Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 4168/2019Rozsudek NS ze dne 03.03.2020

HeslaNovace kumulativní
Bezdůvodné obohacení
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:28.CDO.4168.2019.1
Dotčené předpisy

§ 516 odst. 1 obč. zák.

§ 451 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 4168/2019-272

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Stellart s.r.o., IČ 25425722, se sídlem v Teplicích, Krupská 12, zastoupeného JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Lounech, Poděbradova 751, proti žalovanému S. K., nar. XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení 989 720 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 20 C 32/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. února 2018, č. j. 11 Co 1027/2016-245, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. února 2018, č. j. 11 Co 1027/2016-252, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. února 2018, č. j. 11 Co 1027/2016-245, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. února 2018, č. j. 11 Co 1027/2016-252, se v části, v níž byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 8. 2016, č. j. 20 C 32/2012-205, potvrzen ve výroku I., pokud jím bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 7,05 % od 30. 3. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 7,05 % od 30. 3. 2013 do zaplacení, a ve výroku II., jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 989 720 Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Odvolací soud (Krajský soud v Ústí nad Labem) rozsudkem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 11 Co 1027/2016-245, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 11 Co 1027/2016-252, rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 30. 8. 2016, č. j. 20 C 32/2012-205, potvrdil v části výroku I., v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 7,05 % od 30. 3. 2013 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 7,05 % od 30. 3. 2013 do zaplacení, dále uvedený výrok změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 8 % za dobu od 20. 4. 2010 do 29. 3. 2013 a ve výši 0,95 % za dobu od 30. 3. 2013 do zaplacení a o zaplacení úroku z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 7,75 % za dobu od 20. 8. 2010 do 29. 3. 2013 a ve výši 0,7 % za dobu od 30. 3. 2013 do zaplacení, a současně jej zrušil v části o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zároveň odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II., jímž byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 989 720 Kč s příslušenstvím.

Žalobce se v řízení domáhal vrácení částky 300 000 Kč, kterou uhradil žalovanému na základě Dodatku č. 1 ke kupní smlouvě uzavřené dne 27. 11. 2009 (jíž žalovaný prodal žalobci pozemky parc. č. XY o výměře 7 554 m2 a parc. č. XY o výměře 19 792 m2 v k. ú. XY za kupní cenu 377 970 Kč) sjednaného dne 15. 2. 2010 (dále jen „dodatek“), jímž po vkladu vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům do katastru nemovitostí (s účinky vkladu ke dni 30. 11. 2009) byla kupní cena následně navýšena o 1 589 720 Kč. Žalovaný se vzájemným návrhem domáhal vůči žalobci naopak doplacení dodatečně navýšené kupní ceny, tj. úhrady 989 720 Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud předmětný dodatek ke kupní smlouvě shledal neplatným, dovozuje, že poté, co na základě kupní smlouvy bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo kupujícího (žalobce), nelze smlouvu o převodu nemovitostí platně měnit (tzv. kumulativní novace); odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000,

sp. zn. 22 Cdo 871/2000. Z uvedeného důvodu odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně (jenž na rozdíl od odvolacího soudu shledával dodatek ke kupní smlouvě neplatným též pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost) vyhověl žalobě o vrácení plnění poskytnutého žalovanému žalobcem na základě neplatně sjednaného dodatku (§ 451 a § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“) a současně zamítl vzájemný návrh žalovaného na doplacení dotčeným dodatkem sjednaného navýšení kupní ceny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný. Brojil vůči těm jeho výrokovým částem, jimiž byl zavázán k zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím žalobci a jeho vzájemný návrh na zaplacení 989 720 Kč s příslušenstvím byl zamítnut. Předestřel otázku platnosti sjednaného dodatku ke kupní smlouvě. Mínil, že odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 3900/2012, publikovaného pod č. 36/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Měl za to, že smluvní strany mohly platně sjednat dodatečné navýšení kupní ceny bez ohledu na to, zda na základě uzavřené kupní smlouvy bylo již vlastnické právo vloženo do katastru nemovitostí či nikoliv. Mínil dále, že odvolací soud při posouzení souladu žalobcem uplatněného nároku na vrácení kupní ceny s dobrými mravy nezohlednil, že původní kupní smlouvou byla sjednána nepřiměřeně nízká kupní cena. Měl za to, že v této otázce se odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. 1 Odon 95/97, a ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, publikovaného pod č. 57/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, jakož i od nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 658/18. Vytýkal rovněž, že odvolací soud nezohlednil okolnost, že do katastru nemovitostí vložená kupní smlouva zastírala, coby simulovaný právní úkon, skutečně sjednanou výši kupní ceny; měl se tím odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 29 Odo 3/2005, publikovaného pod č. 164/2006 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, a ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 943/2005.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném

od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovaným) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky platnosti dodatku ke kupní smlouvě, jímž byla dodatečně navýšena kupní cena, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

Zmatečnosti (§ 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezených otázek.

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

Právní poměry projednávané věci se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, účinným do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť posuzovaná kupní smlouva ze dne 27. 11. 2009 i její dodatek ze dne 15. 2. 2010 byly sjednány do 31. 12. 2013 (viz § 3028 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014).

Podle § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

Podle § 516 odst. 1 obč. zák. účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.

Kupní smlouva je dvoustranný právní úkon, který zakládá synallagmatický závazkový vztah mezi stranou prodávající a stranou kupující. Ke vzniku smlouvy § 588 obč. zák. vyžaduje, aby se strany dohodly na podstatných náležitostech, tj. na předmětu koupě a na kupní ceně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2884/2012). Kupní cena je úplata za předmět koupě (ve smlouvě uvedený) stanovená v penězích a vyjadřuje požadavek ekvivalentnosti směny věcí, práv a jiných majetkových hodnot za peníze. Kupní cena musí být stanovena uvedením peněžní částky nebo jiným způsobem, kterým ji lze nepochybně určit. Účastníci kupní smlouvy nejsou v zásadě vázáni či omezeni ve sjednání výše kupní ceny, která není upravena cenovým předpisem. Mohou si tak sjednat i cenu, která se odchyluje od ceny obvyklé (tržní). Platné právo přitom nemá žádné ustanovení o sankci za sjednání příliš nízké kupní ceny (laesio enormis), pokud takové ujednání není v rozporu s cenovými předpisy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 407/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1088/2008, či rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 1991 sp. zn. 9 C 25/91, publikovaný pod č. 30/1992 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Občanský zákoník pak umožňuje účastníkům závazkového vztahu, aby v rámci smluvní volnosti změnili jeho obsah, tj. vzájemná práva a povinnosti z něho vyplývající (§ 516 obč. zák. – tzv. kumulativní novace), případně aby stávající závazkový vztah dohodou zrušili a současně jej nahradili novým (§ 570 obč. zák. – tzv. privativní novace). Institut změny závazku (kumulativní novace) přitom pojmově předpokládá, že k němu dochází za trvání stávajícího závazkového vztahu; privativní novace, jako právní skutečnost současně působící jak zánik závazku stávajícího, tak i vznik závazku nového, ostatně také vychází z předpokladu, že zde existuje závazkový vztah, který má být nahrazen novým. Pro rozlišení, zda jde o kumulativní či privativní novaci, je přitom rozhodná vůle jeho účastníků (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2352/99, ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 26 Cdo 893/2000, ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 2481/2003, a ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 26 Cdo 125/2004, a konečně i rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 31 Cdo 528/2001, či usnesení Nejvyššího ze dne 15. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5456/2016).

Odvolací soud pak z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 871/2000, publikovaného v časopise Právní rozhledy č. 11, ročník 2000, nesprávně dovozuje, že smlouvu o převodu nemovitostí poté, co bylo na jejím základě vloženo do katastru nemovitosti vlastnické právo, bez dalšího měnit již nelze (tzv. kumulativní novace). Dovolací soud totiž závěry plynoucí z uvedeného rozsudku, případně též z rozsudku ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 3625/2008, uveřejněného pod č. 133/2011 v časopise Soudní judikatura, přijal toliko v souvislosti s řešením otázky neplatnosti kupní smlouvy podle ustanovení § 39 obč. zák. (a nemožnosti zhojit její neplatnost dodatkem ke kupní smlouvě), respektive v souvislosti s výkladem ustanovení

§ 46 odst. 2 obč. zák. (viz konkluze dovolacího soudu, dle nichž platnost smlouvy je třeba posuzovat ke dni jejího uzavření, pročež dodatečně nastalé okolnosti nemají na její platnost vliv). Jestliže však v posuzovaném případě soudy nižších stupňů neměly o platnosti (původní) kupní smlouvy jakékoliv pochybnosti (účastníci řízení při uplatnění vznesených nároků vycházeli z platnosti uzavřené kupní smlouvy), pak jejím stranám bez dalšího nelze upřít právo dohodou změnit ujednání o výši kupní ceny jen proto, že k takovému ujednání došlo poté, co na jejím základě již nastaly účinky vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014,

sp. zn. 29 Cdo 4205/2011). Vždyť v rámci smluvní volnosti subjektů občanskoprávních vztahů účastníkům kupní smlouvy obecně vzato nemůže být zapovězeno měnit i dodatečně, po jejím uzavření a vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, její obligační účinky, včetně ujednání o výši kupní ceny.

Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že dodatkem ke kupní smlouvě, který účastníci uzavřeli poté, co na jejím základě bylo již do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo, nelze bez dalšího platně měnit ujednání o kupní ceně, jsou jeho konkluze v situaci, kdy soudy nižších stupňů nebyla platnost původně uzavřené kupní smlouvy nikterak zpochybňována, zjevně nesprávné.

K dalším dovolacím námitkám jest pak dodat, že závěry odvolacího soudu o tom, zda žalobce svá práva neuplatňuje v rozporu s dobrými mravy, je dovolací soud oprávněn učinit předmětem svého přezkumu jen v případě jejich zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2160/2007, a ze dne 26. 11. 2013,

sp. zn. 28 Cdo 3513/2013), když úzká provázanost s konkrétními skutkovými zjištěními povětšinou brání tomu, aby Nejvyšší soud korigoval v tomto směru závěry nalézacích soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3186/2014, či ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1094/2004). V posuzovaném řízení se přitom konkluze odvolacího soudu, dle nichž výkon práv žalobcem v kolizi s dobrými mravy není, nikterak nepřiměřenými nejeví, jestliže uplatnění nároku na vrácení bezdůvodného obohacení vzniklého plněním na základě právního úkonu shledávaného žalobcem neplatným

(§ 457 obč. zák.) samo o sobě za nemravné evidentně považovat nelze, nevyšly-li v řízení najevo žádné další skutečnosti vskutku mimořádné povahy odůvodňující případný závěr o rozporu žalobcova jednání s dobrými mravy.

Klade-li dovolatel dále otázku platnosti původní kupní smlouvy, označuje ji za simulovaný právní úkon, pak na takto položené otázce rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nezávisí, když tento, a to i se zřetelem k účastníky uplatněným nárokům a je odůvodňujícím tvrzením (žalobce se domáhá vrácení plnění poskytnutého na základě neplatně uzavřeného dodatku k jinak platné kupní smlouvě a žalovaný vzájemným návrhem uplatňuje doplacení dodatkem platně sjednané kupní smlouvy navýšené kupní ceny), otázku platnosti původní kupní smlouvy z hlediska její případné simulace neřešil a řešit ji ani nemusel.

Jelikož Nejvyšší soud z důvodu nesprávného právního posouzení věci (jak rozebráno výše) shledal dovolání důvodným, přistoupil dle § 243e odst. 1 a odst. 2, věty první o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věty první, o. s. ř.), v rozsahu dotčeném podaným dovoláním ke zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243g odst. 1, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení (§ 243g odst. 1, věty druhé, o. s. ř.).

Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatele byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad vykonatelnosti vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. 3. 2020

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru