Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 4542/2011Usnesení NS ze dne 17.07.2012

HeslaPřípustnost dovolání
Zastoupení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4542.2011.1
Dotčené předpisy

§ 241b odst. 2 o. s. ř.

§ 218 písm. c) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 4542/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce B. V., bytem v Č., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 50.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 146/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2011, č. j. 15 Co 542/2010-51, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Podle § 243c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21. 7. 2010, č. j. 12 C 146/2008-26, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 50.000,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2011, č. j. 15 Co 542/2010-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost ani důvodnost blíže nespecifikoval.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila (nebylo jí doručováno).

Žalobce ve svém dovolání toliko požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, přičemž tato žádost byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 6. 2011, č. j. 12 C 146/2008-54, zamítnuta. Následně byl žalobce usnesením téhož soudu ze dne 11. 10. 2011, č. j. 12 C 146/2008-57, vyzván k tomu, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání (toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 18. 10. 2011). K tomu mu byla stanovena lhůta 20 dnů; současně byl žalobce poučen, že jinak bude dovolací řízení zastaveno.

Podle § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka povinného zastoupení, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen dne 16. 4. 2011. Dovolání proti němu podal žalobce dne 20. 4. 2011, aniž by obsahovalo určení rozsahu, v jakém je rozsudek odvolacího soudu napadán, a z jakých důvodů se tak činí (jednalo se o tzv. blanketní dovolání). O uvedené náležitosti žalobce dovolání nedoplnil. V posuzované věci lhůta k doplnění dovolání o chybějící dovolací důvody a rozsah dovolání žalobci marně uplynula nejpozději ve druhé polovině září 2011 (viz doručenka na č. l. 55 spisu).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které - jak je z výše citovaných ustanovení zákona patrno - může dovolatel doplnit jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, resp. podle dalších pravidel stanovených § 241b odst. 3 o. s. ř. Citované ustanovení zde zamezuje tomu, aby podáním tzv. banketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení. Lhůta určená tímto ustanovením je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se (původně odstranitelné) vady řízení stávají neodstranitelnými; dovolací soud tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 2004).

Navíc by nemohlo být shledáno přípustným ani s ohledem na ust. § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2012

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru