Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 3706/2017Usnesení NS ze dne 29.08.2017

HeslaVady podání
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:28.CDO.3706.2017.1
Dotčené předpisy
§ 241a odst. 1, 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014|§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014|§ 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014|§ 243b o. s. ř.... více

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 3706/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalované M. S., zastoupené JUDr. Petrem Šťastným, advokátem se sídlem v Praze 1, Náprstkova 273/8, o zaplacení částky 904.455,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 EC 110/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2017, č. j. 30 Co 220/2017-284, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. května 2017, č. j. 7 EC 110/2012-275, takto:

I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2017, č. j. 30 Co 220/2017-284, seodmítá.

II. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. května 2017, č. j. 7 EC 110/2012-275, sezastavuje.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 3. 5. 2017, č. j. 7 EC 110/2012-275, přiznal žalované osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení ve výši 30%. Dospěl k závěru, že je namístě takto rozhodnout vzhledem k výši vyměřeného soudního poplatku, prokázané nepříznivé sociální situaci žalované a jejímu nedobrému zdravotnímu stavu, přičemž vycházel ze zásady, že objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou přístupu fyzické osoby k soudu. Jelikož od minulého posouzení, na jehož základě bylo žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 50%, došlo ke zlepšení finanční situace žalované (je zaměstnána), je adekvátní přiznat jí osvobození v rozsahu 30%.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. 30 Co 220/2017-284, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se žalované osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení nepřiznává. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že soudní poplatek za dovolání ve věci samé činí 10.000,- Kč, že žalovaná má příjem z pracovní činnosti ve výši 10.584,- Kč měsíčně a invalidní důchod ve výši 9.039,- Kč měsíčně, že pracovní schopnost žalované je snížena o 50%, že žalovaná nemá žádné závazky, vyjma toho, o nějž je veden spor ve věci samé, že žije ve společné domácnosti se zletilým synem, který pobírá částku 3.000,- Kč měsíčně od svého otce, přičemž společné náklady žalované a jejího syna na bydlení a služby činí částku 10.154,- Kč měsíčně, a že v minulosti žalovaná disponovala značnými finančními prostředky, které z různých důvodů převedla na spořící účty svého syna (částku 650.000,- Kč poukázala přes účet své kamarádky E. H. a částku 254.455,- Kč poukázala ze svého účtu). Za dané situace odvolací soud uzavřel, že žalovaná nesplňuje podmínky pro osvobození od soudního poplatku za dovolání, a to ani z části. Poukázal rovněž na vzájemnou vyživovací povinnost rodičů a dětí, jakož i na skutečnost, že žalovaná odkláněla značné finanční prostředky ze svých účtů a ze své dispozice s tvrzením, že jde o prostředky, které naspořila pro syna. V době předchozího rozhodování soudu prvního stupně o osvobození žalované od soudního poplatku z odvolání nebylo známo, že její syn disponuje tak vysokou částkou, žalovaná nepracovala, splácela půjčku a soudní poplatek za odvolání činil 36.180,- Kč. Poplatek za dovolání je oproti tomu podstatně nižší, žalovaná již nemá žádné jiné dluhy a nejméně do 31. 5. 2017 jí plynul příjem z pracovní činnosti. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k názoru, že je v reálných možnostech žalované, aby si prostředky na úhradu soudního poplatku za dovolání opatřila v plné výši.

Proti „usnesení prvostupňového soudu č. j. 7 EC 110/2012-275, jakož i proti usnesení odvolacího soudu č. j. 30 Co 220/2017-284“, podala žalovaná dovolání, neboť má za to, že „obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. § 241a o. s. ř.“. Soudům obou stupňů vytýká, že při rozhodování o její žádosti „vůbec nevzaly v potaz běh času, tedy že v průběhu studia syna P. K. dochází zcela logicky ke spotřebování jeho úspor, kdy naspořené finanční prostředky byly synovi poukázány na jeho samostatný účet při dovršení jeho zletilosti v prosinci 2011 a od té doby s nimi tento hospodaří“. Je přesvědčena o tom, že existence úspor syna by neměla být důvodem pro to, aby nebyla osvobozena od povinnosti hradit soudní poplatek. Dále uvedla, že soudní poplatek ve výši 10.000,- Kč sice před podáním dovolání zaplatila, peněžní prostředky na jeho úhradu si však musela zapůjčit od své přítelkyně, zrekapitulovala své majetkové poměry a v souvislosti s nimi pak zpochybnila skutková zjištění soudů obou stupňů. Navrhla, aby dovolací soud „zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozhodnutí změnil tak, že se žalované přiznává osvobození od soudního poplatku v rozsahu alespoň 50%“.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání žalované odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka nedostála, neboť v něm neuvedla, v čem spatřuje přípustnost dovolání, tedy které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, a ani neoznačila žádnou otázku procesního (či hmotného) práva, na jejímž vyřešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí.

Pouze pro úplnost - mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání - nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř.

Řízení o dovolání žalované, které směřuje proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 5. 2017, č. j. 7 EC 110/2012-275, Nejvyšší soud pro nedostatek funkční příslušnosti podle § 243b a § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. srpna 2017

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru