Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 4046/2011Usnesení NS ze dne 11.01.2012

HeslaPrávní nástupnictví
Řízení před soudem
Záměna účastníků řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4046.2011.1
Dotčené předpisy

§ 107 odst. 1 o. s. ř.

§ 107 odst. 3 o. s. ř.

§ 92 odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 4046/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – ASO ČR ZO Agroslužby Trnovany, se sídlem v Litoměřicích, Křižíkova 3, a b) ZO OSPZV – ASO ČR Agrofrukt Kamýk, se sídlem v Kamýku 1, zastoupených JUDr. Zuzanou Kudrnovou, advokátkou v Žitenicích, Litoměřická 24, proti žalovanému Odborovému svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociaci svobodných odborů ČR, se sídlem v Praze 2, Tyršova 6, zastoupenému Mgr. Petrem Jahodou, advokátem v Praze 3, Plavínová 2796/12, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 14 C 179/2007, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2011, č. j. 10 Co 38/2011-264, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2011, č. j. 10 Co 38/2011- 264, jakož i usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 12. 2010, č. j. 14 C 179/2007-237, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem shora označeným bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. 12. 2010, č. j. 14 C 179/2007-237, kterým nebylo připuštěno, aby z řízení vystoupili žalobci ad a) a ad b), a aby na jejich místo nastoupila Odborová organizace A. T., se sídlem v L., a Odborová organizace A. K., se sídlem v K.

Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že v posuzované věci nebyly naplněny podmínky pro záměnu účastníků řízení, stanovené zákonem v ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. Předně nebyl k navrženému procesnímu postupu dán nezbytný souhlas žalovaného. První instance k tomu podotkla, že se navíc nejedná o právní nástupnictví podle platného práva, neboť právní subjektivita původních žalobců je zachována a je rozdílná od subjektů navrhovaných k nastoupení do řízení. Odvolací soud rovněž dodal, že od institutu záměny účastníků je třeba důsledně odlišovat procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř., které je použitelné za situace, kdy po zahájení řízení nastane právní skutečnost, jež má za následek změnu v osobě nositele věcné legitimace na straně žalobce (takový postup ovšem v daném případě navržen ani nebyl).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovodili přípustnost dovolání z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a jako důvod dovolání označili nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacího důvodu mimo jiné namítali, že v předmětné věci mělo být postupováno podle § 107 odst. 1 o. s. ř., tedy ve smyslu univerzální sukcese (na což poukazovali již v průběhu řízení – viz např. přípis ze dne 12. 11. 2010). Zdůraznili, že žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, že by původní odborové organizace (stávající žalobci) nadále existovaly. Žalobci tvrdili, že tyto subjekty byly zrušeny, neboť především pozbyly členskou základnu (od níž se podle jejich názoru odvíjela jejich právní subjektivita). Žalující odborové organizace vystoupily z evidence OSPZV – ASO ČR, což bylo také žalovanému řádně oznámeno. Dovolatelé proto žádali, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a současně i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání písemně vyjádřil. Trval na svých dosavadních tvrzeních, nesouhlasil s dovolacími námitkami a navrhl, aby dovolání žalobců nebylo vyhověno.

Nejvyšší soud zjistil, že žalobci, zastoupení advokátkou, podali dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobci dovozovali přípustnost dovolání z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro nesprávné právní posouzení věci.

Dovolání je přípustné.

Podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. totiž platí, že dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o. s. ř.).

Dovolání je též důvodné.

Z ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. se podává, že na návrh žalobce může soud se souhlasem žalovaného připustit, aby žalobce nebo žalovaný z řízení vystoupil a aby na jeho místo vstoupil někdo jiný. Má-li být takto zaměněn žalobce, je třeba, aby s tím souhlasil i ten, kdo má na jeho místo vstoupit.

Nejvyšší soud přisvědčuje nižším instancím, že nelze připustit záměnu účastníka na straně žalující, nesouhlasí-li s tímto postupem také žalovaný. Z právní úpravy i konstantní judikatury zdejšího soudu vyplývá, že stanovisko žalovaného k návrhu na záměnu účastníka řízení má právní význam. Bez jeho souhlasu se k tomuto procesnímu postupu není možno uchýlit. Smyslem tohoto institutu je navíc náprava nedostatku aktivní či pasivní věcné legitimace, který zde byl již v době zahájení řízení, což v posuzované věci nebylo možno vyhodnotit.

Dovolací soud se ovšem neztotožňuje plně s tím, jakým způsobem soudy obou stupňů nahlížely na předmětnou procesní situaci. V tomto směru poznamenává, že se nižší instance dostatečně nezabývaly otázkou právní subjektivity a tedy i způsobilosti být účastníkem řízení na straně původních (stávajících) žalobců. Ačkoli nebylo možno připustit záměnu účastníků řízení podle § 92 odst. 2 o. s. ř., neboť pro tento procesní postup nejsou dány podmínky (zejména souhlas žalovaného), nelze odhlížet od institutu univerzální sukcese, vymezeného v § 107 odst. 1 o. s. ř.

Podle citovaného ustanovení platí, že pokud účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

V ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř. se pak uvádí, že ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Přitom ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (viz odst. 4).

Výše uvedenou překážku postupu řízení, kterou je vznik nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení po jeho zahájení, musí soudy řešit ex officio, tj. z úřední povinnosti. Návrh žalobců ze dne 29. 9. 2010 tedy bylo nutno zohlednit i jako možný podnět k procesnímu nástupnictví ve formě tzv. univerzální sukcese, na niž také žalobci v průběhu řízení poukazovali (a to již přípisem ze dne 12. 11. 2010). Nižší instance řádně nezhodnotily tvrzení žalobců, na jejichž základě mohly na základě dokazování dospět k závěru o zániku žalujících organizací (a shledání existence jejich nástupnických subjektů), jehož nutným důsledkem by byl postup stanovený v § 107 o. s. ř.

Jelikož shodný (zamítavý) názor při posouzení výše rozebírané procesní otázky zaujaly soudy obou nižších stupňů, Nejvyšší soud z těchto důvodů zrušil obě jejich rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.). Nechť se nižší instance v dalším průběhu řízení zabývají otázkou aplikace ustanovení § 107 o. s. ř. o univerzální sukcesi a v tomto směru učiní relevantní zjištění po provedení potřebných důkazů.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro soud prvního stupně závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 11. ledna 2012

JUDr. Ludvík David, CSc.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru