Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

28 Cdo 3699/2012Usnesení NS ze dne 18.06.2013

HeslaDovolací důvody
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3699.2012.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 3 o. s. ř.

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2924/13 ze dne 07.10.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

28 Cdo 3699/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce hlavního města Praha, IČ: 064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, proti žalovanému ŠTUKO, družstvo umělecké výroby pro obnovu památek, IČ: 027715, se sídlem v Praze 3, Fibichova 2, za účasti vedlejších účastníků vystupujících na straně žalobce: 1) V. Š., 2) J. K., oba zastoupeni JUDr. Jaromírem Krutílkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Muchova 233/1, 3) J. Š., 4) Ing. E. H., o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 105/2006, o dovolání žalobce a vedlejších účastníků 1), 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 11 Co 190/2011-327, takto:

Dovolání se odmítají.

Odůvodnění:

Shora označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 9. 2010, č.j. 27 C 105/2006-240, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 1227/16, parc. č. 1227/38 a parc. č. 1227/66, vše v katastrálním území L., dále jen – „předmětné pozemky“ (výrok I.). Ve zbývající části (ohledně ostatních pozemků) odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok II.).

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že předmětné pozemky, jakožto součást tehdejší pozemkové parcely č. 1202, na základě kupní smlouvy uzavřené dne 29. 12. 1959 s prodávajícím státem nabyl do vlastnictví žalovaný. Hospodářskou smlouvou uzavřenou dne 11. 2. 1980 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce Výstavbou hlavního města Prahy, státní organizací, pak pozemková parcela č. 1202, jejíž součást tvořily předmětné pozemky, na stát prostřednictvím právního předchůdce žalobce (srov. ustanovení zákona č. 172/1991 Sb.) převedena nebyla. Předmětem převodu byl totiž toliko pozemek parc. č. 1204/4, trvalé porosty na pozemku parc. č. 1202, stodola, chlévy a studna, a nikoliv též samotná parcela č. 1202. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dovodil, že stát na základě dotčené hospodářské smlouvy vlastnické právo k předmětným pozemkům prostřednictvím právního předchůdce žalobce nenabyl, neboť tyto nebyly, a to ani zčásti, předmětem převodu. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy žalobci ani jeho právnímu předchůdci nesvědčil a ani nesvědčí žádný právní titul, o nějž by mohl opírat dobrou víru o tom, že mu předmětné nemovitosti patří (hospodářská smlouva ze dne 11. 2. 1980 se jejich převodu netýkala), nenabyl žalobce vlastnické právo k nim ani vydržením. Žalobě o určení vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům proto nevyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobce a vedlejší účastníci 1), 2). Svá dovolání dle jejich obsahu směřovali proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu.

Žalobce co do přípustnosti dovolání odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Konkrétně namítal, že předmětné pozemky netvořily součást toliko pozemkové parcely č. 1202, ale zčásti též parcely č. 1204/4, jež byla hospodářskou smlouvou uzavřenou dne 11. 2. 1980 prostřednictvím právního předchůdce žalobce převedena na stát. Z okolnosti, že podle tehdy platných právních předpisů k účinnosti předmětné smlouvy nebylo zapotřebí její schválení nadřízeným orgánem, dále dovozoval, že přinejmenším část předmětných pozemků tvořící součást tehdejší pozemkové parcely č. 1204/4, se stala vlastnictvím státu a následně přešla na žalobce. Eventuálně k uvedené části předmětných pozemků žalobce, případně jeho právní předchůdce, nabyl vlastnické právo vydržením. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vedlejší účastníci 1), 2) rovněž zpochybnili závěr odvolacího soudu o tom, že předmětné pozemky tvořily součást toliko parcely č. 1202. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů nižšího stupně v napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláními byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).

Jelikož vedlejší účastník podle ustanovení § 93 odst. 3, § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. není osobou oprávněnou k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, č. seš. 1, pod R 3/2004), Nejvyšší soud dovolání vedlejších účastníků 1), 2), jakožto dovolání podaná osobami, které k tomu nejsou oprávněny, odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. b/ o. s. ř.).

Po zjištění, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., se dále zabýval otázkou přípustnosti jeho dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).

Proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (aniž by soudem prvního stupně byl dříve vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen; § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), tak může být dovolání přípustné jen za podmínky uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Při úvaze o přípustnosti dovolání může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. § 242 odst. 3 věty prvé o. s. ř. o vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody).

O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2, písm. b/ o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právních úkonů konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2000, č. sešitu 10 pod R 73/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Zpochybňuje-li tedy dovolatel závěry odvolacího soudu o tom, které pozemkové parcely byly předmětem převodu na základě hospodářské smlouvy uzavřené dne 11. 2. 1980 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, brojí tím proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu stran obsahu uzavřené smlouvy. Uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím ovšem na zásadní právní významnost napadeného rozsudku odvolacího soudu usuzovat nelze (§ 237 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.). Další argumentací obsaženou v dovolání pak žalobce již jen rozvíjí právní úvahy zakládající se na revidovaném (odvolacím soudem nepřijatém) skutkovém závěru o tom, že předmětné pozemky tvoří zčásti též součást pozemkové parcely č. 1204/4, která byla dotčenou hospodářskou smlouvou převedena na právního předchůdce žalobce.

Poněvadž tedy žalobce nepředestřel žádnou právní otázku, jež by zakládala zásadní právní významnost napadeného rozsudku odvolacího soudu (§ 237 odst. 1, písm. c/, odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud jeho dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 5 věty první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Obiter dictum ovšem ve vztahu k pozemkům, jež dle skutkových závěrů soudů nižšího stupně tvořily součást pozemkové parcely č. 1204/4 (určení vlastnického práva stran těchto pozemků nebylo předmětem dovolacího přezkumu), nutno v souladu s námitkami dovolatele dodat, že v posuzovaném případě k účinnosti předmětné hospodářské smlouvy (na jejímž základě byly tyto pozemky převedeny na právního předchůdce žalobce) podle tehdejších právních předpisů jejího schválení nadřízeným orgánem nebylo třeba, neboť jí bylo převáděno vlastnictví k majetku určenému pro investiční výstavbu jiné organizace (§ 347 odst. 6 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, § 3 odst. 4, § 14 odst. 1, 2 vyhl. č. 156/1975 Sb.).

Vzhledem k tomu, že řízení v části o určení vlastnického práva stran ostatních žalobcem specifikovaných pozemků dosud není pravomocně skončeno, bude o nákladech vzniklých účastníkům v dovolacím řízení rozhodnuto až v souvislosti s rozhodnutím, jímž se bude řízení končit.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. června 2013

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru