyni vlastnické právo ke sporným nemovitostem přešlo a rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Dovoláním ze dne 19.12.2002 napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.].

V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že sporné nemovitosti byly ke dni 23.11.1990 ve vlastnictví státu a MNV K. k nim příslušelo právo hospodaření, jehož práva a závazky poté přešly na obec K., která s nimi ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb. hospodařila, a proto splňuje podmínky pro přechod sporných nemovitostí dle § 1 uvedeného zákona.

Dovolatelka se dále domnívá, že splňuje podmínky stanovené v § 2 zák. č. 172/1991 Sb., neboť je právní nástupkyní původní obce B., neboť obec K., stejně jako MNV K., existovala v rozhodném období pro posouzení podmínek pro přechod věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí dle zák. č. 172/1991 Sb., zatímco obec B. v tomto rozhodném období neexistovala.

Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a zároveň zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se v podání ze dne 5.2.2003 vyjádřila žalobkyně. V obsáhlém vyjádření žalobkyně zejména uvedla, že nesouhlasí s názorem žalované, že ke dni 23.11.1990 příslušelo právo hospodaření s předmětnými pozemky MNV K., jehož práva a závazky přešly na obec K., která s nimi hospodařila ke dni účinnosti zák. č. 172/1991 Sb. a tím splnila podmínky stanovené v § 1 uvedeného zákona a zároveň též splnila i podmínky pro přechod uvedených pozemků dle ust. § 2 zák. č. 172/1991 Sb., neboť byla právním nástupcem původní obce B.

Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná v průběhu řízení nedoložila, že s předmětnými pozemky hospodařila po 23.11.1990 způsobem obdobným právu hospodaření, nebo že by k těmto pozemkům příslušelo ke dni 23.11.1990 MNV K. právo hospodaření, proto se nemohla stát vlastnicí sporných pozemků dle ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb.

Žalobkyně v řízení doložila, že byla vlastnicí předmětných pozemků ke dni 31.12.1949 a je jediným právním nástupcem původní obce B., a proto na ni přešlo vlastnické právo dle ust. § 2 zák. č. 172/1991 Sb.

S ohledem na uvedené žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako bezdůvodné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. § 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř. a konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem, kterým bylo dovolání sepsáno.

Dále se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., jak to uvedla dovolatelka v dovolání.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné tehdy, jestliže jím bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Přípustnost dovolání se podle uvedených ustanovení odvíjí od zásadního významu rozsudku po právní stránce, tedy dovolacím důvodem může být jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a nelze proto vytýkat např. nesprávnosti skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).

V posuzovaném případě dovolatelka nejprve zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že právním nástupcem MNV K. je obec B., na niž přešlo i právo hospodaření ke sporným pozemkům; dovolatelka se domnívá, že práva a závazky z MNV K. přešly na obec K. a tím splnila podmínky ust. § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb. Z toho je zřejmé, že tato námitka nesprávnosti právního posouzení spočívá především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění ohledně toho, na který subjekt přešla práva a závazky z MNV K. a teprve poté na jeho právní posouzení, tj. zda byly splněny předpoklady stanovené pro přechod vlastnictví dle ust. § 1 zák. č. 172/1991 Sb. Dovolací soud nemůže v dovolacím řízení skutkový základ sporu měnit a na tvrzeném odlišném skutkovém základu věci nelze v této otázce dovodit přípustnost dovolání dle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Pokud dovolatelka dále namítá, že splňuje podmínky pro přechod vlastnictví sporných pozemků i podle ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., je opět především věcí skutkových zjištění, zda dovolatelka (obec K.) je právním nástupcem původní obce B. (žalobkyně) či nikoliv a poté právního posouzení tohoto zjištěného skutkového stavu věci. Ani tato otázka uplatněná v dovolání nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání není podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, a proto je podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, 1. věty o.s.ř. v návaznosti na ust. § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobkyni byly přiznány náklady dovolacího řízení v částce 2.575,- Kč (§ 2 odst. 1, § 5 písm. b) ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 a § 18 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2004

JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru