Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 370/2001Usnesení NS ze dne 23.03.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.370.2001.1

přidejte vlastní popisek

28 Cdo 370/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky S. S., zastoupené advokátem proti odpůrci J., o uzavření dohody o vydání nemovitosti a o vydání nemovitostí vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 7 C 874/95, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.9.2000 čj. 5 Co 1690/2000-62 takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.9.2000 čj. 5 Co 1690/2000-63 a usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.3.2000 čj. 7 C 874/95-37 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 5.9.2000, čj. 5 Co 1690/2000-64 potvrdil k odvolání navrhovatelky usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.3.2000, čj. 7 C 874/95 -37, ve výroku, kterým bylo řízení zastaveno s odůvodněním, že v dané věci bylo řízení přerušeno ke shodnému návrhu účastníků dle § 110 o.s.ř. přičemž zastavení řízení podle § 111 odst. 3 o.s.ř. pro nedostatek návrhů na jeho pokračování nebránilo úmrtí prvé navrhovatelky v průběhu přerušeného řízení, neboť její právní nástupkyní byla druhá navrhovatelka (dnes dovolatelka ) a tato sama ve lhůtě do jednoho roku ve věci nekonala, ačkoliv byla dostatečně informována jak o smrti své právní předchůdkyně ( matky ), tak o tom , že vedla soudní řízení s tím, že pokud poukazuje na ustanovení § 107 odst. 3 o.s.ř. ukládající soudu povinnost pokračovat v řízení s dědici účastníka, pak jde o " pokračování" v jiném smyslu než je myšleno v § 111 odst. 3 o.s.ř.. Žádnému z účastníků řízení nepřiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. neboť soud, ačkoliv jedna ze navrhovatelek již neměla způsobilost být účastníkem řízení, věc posoudil jakoby v řízení tato osoba přesto vystupovala. Pokud jde o důvodnost dovolání odkazovala na ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/, c/, a d/ o.s.ř. Stran postupu soudu namítala, že usnesení o zastavení řízení, které bylo vráceno právním zástupcem zemřelé zpět soudu, mělo být doručeno právnímu nástupci zemřelé případně jejímu zástupci s procesní plnou mocí. Dále odmítla jako nesprávný závěr odvolacího soudu o tom, že pochybení soudu prvního stupně spočívající v tom, že rozhodl ve vztahu k jíž zemřelé účastnici řízení, nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí, jestliže odvolatelka je právní nástupkyní zemřelé matky, neboť bylo úkolem soudu, aby s úřední povinností objasnil, kdo převzal po zemřelé práva a povinnosti s tím, že pokud soud jedná s někým o němž není jisto zda je jeho právním nástupcem, je řízení postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle bodu 17. přechodných a závěrečných ustanovení hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ( 1.1.2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednávají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou - zastoupenou advokátem ( § 240 odst. 1 o.s.ř. ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Protože dovolatelka dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. zabýval se dovolací soud především přípustností dovolání podle tohoto ustanovení. Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu III. ÚS 139/98 publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu svazek 12 pod pořadovým číslem 106, ročník 1998 konstatujícího aplikovatelnost § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. v situaci, kdy byla účastníku odňata reálná a efektivní možnost jednat před soudem, jež nalézá svou oporu v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva k článku 6 Mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pokud se v ní uvádí, že přístup k soudu zaujímá natolik významné místo v každé demokratické společnosti, že musí být nejen reálný, ale navíc jakýkoliv zužující výklad je v rozporu s cílem a předmětem článku 6 ( Golder versus United Kingdom / 1995/; Delcourt versus Belgium / 1970/ a konečně i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 49/1998 Sbírky rozhodnutí a stanovisek podle kterého o odnětí možnosti jednat před soudem jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při vlastní rozhodovací činnosti a byl -li tento postup nesprávný.

Podstatou sporu v dané věci je řešení otázky, zda mohlo být řízení pravomocně přerušené podle § 110 o.s.ř. bez dalšího zastaveno podle § 111 odst. 3 o.s.ř. proto, že nebyl podán návrh na pokračování v řízení do jednoho roku, v situaci kdy účastník řízení v průběhu jeho přerušení podle § 110 o.s.ř. zemřel, a ztratil způsobilost být účastníkem řízení. V tomto směru dospěl dovolací soud k závěru, že je -li ve smyslu názvu § 107 a násl. ztráta způsobilosti být účastníkem řízení, překážkou postupu řízení obecně a současně z § 111 odst. 1 o.s.ř. lze dovodit jen to, že v případě přerušení řízení se nekonají jednání, potom při existenci stanovených jednání i jiných jednání ( což jsou takové úkony soudu i účastníků řízení, k nimž nejsou zváni všichni účastníci) a zejména při povinnosti soudu postupovat tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( srovnej § 1 o.s.ř. ) včetně povinnosti soudu postupovat v součinnosti se všemi účastníky řízení ( srovnej § 6 o.s.ř. ), nezbývá než uzavřít, že v případě ztráty způsobilosti být účastníkem řízení v době kdy bylo řízení přerušeno, nemohl soud, aniž by o přerušeném řízení uvědomil procesního nástupce a dal mu možnost podat návrh na pokračování v řízení podle § 111 o.s.ř. ev. spolu s návrhem na prominutí zmeškání procesní lhůty podle § 58 odst. 1 o.s.ř., po uplynutí jednoho roku řízení zastavit. Předeslané potvrzuje také ustálená soudní praxe stran interpretace § 107 odst. 3 o.s.ř. vycházející z úřední povinnosti soudu objasnit, kdo po zemřelém účastníku se stal jeho právním nástupcem s tím, že k jeho vstupu do řízení dochází ze zákona. Posledně uvedené nemůže změnit okolnost, že řízení bylo přerušeno. Jinými slovy dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, pokud dospívá k závěru, že § 107 odst. 3 je neaplikovatelný v případě přerušení řízení, neboť jde o obecné ustanovení upravující situaci, kdy dojde ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení, aniž bylo řízení přerušeno a které musí být aplikovatelné i v případě je-li řízení přerušeno, neboť jinak stejná situace "úmrtí " by vedla k rozdílným právním účinkům, když v prvém případě by bylo ochraně práv účastníka řízení učiněno zadost a v druhém, tedy v případě přerušení řízení, jak je tomu v dané věci, by došlo k odnětí možnosti účastníka řízení jednat před soudem v podobě odnětí možnosti podat návrh , aby bylo v přerušeném řízení pokračováno ev. spolu s návrhem na prominutí zmeškání procesní zákonné lhůty. Z uvedeného tak plyne, že odvolací soud měl zrušit zastavující usnesení soudu prvního stupně s pokynem, aby zjistil či prověřil, kdo je právním nástupcem, a současně i procesním nástupcem a teprve po zjištění jeho procesního stanoviska, buď řízení zastavit a nebo v řízení pokračovat.

Řešení otázky správného procesního postupu, bylo -li řízení podle § 110 o.s.ř. přerušeno, nemůže z důvodu práva na rovné zacházení ( § 18 o.s.ř. čl. 37 odst. 3 Listiny ) záviset na takové nahodilosti jako je okolnost, že procesní nástupce osoby jež ztratila způsobilost byt účastníkem řízení stojí současně na straně žalobce či žalovaného z titulu společenství účastníků ( § 91 o.s.ř.), a nebo není-li takového společenství vůbec .

Lze tedy uzavřít, že byla naplněna skutková podstata odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jestliže bez dalšího došlo k zastavení řízení podle § 111 odst. 3 o.s.ř. přerušeného podle § 110 o.s.ř přesto, že jeden z účastníků zemřel. Dovolací důvod je tedy podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. dán a usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně pro něž platí zrušující důvody, byla proto dle § 243b odst. 2 a 5 o.s.ř. zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud, popřípadě pro soud prvního stupně závazný ( § 243d odst. 1 o.s.ř. ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutím o věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.

V Brně dne 23.března 2001

JUDr. Iva Brožová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru